Po internetu koluje záznam, dle kterého nechtěl lékař Adam Cipra v ústecké nemocnici dovolit matce Jaroslavě, aby v souladu s právy dítěte i nemocničním řádem zůstala nepřetržitě u svého měsíčního syna, který je kojen mateřským mlékem. Co na to říkáte?
Obecně je tu právo rodičů být se svými dětmi a nemocnice by se tomu měla maximálně přizpůsobit. Pokud neexistuje žádný speciální důvod, který se týká šíření infekčních nemocí, nebo by nastala nějaká mimořádná okolnost, kdy by personál nemohl pracovat či poskytovat péči ostatním dětem... Ale tohle je tak výjimečná věc, že to každá rozumná nemocnice umí jakkoliv zařídit: Když nic jiného, tak poskytne matce alespoň křeslo, aby mohla klimbat nebo být v blízkosti dítěte.
Neznám další okolnosti tohoto případu, proto bych to nechtěl vztahovat, ale obecně dnes v nemocnicích není s přítomností rodiče běžně žádný problém. Pokud s tím někde problém je, tak to musí sakra zdůvodnit, co tak výjimečného se stalo, že to nedokázali zajistit.
Zde šlo dokonce o kojené měsíční miminko...
Jasně! Mně z toho, co zatím víme, připadá, že tam nebyl žádný důvod. Ale známe jen mediální obraz, takže by to nebylo úplně fér. Jsem zvědav na reakci nemocnice. Podle mě moc důvodů tedy nenajde.
Názor právničky Zuzany Candiglioty z Ligy lidských práv:
Všechen respekt a uznání paní, která se nenechala vyhodit od kojeného 5týdenního dítěte, i když na ni lékař Adam Cipra zavolal policii. A také velký respekt a uznání pro Petra Aiša Rebelka, která přišla této paní na pomoc a byla vystavena fyzickému ataku a urážkám ze strany lékaře.
Jejich jednání bylo zcela po právu, dítě má ze zákona právo na nepřetržitou přítomnost rodiče, toto právo plně uznává i vnitřní předpis nemocnice.
Matka dítěte udělala vše, co se v takové situaci dá udělat – nenechat se vyhodit od dítěte a trvat si na svých právech, zajistit si zvenku pomoc osoby, která se nenechá zastrašit, pořizovat zvukové a obrazové záznamy jako důkazní materiál.
Zdroj: vyjádření právničky na sociální síti Facebook
Nějaké pohnutky dotyčný lékař ale mít musel. On přeci sám ví, že je toto nepřípustné nejen eticky, ale i dle nemocničního řádu a legislativy v zájmu práv dítěte. Napadá vás, co za tím mohlo být?
Někdy je to prostě osobní věc. Lékař má pocit, že maminka na něj kouká, že bude mít nějaké výhrady, že to bude komplikované... Podle mě devadesát procent těchto situací je problém komunikace, kterou ten doktor nezvládá. Spíše to bývá výjimečně na straně lékařů, jejichž osobnost prostě nedozrála moderní době ve zdravotnictví.
V případu nakonec poté, co na zavolání lékaře dorazili policisté, došlo k dohodě a matka u kojence zůstala. Měl by se precedens dál řešit?
Mělo by se to řešit s nemocnicí. Ta by neměla dál čekat a nějak se k tomu vyjádřit. Potkat se s danou matkou a domluvit se. Zjistit, zda tam opravdu nebyl nějaký problém, o kterém my nevíme. A pokud nebyl, tak se omluvit a dát si pozor, aby se to v nemocnici neopakovalo.
Je běžné, že lékař v případě konfliktu s pacientem nebo rodičem volá policii?
Nee! Už to je divné.
Ti policisté se zachovali celkem... Řekněme, snažili se o dohodu, jak jsem viděl ze záznamu, mezi pacientkou a lékařem. Byli ve velmi těžké situaci. Těm bych nezazlíval nic, oni samozřejmě v té chvíli nemohou vědět, zda lékař nemá nějaký dobrý důvod, proč to dělá. Viděl jsem sice kousek, ale dle toho, co jsem viděl, se snažili. Autorita lékaře je pochopitelně tak velká, že je to opravdu těžké.
Bývalá členka rady ve společnosti Hnutí za aktivní mateřství sleduje a komentuje případ na sociální síti.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
