Na počátku příběhu stojí Al Gore. Někdejší americký viceprezident u Billa Clintona v roce 2000 prohrál prezidentské volby s Georgem Bushem a jako politik ve výslužbě se začal věnovat boji za klima. V roce 2007 byl hlavní tváří první vlny klimatického alarmismu. Tehdy byla vydána široce medializovaná Čtvrtá hodnotící zpráva mezivládního panelu pro změny klimatu, která vykreslovala budoucnost v nejčernějších barvách a spustila vlnu obav z budoucnosti (tehdejší český prezident Václav Klaus na to reagoval svou mezi alarmisty vysmívanou knihou Modrá, nikoliv zelená planeta).

Gore se tehdy na vlně svezl filmem „Nepříjemná pravda“, jehož faktický obsah byl mnoha lidmi zpochybňován. V roce 2007 ještě nebyl dokument připuštěn například do britských škol jako příliš jednostranný. Goreovi byla vytýkána značně volná práce s fakty, například tvrdil, že se „v dohledné budoucnosti“ zvýší hladiny oceánů až o šest metrů, ačkoliv podle expertů má k  takovému zvýšení i podle nejhorších scénářů dojít v řádu tisíciletí. Gore také strašil tím, že již dochází k zaplavování atolů, ačkoliv pro to neexistovaly vůbec žádné důkazy.

Gorovi vytýkali značně kreativní práci se slovy (kde vědci hovořili o „zpomalení“, tam suverénně hovořil o „zastavení“) i s grafy. Gore také dramaticky přičetl globálnímu oteplování i pustošivý hurikán Katrina, který zdevastoval jih USA pár měsíců před dokumentem, a byl tak pro řadu lidí velmi citlivý. Důkazy,  že by tento hurikán souvisel s globálním oteplováním ale opět chyběly.