Úvodem Šídlo zavzpomínal zejména na 90. léta. „Je potřeba o 90. letech mluvit bez emocí, s odstupem. Když se řekne 90. léta, tak se vždycky řekne divoký devadesátky. A já mám teorii, že to vlastně bylo relativně spořádaný období, ve kterým se víc věcí, než je veřejnost ochotná si připustit, povedlo. A teď nemyslím ani hokej, fotbal a skvělá hudba a to, že ta Praha byla svobodná, veselá... špinavá, omlácená, chudá, ale svobodná. Ale že vlastně ten stát dostal z mého pohledu jako velmi solidní základy a udělal civilizační posun. Jsem pracoval celá devadesátá léta v Respektu, takže o temných stránkách 90. let něco vím, protože jsem o nich psal každý týden, ale to mi nebrání v tom, vidět s odstupem, i když si uvědomuji, že v tom hraje roli nějaký sentiment, vidět jako všechny ty kladné stránky, o kterých jsem přesvědčen,“ dodal Šídlo. 

„Jsou tři konce komunismu, nebo čtyři. Jeden je 17. listopad, druhej je ústavní konec vedoucí úlohy komunistické strany, třetí je Václav Havel prezidentem a čtvrtý je návštěva Rolling Stones v roce 1990,“ razí teorii o konci komunismu Šídlo. „Pátý je odsun sovětských vojsk, ale tohle je prostě jeden z vrcholů toho neopakovatelnýho období začátku 90. let,“ dodal Šídlo, jenž na koncertě Rolling Stones v roce 1990 nebyl. Prošvihl podle svých slov jeden z nejklíčovějších okamžiků, protože mu den před koncertem někdo lístky ukradl.