„Měla jsem radost, že konečně v posledních volbách nezískali komunisté tak velké procento hlasů jako v minulosti a už nejsou tak silní. Dříve jsem měla pocit, že se někteří spoluobčané z historie nikdy nepoučí a chtěli by dobu komunismu vrátit nazpět. Ale možná je to jen tím, že staré ročníky voličů pomalu odcházejí a mladí se již z historie poučit chtějí,“ podotýká Ivana Čílová s tím, že ale dnešní politiku příliš nesleduje, protože ji zajímá spíše historie. Právě ona je vnučkou legionáře na ruské frontě a pozdějšího československého brigádního generála Antonína Mikuláše Číly. A tady je její příběh.

Bez dotací to nejde

Půvabná a rázná Ivana Čílová na farmářku nevypadá, ale zdání klame. Narodila se v roce 1970 v Praze, vystudovala Vysokou školu zemědělskou, dnešní univerzitu, v pražském Suchdole. Její obor meliorace však byl po revoluci zrušen. Posléze odešla pracovat na Správu Krkonošského národního parku, přesněji na polesí Horní Maršov. Krkonoše jí tak učarovaly, že tam žije dodnes. Má ovčí farmu v podhůří a v létě vozí ovce do Modrého dolu, kde pomáhají udržovat cenné luční porosty.

„Farmu mohu uživit jen díky evropským dotacím. Jen z prodeje jehněčího a skopového masa bych nepřežila. Dříve, před rokem 1989, byl velmi ziskový prodej ovčí vlny, ale dnes je to tak, že prodej vlny nepokryje ani zaplacení střihače ovcí. Náklady na provoz farmy jsou již v současnosti příliš velké. Pořízení mechnizace, opravy, ustájení, nafta, pojistky a tak dále. Bez dotací to v současnosti prostě nejde. Pokud by totiž skončily, musela bych farmu rozpustit a najít si jiné zaměstnání,“ vysvětluje.