„Vyjadřujeme přesvědčení, že Komunistická strana Československa podnikne u vědomí své odpovědnosti nezbytná opatření, aby reakci zatarasila cestu. V tomto boji můžete počítat se solidaritou a všestrannou pomocí ze strany bratrských socialistických zemí.“ Tak zněla závěrečná pasáž dopisu pěti komunistických a dělnických stran z 15. července 1968. Šlo o výsledek klíčového dvoudenního rokování ve Varšavě před padesáti lety. Socialistický tábor pak v Československu udusil všechny zárodky demokracie.

Všichni kovaní soudruzi

„Varšavská schůzka byla záležitost dramatická. Sešli se na ní představitelé pěti bratrských zemí. Jedna byla mohutně bratrská, tedy Leonid Brežněv za SSSR. Dvě celkem nenávistně bratrské, Walter Ulbricht z NDR a Władysław Gomułka z Polska. A nakonec dvě rozpačitě přátelské. Za Bulharsko rozumově nevýrazný Todor Živkov a renesanční člověk z Maďarska – János Kádár,“ vyjmenovává ironicky vysoké představitele pěti států historický publicista Zdeněk Čech. Právě tito pánové a jejich suity debatovali v hlavním městě Polska o obavách z rostoucích demokratických tendencí v ČSSR a z toho, co by to mohlo znamenat pro celý východní blok.