Zkusím z paměti vydolovat aspoň některá z těch klíčových témat: Svět médií a mediálních manipulací, Nivelizace školství a její dopad na klesající vzdělanost mladé generace, Přepisování dějin a jeho politické důvody a podobně. Vesměs šlo o klíčové problémy naší doby a vyjadřovaly se k nim osobnosti, jak se říká, napříč spektrem – konzervativní katolíci Michal Semín a Petr Hájek, komunista Josef Skála, profesoři z oblasti medicíny (Pavel Kalvach) či antropologie (Ivo T. Budil), historik Petr Bahník a mnoho dalších ctihodných person (nejmenovaným se omlouvám). Ty letošní Příčovy navíc přinesly další vykročení mimo čistě politický či humanitní rámec směrem k přírodním vědám – odehrál se panel, jehož se účastnili špičkoví odborníci na ekologii a trendy, jimiž se ubírá příroda a s ní sama Země.

Co tedy skutečně znamenaly a znamenají Příčovy? Setkání lidí, kteří se chtějí něco dozvědět, o něčem přemýšlet, diskutovat a třeba si i poopravit své nedostatečné či mylné informace o světě kolem nás. Jistě že k tomu patří politika, ale až sekundárně, protože nakonec v každé diskusi o společenských jevech nutně dojdete k otázce odpovědnosti mocenských institucí, vlády, Parlamentu, politických stran. To je zcela legitimní právo každého občana, volat moc k zodpovědnosti. Vždyť přece byla demokraticky zvolena ve volbách, a musí se tedy svým voličům zodpovídat. Kdo tvrdí něco jiného, představuje si diktaturu, nikoli demokracii.