Ministr zahraničí Jan Lipavský bude v podzimních volbách do Poslanecké sněmovny kandidovat jako nestraník za ODS na pražské kandidátce koalice SPOLU, kde zaujme třetí místo.
Lipavský v rozhovoru uvedl, že se v rámci koalice SPOLU cítí i jako nestraník přirozeně, a svou kandidaturu považuje za logické pokračování své práce. „Jsem rád, jak se to vlastně celé vyvrbilo. Já jsem se v ničem neproměnil z hlediska svých hodnot nebo postojů, které zastávám. Pokud jde o zahraniční politiku a bezpečnost, zůstávám liberálním člověkem. Kandidátka SPOLU i samotná ODS má různorodé osobnosti a názorovou pestrost – není to žádná jednotná fronta. Cítím se v tom celkem spokojeně. Je to pro mě velká výzva, teď začala kampaň,“ sdělil v podcastu Pravý břeh – Institut Petra Fialy.
Úvodem rozhovoru se také vrátil ke svému jmenování do čela diplomacie po volbách v roce 2021, kdy byl navržen jako ministr za Pirátskou stranu. Prezident Miloš Zeman tehdy jeho nominaci odmítal a veřejně o něm pochyboval. Nakonec byl Lipavský jmenován na základě dohody premiéra Petra Fialy s Hradem. „Čtu to tak, že Miloš Zeman měl vlastně pokus uštědřit první politickou porážku Petru Fialovi v jeho nové roli nastupujícího premiéra nebo designovaného premiéra. A Petr Fiala to ustál. Z nějakých důvodů si Zeman se svým týmem vyhodnotil, že to budu já, ten nejslabší článek.
Na debatu s Milošem Zemanem samotnou v Lánech jsem byl relativně dobře připraven, když to zpětně zhodnotím, ale nebyla to debata. On vyjmenoval čtyři důvody, já jsem mu vysvětlil své důvody a vysvětlil mu, že se plete. A on to shrnul, že ze čtyř důvodů mě nejmenuje. Pak jsem mu dvacet minut vysvětloval, jak funguje Ústava České republiky. To nemělo žádoucí efekt, ale byla to ta hlavní možná obrana. To jsou momenty, které nejsou úplně jednoduché, ale myslím si, že je dobře, že se nakonec povedlo nastavit určité hranice,“ dodal šéf české diplomacie.
Bezpečnost jako klíčová priorita české diplomacie
Za svého působení v čele diplomacie čelil Jan Lipavský řadě mezinárodních otřesů – od ruské invaze na Ukrajinu přes útok Hamásu na Izrael až po proměňující se vztahy mezi Evropou a Spojenými státy. Všechny tyto události považuje za výzvy, které změnily charakter jeho ministerstva. „Když jsem nastupoval na ministerstvo, věděl jsem, že je potřeba využít skutečný potenciál ministerstva. Moje teze je jednoduchá. Ministerstvo zahraničí není exportní agentura, ale je to hlavně o bezpečnosti, o národním zájmu, přežití naší země.“
Zdůraznil i svou snahu posílit bezpečnostní dimenzi české zahraniční politiky i v rámci strategických dokumentů. „Začal jsem téma bezpečnosti velmi intenzivně tlačit do různých koncepčních strategických dokumentů. Dělal jsem vnitřní změny, které pro mě jako pro ministra téma bezpečnosti přinesly. Udělali jsme konferenci o bezpečnosti, celou řadu různých kroků. Aniž jsem někomu lezl do zelí. Bezpečnost a obrana jsou rozdílné kategorie,“ pokračoval.
„Takže ta moje snaha, aby bezpečnost byla skutečně jádrovým úkolem Ministerstva zahraničních věcí, s tou jsem tam přicházel. To není reakce na to, že by vypukla válka. Ty věci se samozřejmě potkaly,“ zopakoval.
Kritika dědictví minulosti a potřeba rychlé reformy
Ministerstvo podle něj dlouhodobě trpělo vnitřní neukotveností, a to zejména vlivem předchozích vedení. „Pro Česko a pro nás to není jednoduché. A prokázalo se, že ten resort, byť po mnoha různých sociálnědemokratických experimentech, byl dost vnitřně neukotven a bez jasného zadání,“ doplnil ministr.
Dnes je podle svých slov s fungováním ministerstva spokojený a věří, že se podařilo obnovit efektivitu. „Dokázal jsem ty zdravé elementy na ministerstvu najít, vytáhnout a dnes jsem velmi spokojen, jak to funguje,“ pochvaloval si Lipavský svou ministerskou práci.
Zahraničněpolitickou orientaci Česka je třeba udržet, říká Lipavský
Ministr zahraničí se následně věnoval klíčovým úspěchům i výzvám zahraniční politiky – především ve vztahu k Ukrajině a pozici České republiky v Evropské unii otevřeně přiznává, že cíl válku vyhrát ještě nebyl naplněn, ale věří, že se to podaří. Hlavní je podle něj bránit Rusku v další agresi. „Ještě se nepovedlo válku na Ukrajině vyhrát, ale to se povede. Hlavní je odrazit Rusko z Ukrajiny a pod tím se skrývá strašně moc konkrétních věcí. Kandiduji i z toho důvodu, že moje vnitřní motivace je, abychom udrželi zahraničněpolitickou orientaci naší země tak, jak ji máme dnes nastavenou,“ zdůraznil.
Evropa nás bere vážně – nejsme malí, jsme vlivní
Lipavský upozornil, že Česká republika má dnes v Evropě slovo nejen v oblasti bezpečnosti, ale i v dalších klíčových tématech. „Není to jenom o Ukrajině. Je to o tom, že nás v Evropě skutečně po dvaceti letech našeho členství v EU začali brát vážně jako seriózního partnera. Dokážeme věci ovlivňovat. Bavíme se třeba o revizích Green Dealu, které probíhají, nebo nelegální migraci a dalších věcech,“ poukázal.
„V rámci evropského kontextu jsme země, která je středně velká. Rozhodně nejsme malá země – to už musí zmizet z našich společenských debat. Patříme mezi bohatší země v EU,“ pokračoval Jan Lipavský.
Kromě toho upozornil, že za jeho působení se daří budovat pevná partnerství s nejvyspělejšími zeměmi Evropy. „Je to Německo, Francie, ale potom jsou to i ty nejvyspělejší země, jako Dánsko, Nizozemsko, se kterými dokážeme uzavírat zajímavá politická spojenectví,“ doplnil.
„Toto ale nemáte, pokud tu zemi vede někdo, kdo je automaticky proti Bruselu a vlastně spíš bude sázet na rozklad toho společenství jako takového,“ varoval před tím, že o taková partnerství bychom mohli přijít, pokud by se Česká republika vydala cestou konfrontace s EU.
Dlouhodobá pomoc Ukrajině jako morální závazek
I proto ministr zahraničí Jan Lipavský zdůraznil, že podpora Ukrajiny musí zůstat systematická a stabilní – i když to není vždy populární u části veřejnosti. „My musíme udržet systematickou stabilní podporu Ukrajině, byť to není nejpopulárnější věc. Když lidi říkají, proč to nejde našim a že nám Ukrajinci něco zabírají… Na Ukrajině vědí, že se na Česko mohou spolehnout, že je máme rádi autenticky, oni mají autenticky rádi nás. Pomohli jsme jim v té nejtěžší hodině – ta pomoc je politická, praktická, vojenská a humanitární, řekněme i mezilidská.“
„To, co nás nejvíc ohrožuje, je ruský imperialismus. Na Ukrajině za to lidé platí vlastní krví. My bychom měli být připraveni do toho investovat, protože investice do obrany je skutečnou investicí,“ doplnil ministr.
Zmínil rovněž úspěch české muniční iniciativy coby celosvětově uznávaného symbolu solidarity. „Povedla se muniční iniciativa. To je naprostý globální fenomén. Když přijedu nebo jezdíme jako vrcholní představitelé na různá fóra, do NATO, do EU, dost často je to zmiňováno,“ upozornil.
Česko jako respektovaný partner v EU i NATO
Ministr Lipavský popsal, jak se Česká republika postupně etablovala mezi klíčové evropské partnery v oblasti bezpečnosti. Vyzdvihl naši aktivní roli v rámci neformálních i formálních struktur západních spojenců. „Naše reputace je velmi dobrá. Důkazem toho je, že jsme od samého začátku součástí koalice ochotných, která se začala formovat v situaci, kdy Evropa hledala odpověď na signály z Bílého domu, že Amerika možná velmi rychle nějakým způsobem opustí svoji roli v evropské bezpečnosti, nebo že můžeme být svědky nějakého rychlého zastavení palby na Ukrajině,“ uvedl.
A dodal: „Dostali jsme se do řady diskusních, neformálních formátů, kde je šest až osm evropských zemí najednou – je tam Česko za stolem. Tam se prostě dostanete pouze, pokud jste vnímáni jako solidní partner, který je připraven také něco udělat, což my konkrétními činy prokazujeme. A to je ta motivace, abychom to udrželi, protože potom už skutečně nebudeme vnímáni jako ta východní Evropa, ale jako Evropa. A já si myslím, že Česko je Evropa,“ zdůraznil Jan Lipavský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 8 čtenářů)
Myslíte si, že Česká republika by měla i nadále patřit k nejaktivnějším podporovatelům Ukrajiny v rámci EU a NATO?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Natálie Brožovská
napetr
