Zakladatelka Institutu svobody a demokracie Jana Bobošíková zveřejnila k příležitosti 102. výročí vzniku Československa video na YouTube. „Dobrý den. Před sto dvěma lety v tehdejším Československu vrcholila druhá vlna španělské chřipky. K jejímu šíření údajně měly pomoci i oslavy pádu monarchie,“ uvedla.
Připomněla i tehdejší paměti prvorepublikového kantora Josefa Hercoga. „Přišli žáci svobodné republiky poprvé do školy až 6. listopadu 1918. Poněvadž od 16. října do 5. listopadu v zemi zuřila španělská chřipka,“ citovala z jeho zápisků. Kromě něj četla i z kroniky Krásné Hory. V této obci se 29. října sešlo obyvatelstvo před bytem starosty Michálka a občané dle zápisků zpívali českou hymnu či píseň Hej Slované. „Byly vyvěšeny prapory. Nikdo nedbal ani na to, že řádí španělská chřipka. Počasí bylo v ten den blátivé a byl podmrak. Přesto se sešel velký zástup lidí,“ připomněla.
Myslíte či víte, že jste prodělali covid-19?Anketa
Je to tedy 102 let od doby, kdy bylo založeno Československo. V době jeho založení se šířila španělská chřipka a stále ještě probíhaly boje na západní frontě, jelikož první světová válka skončila až 11.11. „Matky a manželky čekaly na zprávy o svých synech a mužích a nevěděly, zda se ještě někdy vrátí. Rakousko-uherská monarchie sice skomírala, ale mrtvá ještě nebyla,“ pověděla Bobošíková s vážným výrazem ve tváři.
„Ti, kdo v pondělí 28. října 1918 vycházeli na náměstí a na stovkách míst po celé zemi vyhlašovali vznik nové republiky, čelili hladu a bídě, nemoci a smrti. Neměli vůbec žádnou jistotu. Nevěděli, jestli přežijí. Nevěděli, jestli uspějí. Ale věděli, co chtějí. A věděli, že základem změny je odvaha. Odvaha jednat,“ pokračovala.
Poté přešla k druhé světové válce, jelikož v říjnu roku 1939 dupala po zbytcích zrazené republiky okovaná německá bota. Ani to však, dle Bobošíkové, nepřinutilo náš národ k rezignaci. „Bylo až dojemné vidět studenty a studentky, jak unaveni desetihodinovou prací spěchají do svých studijních kroužků, aby urvali alespoň nějakou hodinu pro své milované někdejší duchovní zaujetí. Duch studentstva byl neporazitelný a nezničitelný. Druhá světová válka ještě neskončila. Byl květen 1945 a do znovuotevřených vysokých škol nahrnuly se všichni studenti a studentky, kterým to bylo po dlouhých šest let odepíráno,“ citovala profesora Alberta Pražáka.
Fotogalerie: - Mše za oběti koronaviru
V současné době je však situace taková, že nám je již půl roku říkáno, že jsme ve válce, avšak dnes nejsou vražděni čeští akademici, ani žádní okupanti neposílají studenty na nucené práce. Zatímco dříve zavíral školy říšský protektor, tak nyní to je krajská hygienická stanice, a to i nezákonně, podotýká Bobošíková..
„Proč tedy místo ‚neporazitelného a nezničitelného ducha studentstva‘ vládne českému školství ochablost, zemdlenost a rezignace?“ táže se zakladatelka Institutu svobody a demokracie.
Je to, podle ní, proto, že nyní studenti svým duchem plýtvají, a to třeba okupační stávkou za klima či požadavkem, aby se pohlaví odstranilo ze studijního systému. „Nikdo jim totiž neříká, že svoboda se nedá koupit, že odpovědnost se nedá zdědit a že demokracie se prostě nedá nařídit. A tak užívají plody práce předků a nevšímají si uhnívajících kořenů stromu naší demokracie a české státnosti,“ připomíná.
Poté Bobošíková povídala o roce 1968, tedy o roce, kdy jsme byli okupováni. To bylo 50 let od založení republiky, a 28. října stovky lidí demonstrovaly na Hradčanském náměstí. Dokonce se někteří jedinci pokoušeli přelézt Matyášovu bránu a oplocení Pražského hradu, zatímco ve Španělském sále probíhalo slavnostní zasedání ústředního výboru KSČ.
„Ti, kdo v okupované republice volali ‚Pryč s komunisty!‘, ‚Pryč s komunismem!‘, museli mít odvahu. Riskovali, že budou zadrženi a vyslýcháni, včetně následné existenční ostrakizace. Ti, kdo na své transparenty psali ‚Nechceme žít na kolenou!‘ věděli, co znamená suverenita a jak bolí její ztráta. Jak vyplývá z dobového dokumentu, bylo tehdy mladým lidem odebráno celkem 65 československých vlajek, které posbírali z veřejné výzdoby pražských ulic. Jaké vlajky by mladí lidé nalezli v ulicích pirátské Prahy dnes? Byly by to vlajky duhové? Nebo tibetské?“ přemítá Bobošíková.
Zmiňuje, že po desítky let platila slova generála Aloise Eliáše, kterého popravili Němci. Ten říkal, že 28. říjen byl dnem účtování i plánování, radosti i odpočinku. Prý tedy den, jakého jednou v roce naléhavě potřebuje právě tak cítění jednotlivcovo, jakož i duše celého národa. Letos však neslavíme, neúčtujeme, neplánujeme ani nevyznamenáváme. Je to dle ní proto, že nevíme, co chceme. Také proto nevíme, co máme dělat. „Rezignovaně čekáme na světlo na konci tunelu. Pro předsedu vlády je tím světlem vakcína; ale pro generace našich předků byla světlem na konci tunelu svoboda,“ shrnuje Bobošíková.
Fotogalerie: - Přijetí nových velvyslanců
„V letech 1918, 1939, 1968 a 1989 naši předkové odvahu měli. Letošní 28. říjen je pro nás šancí po mnoha letech, kdy jsme brali oslavy vzniku republiky jako určitou samozřejmost, znovu dojít k hrdinskému zřídlu naší státnosti a napít se z pramene odvahy. Jinak se může stát, že další 28. říjen už slavit nebudeme,“ uzavřela Jana Bobošíková.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: tle
