Hned úvodem svého projevu Orbán na konferenci zdůraznil přítomnost českého exprezidenta Václava Klause, jenž byl také jedním z hlavních řečníků, kterého ocenil s označením za „nejodvážnějšího muže Evropy“.

Hned následně s připomenutím již pátého volebního úspěchu pro Fidesz vzpomenul, že letošní výhře ve volbách předcházela dlouhá cesta a ještě v osmdesátých letech Maďaři Američanům mnohé záviděli. „Záviděli jsme jim kulturu demokratické diskuse. Svobodu, s níž jste v Americe řešili své společné záležitosti. Prezidentu Reaganovi jsme záviděli jeho charisma, elán, vtip, politiku a samozřejmě jsme mu fandili. Měli jsme jen komunistické funkcionáře v šedých oblecích a jejich politické přepisování, dusnou atmosféru a beznaděj,“ vylíčil americkým konzervativcům, jaká dříve panovala ve východním bloku atmosféra.

Následovat mělo podle Orbána hned několik vítězství. „Nejprve jsme porazili komunistický režim, pak jak jsme porazili liberály a naposledy jsme ve volbách porazili spojené síly mezinárodní liberální levice proti Maďarsku,“ shrnul, jak se podle něj „nadšeným studentům podařilo zlikvidovat diktaturu, pak zlomit vládu názorů navrátivších se komunistů a liberálů a ukončit nadvládu pokrokářů ve veřejném prostoru“.  

Důvodem úspěchu Fidesz i toho, proč si Orbán myslí, že vyhraje i příště, prý je podmínka „stát se těmi nejlepšími“. „Od generála Pattona jsme se naučili, že bitva v každém člověku probudí to nejlepší a očistí vše, co nás oslabuje. To platí i pro politický boj. Zde, přátelé, přežijí jen ti nejlepší,“ nastínil.

V Maďarsku před třiceti lety podle něho byla cítit dost podobná atmosféra jako nyní od progresivních liberálů, tehdy ovšem zároveň ze strany státního aparátu. „Celá mašinérie státního aparátu pracovala na upevnění moci komunistů… Tehdy se kritické rasové teorii říkalo vědecký socialismus a na univerzitách se vyučovala stejně jako dnes u vás woke propaganda. Každodenní socialistická diktatura – v ní jsme vyrostli. Politická korektnost, orwellovské přeříkávání, státem kontrolovaná média, vyvlastňování soukromého majetku a stigmatizace pravice,“ vzpomíná.

Orbán také vzpomenul, že sice komunistický režim tehdy proti Maďarům odmítajícím se smířit s vládnoucí garniturou zasahoval tvrdě, přesto se povedlo svrhnout komunisty a vyhnat ze země i Sověty. To ale nebyl konec.

„Mysleli jsme si, že jsme konečně dostali, co jsme chtěli, ale mýlili jsme se. Liberálové a konzervativci sice během diktatury uzavřeli protikomunistický pakt, ale liberálové se při první příležitosti postavili na stranu komunistů. Ukázalo se, že jsou to vlastně přirození spojenci,“ míní Orbán.

Odkázal přitom na dění v zemi po volbách v roce 2002, kdy zvítězila levice po období první vlády koalice Fideszu, během níž Maďarsko slavilo významné mezinárodní úspěchy v podobě vstupu do NATO a urychlení jednání o vstupu do EU. Socialisté tehdy během následných osmi let vládnutí „utratili peníze lidí“ a nekontrolovatelná měla být i kriminalita v zemi.