Stejně jako před týdnem i dnes začíná pravidelný přehled mediálních zajímavostí Českou televizí, kolem níž se po volbě nového generálního ředitele začínají dít zajímavé věci. „Na Kavčích horách se šíří neklid a jedním z jeho produktů je čerstvá zpráva o tom, že by to mohla mít brzy spočítané paní Fridrichová. Opakovaně byla přistižena při zaujatosti reportování svého pořadu 168 hodin, kdy dělala jednoznačně propagaci jednomu typu názoru a dehonestovala jiný typ názoru, což se absolutně neslučuje nejenom s novinářskou etikou, ale ani s Kodexem ČT. Dalším ze silných jmen tohoto typu je Jakub Železný. Na mix24.cz jsem si našel zajímavý článek, který poutá docela agresívním titulkem ‚Jakub Železný z ČT to má spočítané‘. To je hodně silné tvrzení. Ale článek je celkem opodstatněný,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
„Ta informace je o tom, že pan Železný, který doposud vládne naprosto železnou rukou moderátorskému týmu zpravodajství hlavních zpravodajských pořadů České televize, byl dle českých médií – to je velké novum – označen za samolibého moderátora, který – cituji – ‚nabyl pocitu, že je mu dovoleno úplně vše‘. To je něco, co my v alternativě říkáme už velice dlouho a teď to konečně zní také z jiných a méně očekávaných zdrojů. Každopádně je to zpráva, která upoutá na první pohled. A hlavně je pravdivá. Pan Železný se chová po dobu posledních několika let velice diktátorsky a velice nesmlouvavě. Neustále vnáší do svých rozhovorů a toho, co tam produkuje, vlastní názory a zastává silové pozice způsobem docela agresívním. Vzpomeňme jeho emotivní výkřik, že člověka, který by v jeho pořadu promluvil nelibě o Miladě Horákové, by ze studia osobně vyhodil,“ poukazuje mediální analytik.
Kde to jsme a kdo tady vládne
Vadí vám, že ČT vysílá „komunistické“ seriály jako Chalupáři nebo Nemocnice na kraji města?Anketa
A nad tím, kdo to tu má na povel, se zamýšlí dál. „Vládne tady jeden zakomplexovaný televizní moderátor ten či onen, nebuďme jmenovití, vládnou tady zaměstnanci nějaké televize placené z veřejných prostředků, kteří si diktují sami sobě podmínky, co budou dělat, co nebudou dělat, jaké budou mít názory, jaké budou prosazovat názory ve vysílání? Jak je možné vůbec připustit, že nové vedení České televize bude muset volit nějaké tajtrlické diplomatické metody k tomu, aby se rozloučilo s jedním zaměstnancem na jednom postu? Nechť dají pana Železného na jiný post, do archívu, do vrátnice, nebo když má řidičák, tak místo šoféra by se také našlo. Nebo spousta jiných míst, kde by se jeho talent, komunikativnost a empatie daly lépe využít než na obrazovce. Ale konec ironie. Jak je možné uvažovat o tom, že se bude někdo diplomaticky zabývat tím, jak se zbavit jednoho již nepoužitelného pracovníka nebo toho, kdo už nevyhovuje nové koncepci?“ žasne mediální odborník.
Možná to doženou k předvánoční stávce
Obává se, že jsme se dopracovali k nějakým 50. létům, kdy stranické, uliční a závodní výbory rozhodovaly o tom, kdo co smí, nesmí, má, nemá dělat. „A také rady dělnických ředitelů z takových těch opravdu nafoukaných hlupáků, které si pamatujeme mnozí třeba i ze základních škol, kdy tito lidé byli odměněni za politické angažmá nějakou funkcí, na kterou vůbec neměli, a tak dále. A teď je to vlastně naruby? Teď se budeme bát nějakého člověka, který se nám producíruje po obrazovce, a my se budeme bát toho, že nám bude vyhrožovat, že bude ze sebe dělat tajtrlíka a vykřikovat něco v průběhu živého vysílání? To už jsme tu měli. Kam to chtějí dohnat? Možná pan Souček udělal velkou chybu, že vyhlásil některé své úmysly příliš brzy. Mohl si dát bobříka mlčení, když nastupuje až v říjnu. A začít boj s vnitřkem Kavek, který je shnilý skrz naskrz nejpozději od roku 2000, teď v létě, kdy je okurková sezona, není moc diplomatické,“ míní Petr Žantovský.
Psali jsme:
Domnívá se, že když už to učinil, tak by měl mít perfektně připravené náhradní týmy a všechno kolem. „Ale je klidně možné, že ti Moravcové, Železní, Fridrichové a podobně to doženou k nějaké předvánoční stávce. Vůbec bych se tomu nedivil. Byla chyba Rady ČT, že zvolila nového ředitele příliš brzy před začátkem jeho mandátu. Na druhou stranu to lze pochopit kvůli novele zákona, díky níž do jejího obsazení začne od určitého data mluvit ještě Senát, což se zřejmě politicky nehodilo, a je to dnes zneužitelné jako argument pro nějakou budoucí krizi. A vsadím se, že pokud tam zas někdo přinese spacáky a suché toalety, tak bude mít na vlajce heslo o tom, že Senát byl vyšachován ze hry o veřejnou televizi. A budou mít svým způsobem pravdu. Je tu hodně uspěchaných okamžiků, což ovšem nic nemění na tom, co jsem říkal, zda Železný jako zaměstnanec má, nebo nemá rozhodovat sám o sobě. To mi přijde jako z naprosto jiného světa,“ přiznává mediální analytik.
Rudé právo bylo za komunismu sprosté slovo
Druhé téma začíná s ironickým úsměvem, že nemůže opomenout nejzásadnější událost v českém mediálním prostředí posledních dnů. „To je nástup soudruha Petra Šabaty, zasloužilého soudruha už od půlky 80. let, komunisty, do čela Práva, dříve Rudého, takto orgánu Komunistické strany Československa. Moc se mi to líbí. Když soudruha Šabatu vyndali z Českého rozhlasu, z vedení názorové stanice ČRo Plus, zamířil do deníku Právo. Tomu se velmi úspěšně pod vedením Zdeňka Porybného za poměrně krátkou dobu povedlo zbavit toho rudého zápachu, který táhl v původním názvu a v původním určení. Z Práva se staly postupem času docela seriózní levicové noviny, kam psali na jedné straně ultralevicoví lidé jako Martin Hekrdla, na druhé straně ultrakonzervativní Václav Klaus, psal tam Václav Bělohradský, Jan Keller a další lidé rozmanitých názorů,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Zdeňka Porybného vždy respektoval, protože považuje jeho veledílo za srovnatelné pouze s tím, co se povedlo Peteru Weissovi se slovenskou komunistickou stranou, když ji přejmenoval na Stranu demokratické levice a udělal z ní ve své době jednu z dominantních politických sil na Slovensku. „To bylo veledílo hodné opravdu velkého politika. Porybný se tady zase ukázal jako velký diplomat a velký vydavatelský myslitel, čímž se mu podařilo ty noviny zachránit. Vždyť Rudé právo bylo za komunismu sprosté slovo. Říkalo se, že ČT lže, jako když Rudé právo tiskne. To absolutně přesně sedělo. Nástupem soudruha Šabaty byl dokončen proces, který započal tím, že Porybný před časem předal část Práva, resp. Novinek, Lukačovičovu Seznamu, a tím pádem pomalu nasměroval toto médium k centrálnímu liberálně-demokratickému ničemu, amalgámu, rozmazanému čemusi, co nám dnes ideově vládne,“ upozorňuje mediální odborník.
Diskuse mezi názorovými proudy vezme za své
Mrzí ho upozadění dlouholetého šéfredaktora, protože z jeho vedení cítil snahu o korektní diskusi mezi názorovými proudy. „Tato snaha nástupem soudruha Šabaty bere jednoznačně za své. Teď tam nastoupí všichni z jeho okolí a budou tam psát úžasné liberálně-demokratické připomínky, moc se na to těším. Protože soudruha Šabatu studuji velmi dlouho, tak jsem si dovolil vzít několik jeho veleděl, abychom si mohli představit, jakým směrem bude soudruh Šabata pokračovat ve svém soudružském novinářském působení. Vybral jsem pár článků z doby, kdy pracoval v Mladé frontě koncem 80. let. To bylo už za Gorbačova, avšak stále ještě za socialismu. Soudruh Šabata byl už v té době v komunistické straně a byl velmi agilní. Věnoval se hospodářství a také zemědělství,“ připomíná Petr Žantovský.
A tématu zemědělství je věnován například úžasný článek z června 87 „Srp je v žitě“. „To je velmi vtipné, tehdy se vůbec dávaly vtipné titulky. Článek je o tom, jak se soudruh Šabata s nadšením rozepisuje o tom, jak se soudruh ministr zemědělství Vaněk rozjel po zemi osobně kontrolovat průběh žní. Je to velice napínavý článek, to vám řeknu. Nebo vynikající je také poučení od soudruha Šabaty v rozhovoru se soudruhem Vladimirem Alexandrovičem Budnikovem, tajemníkem podnikové organizace komunistické strany v jakémsi kyjevském závodě. Článek nese titulek ‚Peníze jen za práci‘, čímž máme být poučeni o tom, že když někdo nepracuje, ten nejí, což bylo jedno z krásných socialistických hesel. Byl také velký příznivec a apologet Socialistického svazu mládeže, takže v tomto období mu vyšlo hodně článků na téma SSM,“ podotýká mediální analytik.
Jen abychom věděli, kdo je teď šéfredaktorem
Jeho osobně nejvíc zaujal článek, jímž bylo demonstrováno, že když na půdě SSM dojde k pochybení, mládežnická organizace jakožto předvoj komunistické strany má schopnost chybu napravit. „Jednalo se o případ nějakého zemědělského podniku na Rychnovsku, který Šabata popsal v článku ‚O opaku nepochopení‘. Šlo o jakýsi konflikt v názoru na to, jak chovat krávy, jak je dojit či krmit. Má to úžasný závěr a je to typický příklad novinářského umu soudruha Šabaty, cituji: ‚Nakonec jsme se loni dostali dál, než byla naše meta. Přírůstky na kus a den dělaly 910 gramů, úhyn telat byl jen 0,36 procenta. Zvládli jsme celkem dobře novou metodu odchovu, a proto jsou výsledky dobré. Myslím, že s námi jsou spokojeni i nadřízení, vždyť naše snažení se promítá do vyšší kvality stáda a lepších výsledků celého družstva.‘ Tak jen abychom věděli, kdo je teď šéfredaktorem druhdy celkem slušného deníku Právo,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.
Mgr. Bc. Vít Rakušan
Poslední glosu věnuje svému „oblíbenému“ autoru Jiřímu X. Doležalovi, dříve reportéru Reflexu. „Musím říct, že svého času to byl docela zajímavý, snaživý, agilní reportér, který šel i do takových opravdu dramatických věcí, jako byl pobyt v ústavu pro drogově závislé a podobně. Byl to reportér, který razil metodu „na vlastní kůži‘. Vcelku jsem si toho vážil. Znám ho od půlky 80. let a myslím si, že svůj talent strašně promrhal, ať už to bylo konzumací nějakých látek nebo čím, to je celkem jedno, nebo jenom vývojem povahy, kterou měl vždy jakoby stále ve vývoji. Každopádně teď mě absolutně dostal článkem ‚Stát začal ukazovat zuby dezinformátorům. Už bylo konečně načase‘. V úvodu píše: ‚Státní moc – konkrétně policie – zjevně ukončila tichou toleranci nenávistných výlevů na internetu. V tomto týdnu byli obviněni nejméně dva dezinformátoři, kteří na sociálních sítích šířili protiukrajinské lži.‘ A v tomto duchu pokračuje,“ poznamenává mediální odborník.
Pokud dojde k odsouzení, kuráž ostatních poklesne
Takového člověka potom zavřeli na nějak demonstrativně vysokou dobu s tím, že to doprovodili právě podobným textem: „Vidíte, takhle dopadnete, když si nedáte pozor.“ „A ten Jirka Doležal jako kdyby vypadl z tehdejšího stranického tisku. Tak, už jsme tu Rudé právo jednou měli, tak proč se k němu nevrátit. Ale že se k němu vrací zrovna tenhle neortodoxní novinář, to mě docela udivuje a mrzí. I když je pravda, že v poslední době, co skončil v Reflexu – kde byl skoro třicet let a patřil k prvním zaměstnancům, já jsem tam v té době také byl, tak si ho pamatuji – se autorsky realizuje na Forum24. Ale realizuje se takovým tím hodně dryáčnickým způsobem jako paní Hovorková, jako Šafr a jako další autoři tohoto politického bulváru,“ lituje mediální analytik.
Servilita vůči Rakušanům a spol. opravdu šokuje
Ještě víc ho na JXD mrzí jedna věc. „Způsob, jakým v článku maže med kolem pusy různým pánům Rakušanům a podobně, je překvapivý. U člověka, který si vždy zakládal na tom, že je nekonformní, že je v určitém drobném konfliktu se stávajícím režimem, ať už to bylo za komunistů nebo po roce 1989, kdy se realizoval třeba na drogové problematice, tak servilita vůči moci u něj opravdu šokuje. A ještě se tam zabývá tím, že mnozí spoléhají na to, že výrazy, které pouštějí na internet jakoby nic, jsou trestně nepostižitelné, že internet je jako volné moře bez jakéhokoli břehu. A k tomu píše: ‚Teď tu anonymitu dezinformátorů policie začíná rozkrývat, a je to pro atmosféru v zemi klíčové.‘ Ano, je. Ale jenom v tom negativním a v tom nejstrašidelnějším slova smyslu. V tom bych mu dal za pravdu. Ale názorů a změn názorů těchto lidí je opravdu třeba se obávat,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
čistíčskvrn
