Podle Radima Fialy je jakákoliv debata o budoucnosti Evropy a EU problematická, protože pokud přijdete s kritikou, jste onálepkován jako euroskeptik a populista do té doby, než po nějaké době to co vy nezačne říkat i mainstream.

Připomněl vystoupení amerického viceprezidenta J. D. Vance na konferenci v Mnichově, kde evropským politikům řekl, že ztratili zřetel k západním hodnotám, a vyvolal tím skandál.

„My říkáme totéž a chtějí nás za to zavírat na tři roky,“ poznamenal Fiala v narážce na proces s Tomiem Okamurou.

Profesor Budil: Iluze o nadřazenosti Západu

První dopolední panel diskutoval ekonomické a politické dopady současných světových změn. A proto si hned první řečník, profesor sociolog Ivo Budil, položil otázku, zda je dnešní Evropa vůbec schopna reagovat na výzvy doby. Naši předkové to zvládali, což ale automaticky neznamená, že se to podaří i současné generaci politiků.

Vystupování dnešních elit EU nedává příliš důvodů k optimismu. „Přestali jsme rozumět dějinám, to je důvod našeho dnešního zmatku,“ nabídl vysvětlení profesor Budil.

Důvodem neschopnosti pochopit svět podle něj může být i to, že dvě stě let úspěchů Západu zrodilo iluzi o naší nadřazenosti.

Ta se projevila takovými úvahami, jako že západní neoliberalismus je konečnou fází dějinného vývoje, nebo Fukuyamův koncept známý jako „konec dějin“.

Při tom zapomínáme, že až do průmyslové revoluce měla Evropa v rámci Eurasie spíše periferní postavení a ještě Adam Smith označoval Čínu za nejbohatší zemi světa.

Statistiky napovídají, že v HDP Západ překonal Jih až roku 1870. Takže dnešní posilování „Jihu“ je v podstatě návratem k tisíciletému standardu.

Dále je podle profesora Budila třeba pochopit, v čem ten úspěšný západní model spočíval. V podstatě šlo o rozdělení světa na bohatnoucí jádro a drancované periferie, využívané jako zdroj surovin.

V devadesátých letech jsme věřili, že se pílí a příkladnou demokracií podle západního vzoru můžeme dopracovat do onoho jádra. „Ale náš ‚návrat na Západ‘ nebyl návratem do jádra, ale přijetí pozice periferie mezinárodního hospodářského systému,“ vysvětloval profesor sociologie.

Nedorozumění našich představ s realitou je tím, co vytváří náš současný stav.

„Není nic fatálního být periferií, ale měli bychom si toho být vědomi a pracovat s touto pozicí,“ domnívá se vědec. Je však otázkou, zda to vědí i naši politici.

Současná globalizace podle západního mustru přitom podle Budila není první globalizací ve světových dějinách. V Orientu obdobný proces proběhl už ve středověku a jeho jádrem byla Čína jako nejvyspělejší civilizace světa. „Ze Západu se do ní pouze okrajově zapojily země obchodující s Orientem jako Benátky,“ vysvětloval Budil.

Obchodní kapitalismus Benátské republiky se přitom podle něj lišil od orientálního kapitalismu tím, že splynula obchodní oligarchie se státním aparátem. Tak vznikl „manifestní kapitalismus“, ve kterém stát otevřeně slouží zájmu ekonomické elity. Systém převzal Janov a další evropské státy, nakonec Británie, která mu dodala specifickou dravost a brutalitu. Ta ve spojení s průmyslovou revolucí vybudovala světovou nadvládu Západu.

Neudržitelnost západní dominance vedla před koncem dvacátého století ke konceptu profesora Huntingtona, známému jako „střet civilizací“. Podle Budila to ale byl falešný prorok.

Historie totiž nabízí i jiná východiska setkávání civilizací. Pojmenoval je jako „kreativní synergie“ a v jejich rámci si civilizační ohniska předávala inovace a novinky zcela běžně.

Ostatní civilizace přitom o tuto kreativní synergii mají zájem. „Ideové a materiální plody průmyslové revoluce v 19. století proměnily tehdy stagnující Čínu,“ uvedl Budil pro příklad.

Právě příležitost k nové tvůrčí synergii na globální úrovni může podle Budila být odpovědí na výzvy měnícího se světa.

To ale předpokládá ukončit vládu manifestního kapitalismu s jeho ideologií neoliberalismu.

Na jeho místo musí znovu nastoupit latentní kapitalismus, ve kterém bude kapitál podřízen veřejné kontrole.

Co to znamená pro Evropu? „Přehodnotit svou pozici a navázat spolupráci s eurasijskými ohnisky kreativní synergií,“ domnívá se sociolog Budil.

Aktualita: Místo třiceti milionů šly z vlády na povodně jen čtyři

Sociologický výklad vystřídala ta nejpraktičtější politická úvaha. Poslanec Jan Hrnčíř na seminář přichvátal ze současně probíhajícího jednání rozpočtového výboru. Tam prý probíhá velmi bouřlivá debata za účasti zástupců Národní rozpočtové rady, která poslance informovala, že z avizovaných třiceti miliard podpory po loňských povodních šly do regionů reálně asi čtyři miliardy.

„Vláda povodněmi vysvětlovala mnohamiliardové navyšování schodku, a toto je výsledek,“ konstatoval poslanec Hrnčíř. Letošní rok podle něj bude velmi podobným příběhem, protože vládní rozpočtová rezerva je vyčerpaná už od března.

Na téma prázdné kasy pozoruhodně navázalo Hrnčířovo expozé o ekonomické situaci Evropy.

„Evropa čelí ekonomickému zpomalení, přeregulovanosti a tvrdým cílům dekarbonizace,“ popsal natvrdo ekonomickou realitu. Politickou reakcí EU je tlak na ještě větší federalizaci. Současně se ale projevuje politická apatie a neschopnost reagovat.

Poslanec Hrnčíř poznamenal, že EU za USA výrazně ekonomicky zaostává posledních třicet let. Čína nás během té doby už dávno dohnala. To nabízí souvislost s nástupem trendu stále silnější a svázanější Unie.

Evropská unie stále sní o tom, že ukáže svou sílu v jednotě a zacílení obrovských zdrojů na správné věci. „Ale přes všechny miliardy do výzkumu a inovací se jí třeba nikdy nepodařilo rozjet globálně významnou technologickou firmu,“ poznamenal k tomu Hrnčíř.

Do obnovitelných zdrojů, obrovského transformačního projektu, jsme jen v Česku investovali už asi 850 miliard korun, za což by se postavila jaderná elektrárna. Tyto zdroje přitom tvoří asi procento našeho energetického mixu.

Bídu Evropy vysvětloval Hrnčíř na konceptu emisních povolenek. „Skoupily je různé skupiny, často s nejasnými vlastnickými strukturami. Firmy je pak musejí kupovat od těchto spekulantů, je jich omezené množství, proto jsou velmi drahé,“ rozebíral poslanec.

PhDr. Ing. Mgr. Jan Hrnčíř, MBA, LL.M.

• SPD
• předseda SPD JmK
• poslanec

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Do státních fondů, které mají financovat environmentální projekty, tak z jejich prodeje dojde jen velmi malá část, zbytkem si mastí kapsu tyto podivné společnosti. A jak poslanec poznamenal, Fialova vláda na tuto zkušenost reagovala tím, že stejný systém rozšířila i na vytápění budov.

„Implementovat se to musí v příštím roce, takže to vláda nechává ležet na MPO, aby to přehodila na vládu příští,“ dodal poslanec.

„Všichni stále vykládají, že k rychlejší reakci potřebujeme více Evropy, ale já si to nemyslím. Je vidět, že v EU členové mají často protichůdné zájmy, protichůdné potřeby, takže integrace a potřeba společného rozhodnutí by nakonec poškozovala všechny,“ pokusil se poslanec zobecnit své poznatky.

Zřetelný zlom v přístupu podle něj přichází po Lisabonské smlouvě. „Evropská komise stále častěji sahá k formě nařízení, nikoliv směrnici, kterou si členské státy mohou přizpůsobit,“ dodává poslanec.

Zelené finanční schéma

„Hoří planeta? Hovno hoří,“ zahájil své vystoupení vtipem ekonom a energetický expert Pavel Janeček.

Zelená politika podle něj není racionální snaha o modernizaci, ale „křížová výprava Evropské komise proti ďáblu skleníkových plynů“. Odpovídá tomu i to, jak si předsedkyně von der Leyenová postavila svou druhou Komisi – k udržení všech změn, co provedl Frans Timmermans.

Tomu odpovídá, že jsme přestali zachraňovat emise, ale chceme „jít příkladem“.

Fotogalerie: - Univerzity za klima

Údajný technologický náskok Evropy, který to měl ospravedlnit, byl podle Janečka iluzí, která padla hned na začátku.

Současná „zelená dohoda“ už ale podle něj klidnou cestou skončit nemůže. „Je na tom postaveno celé finanční schéma povolenek, pokut a dotací. To se nemůže zastavit,“ vysvětloval. Jedinou racionální alternativou je tedy revize Green Dealu nejen co do termínů, ale co do účelu a smyslu.

„Bez uhlíku to nejde. Takže ne dekarbonizace, ale defosilizace,“ vytyčil nový trend, který by EU měla pochopit.

Ale i když se budeme chtít zbavovat fosilních paliv, odklon od ropy je nereálný. „Podle všech scénářů do roku 2050 stále poroste,“ objasnil expert na energetiku.

Podobné je to i s ostatními ambicemi. Náhrada zemního plynu ve vytápění se zdá ze všech unijních plánů technicky nejreálnější, plán na úplný konec do roku 2050 je ale nereálný.

Musíme se podle něj zbavit oblíbených mýtů, jako že zelená energie není laciná, nebo dokonce zdarma, a připustit si třeba zcela zjevný vliv ceny energetických povolenek na výkonnost průmyslu.

Do toho vstupují i politické aspekty. Do roku 2022 byly v Evropě zhruba v rovnováze ruské a americké dodávky plynu a fungovalo to. Dnešní zkušenost ukazuje, že dominance některého z dodavatelů je nežádoucí.

A speciálně pro Českou republiku zmínil, že v důsledku změn v energetické politice, provedených Fialovou vládou, jsme se z tranzitní země stali zemí koncovou, což se promítá nejen do příjmů, ale i do naší pozice v energetickém řetězci.

Nová děsivá slovíčka v bruselských dokumentech

Ekonomku Ilonu Švihlíkovou představila moderující poslankyně Pošarová slovy, že o věcech, které nyní mainstream slavně objevuje, hovoří už patnáct let.

Docentka Švihlíková zahájila výklad se dvěma grafy. Oba ukazovaly dominanci USA před 25 lety a mnohem silnější pozici Číny v letošním roce. Na grafech vysvětlila, jak důležitou roli měl v čínském rozmachu průmysl.

„Průmysl má velký význam, deindustrializace není optimální strategií rozvoje. Průmysl nemusí tvořit zrovna 80 procent HDP, ale je páteří ekonomiky. Což je poučení i pro nás,“ domnívá se ekonomka.

Síla Číny je podle ní v průmyslu, síla USA ve finančním sektoru. USA se dnes snaží s tím něco udělat, a právě tak je třeba číst všechny některými ekonomy vysmívané kroky Trumpovy administrativy.

„Když se velmoc snaží změnit kurz, vždy to vede k vlnobití,“ poznamenala k tomu Ilona Švihlíková. Proto není překvapivé, že dopady Trumpových změn pociťuje celý svět.

Zajímavé ale podle ní je, že dnes se snaží měnit svůj ekonomický model všechny velké ekonomiky. USA usilují o reindustrializaci, Čína o posílení domácí spotřeby a větší propojení s globálním Jihem. Země BRICS o rozvoj nezápadních řešení.

„Pokud jde o Evropskou unii, tak ta má spoustu priorit, které jsou ale často ve vzájemném rozporu,“ přesunula výklad do Evropy. Chaos v prioritách je podle docentky Švihlíkové vizitkou zoufale špatného rozhodování a vládnutí.

„Jásáme nad ekologií a současně se rozplýváme nad americkým frakovaným břidlicovým plynem, dobývaným tím ekologicky nejnáročnějším způsobem,“ uvedla pro příklad.

Navíc je pozoruhodné, jak si EU po celém světě buduje hromady nepřátel, se kterými chce svádět své ideologické boje. Symbolický je v tomto směru nářek komisařky Kallasové, jak chceme porazit Čínu, když neporazíme ani Rusko.

Když se podíváme na hlavní priority EU, je to podle Švihlíkové dekarbonizace, digitalizace a militarizace. Ta je přitom vnímána jako záchrana průmyslu. „Šéf společnosti Volkswagen si dnes pochvaluje vojenskou výrobu, že to dělali už v minulosti. Podle mě to ale rozhodně není minulost, ke které se chceme vracet,“ podivila se ekonomka.

Plány Evropské unie vytvářejí potřebu investic minimálně 800 miliard eur každý rok. Kvůli tomu stále posiluje role Evropské investiční banky. Ještě nebezpečnější ale podle Švihlíkové je snaha o mobilizaci peněz, které mají lidé uložené v bankách.

Novým populárním bruselským slovíčkem, kterým se to vysvětluje, je „Unie úspor a investic“.

„Zbytečně mnoho peněz leží nevyužito v penzijních fondech a na běžných účtech. Teď necituji žádné fake news, ale z oficiálního dokumentu EU,“ vyděsila publikum Švihlíková.

A prozradila další nově populární bruselské slovíčko, a to sloveso „chaneled“, kanalizovat. „To v podstatě znamená přesměrovat úspory lidí na ty správné priority,“ vysvětlovala.

Je to doplněno litováním občanů, že jim jejich v bankách ležící úspory málo vydělávají. Reálně ale podle Švihlíkové jde prostě o to, dostat se k těm deseti bilionům eur, co mají obyvatelé EU na běžných účtech.

Obavy publika ale trochu klidnila: „Naštěstí se EU vyznačuje velkou touhou po centralizaci a současně velkou nekompetentností.“

A i to je důvod současných změn. „Svět už není západní a nebude západní. Dominance Západu je historická anomálie, teď se vracejí k dominanci země, které dominovaly tisíce let,“ domnívá se docentka Švihlíková.

Evropa začíná popírat fyzikální zákony

Karel Havlíček vystoupil s krátkým projevem vedeným pocitem, že Evropa v poslední době začíná popírat základní fyzikální zákony.

„Ztrácíme konkurenceschopnost, ztrácíme výkonnost, ale chceme čím dál více,“ podivoval se místopředseda Poslanecké sněmovny. Něco takového není možné, i když si stále nalháváme opak.

Jedním ze základních úkolů příštích let podle něj bude stabilizovat prostředí, udržet zde firmy a vytvořit podmínky pro udržitelnou energetiku. Hnutí ANO se na tyto věci snaží připravit.

Největší ohlas měl ale řečník, který jej vystřídal. Miloš Zeman ve svém projevu k budoucnosti Evropy řekl, že Evropská unie se musí vymanit z nadvlády byrokratů a být řízena schopnými politiky. Takovým schopným politikem ale podle něj není kancléř, který si ani není schopen ohlídat vlastní zvolení, ani prezident, který frajerským vypsáním předčasných voleb uvede svou zemi do zmatku.

Měřítkem EU podle Miloše Zemana mají být USA a Čína. Rusko si démonizujeme, ale Rusko má 140 milionů obyvatel a ekonomiku velkou asi jako Itálie.

Mnohem více ale pobavily prezidentovy improvizované odpovědi na následující otázky.

Po pauze začal druhý panel, který se zabýval bezpečnostními aspekty evropské budoucnosti. Po úvodním slově poslance Jana Hrnčíře vystoupil s výkladem bezpečnostní expert Jan Schneider.

Když dá Evropa africkému vůdci peníze...

„Disident minulosti i přítomnosti,“ představil se publiku někdejší signatář Charty 77. Po působení v analytice českých tajných služeb se svými názory nyní opět dostává do silné opozice. Odnesl si z nich však větu, kterou měl jako hlavní motto svého projevu: Nejhorší smrt je z vyděšení.

Základem bezpečnostní politiky podle něj je klást si správné otázky a definovat správná rizika. Vzpomněl pravdivou historku z první republiky, kdy československá rozvědka své sledování soustředila na někdejší habsburskou nobilitu v obavách z pokusu o restauraci monarchie, zatímco v Německu už dávno vládl Hitler.

„Tyranie vždy vchází nehlídanou branou. Tyran je vždy opatrný. A všechny tyranie jsou vždy nové,“ citoval z moudrých knih. Hledáte-li tyrany, nehledejte je mezi typy, které týraly lidi v minulosti.

Důležité je podle něj politicky nekorektní prostředí, ve kterém je podporováno kladení nepříjemných otázek.

Cestou ven je podle něj zaměřit se na vzdělanost. „Ale co se děje ve školách dnes, to je naprostá tragédie. Jeden z hlavních úkolů pro příští vládu,“ vyzval. Lidé podle Schneidera nerozumějí psanému textu, a tím pádem si přestávají rozumět a nedokážou se shodnout.

Pokud jde o současnou bezpečnostní politiku, Evropská unie podle něj postupuje mimořádně naivně. Což lze nejlépe ilustrovat na migraci coby hlavní výzvě.

Evropané věří, že migraci zastaví podporou afrických zemí. „Ale jestliže dáte africkému vůdci peníze, investuje je buď do zlaté postele z butiku, nebo si za ně nakoupí zbraně,“ nalil čistého vína.

Druhým důležitým krokem je zpevnit a posílit přechodové země. „Tady Evropa udělala přesný opak. Roztřískala Sýrii, roztřískala Lybii,“ připomněl Schneider.

A třetí fází je pak pobyt migrantů v EU. I to se podle něj dá zvládnout.

„Vždycky říkám, že za první republiky bylo v českých zemích sto tisíc uprchlíků z Haliče. Nikdo o tom nemluví, nejsou žádné hrozivé historky. Takže když ta situace nastane, tak se s ní lze vypořádat důstojně a se ctí,“ věří.

A jak zopakoval: nejhorší smrt je z vyděšení.

Fiala odhaloval sochu, Francouzi psali žalobu

V odpoledním bloku dále vystoupil odborník na atomové kryty Václav Vítovec s tím nejpraktičtějším pojetím bezpečnostní politiky. Nečekaný rozruch ale vzbudil příspěvek, který měl energetik profesor Radek Škoda, vedoucí katedry energetických zařízení z Technické univerzity Liberec.

Jeho příspěvek o energetické bezpečnosti totiž velmi detailně popisoval aktuální průšvih s tendrem na dostavbu Dukovan, který je podle profesora Škody fiaskem roku 2025. Divím se, že se o tom víc nepíše, protože kvůli chybám posledních tří týdnů ten tendr směřuje ke dnu,“ řekl na rovinu držitel mezinárodních patentů, který poznal jadernou energetiku v Rusku, USA i Francii.

Nedokázali jsme se podle něj poučit z tendru na dostavbu Temelína před dvanácti roky. Tehdy šlo zájemcům z USA hlavně o to, aby nestavěli Rusové, Rusům zase hlavně o to, aby nestavěli Američané. Nakonec se nestavělo nic, spokojeny byly obě strany.

Ne však Česko. Profesor Škoda poznamenal, že před dvanácti lety se plánovaly postavit za 250 miliard oba bloky, letos už měl stát 250 miliard každý z nich, a to ještě jen za ideálních podmínek.

Aktuálně je však otázkou, zda se bude stavět vůbec něco. K tomu profesor Škoda odvyprávěl příběh licenčního sporu mezi USA a Jižní Koreou, do kterého se čeští zadavatelé nechtěně namočili. Důsledkem, který pocítíme, je mnohem menší účast českých firem, než bylo původně slibováno. Jozef Síkela sliboval šedesát procent, dnes ministr Vlček mluví o třiceti.

To vypadá jako pořád hezké číslo, akademik k tomu ale poznamenal, že na celém světě našel pouze jednu jadernou elektrárnu, kde se domácí firmy podílejí méně – jde o projekt ruského Rosatomu v Bangladéši. Maďaři na elektrárnu PAKS dodávají čtyřicet procent, a to jde o zemi s mnohem menší průmyslovou tradicí, než máme my.

Největší chyby se ale podle něj staly ve třech týdnech na přelomu dubna a května. A mohou vést k tomu, že celý tendr opět skončí, aniž se cokoliv postaví.

Neuvěřitelný řetězec událostí se podle něj začal odvíjet od 24. dubna, kdy ve 12 hodin Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zamítl kasační stížnost poražené francouzské společnosti, čímž odpadly právní překážky pro podpis smlouvy s Korejci. Škoda by očekával, že v řádu hodin dojde k podpisu smlouvy. Byl velmi překvapen, že o tom neslyšel ve večerních Událostech ani v dalších dnech.

1. května premiér Petr Fiala v Brně odhaloval sochu řeholnice, zatímco francouzská společnost po týdnu intenzivní práce finišovala se žalobou proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Podala ji hned následujícího dne, to byl pátek.

V pondělí přiletělo do Prahy plné letadlo Korejců, natěšených na podpis smlouvy století. Bylo je možné potkat po celé Malé Straně, termín podpisu byl stanoven na středu 7. 5. na magický čas 15.15.

V úterý 6. 5. Krajský soud v Brně vydal předběžné opatření, kterým podpis smlouvy zakázal, dokud nepadne meritorní verdikt. Ve stanovený čas se tedy místo zakázky století podepisovalo jakési memorandum, o kterém všichni tuší, že možná nikdy nebude naplněno. Profesor Škoda ukázal posluchačům fotografii účastníků s kyselými úsměvy.

„Zdržení jde za českou vládou. Je otázka, zda je to neschopnost, nebo zda to někdo chtěl,“ poznamenal k tomu profesor Škoda.