Stepan Bandera je nemálo kontroverzní osobou, a zatímco pro některé Ukrajince v jeho hodnocení převládá nad všemi hrůznými činy jeho stoupenců snaha Bandery o nezávislost Ukrajiny a boj proti sovětské nadvládě – která má na svědomí například životy milionů Ukrajinců během hladomoru ve třicátých letech – nemalá část obyvatel Ukrajiny by raději na jeho činy zapomněla.

Vůdce radikální frakce Organizace ukrajinských nacionalistů, jehož stoupenci se podíleli na ozbrojených akcích, včetně etnických čistek a masakrů civilního obyvatelstva, zejména Poláků na Volyni a v Haliči v letech 1943 až 1944, se mezi samotnými obyvateli Ukrajiny těšil oblibě jen u menšiny tamní společnosti převážně na západě země. Nebýt ruské invaze, převládal by stále více pohled kritizující oslavování Bandery včetně hlasů historiků, upozorňujících, že Bandera nikdy jasně neodsoudil etnické čistky na Polácích či Židech.

Právě ruská agrese na Ukrajině vnímání Bandery dosti pozměnila. Napadený národ si namísto hrůzných činů Ukrajinské povstalecké armády začal všímat spíše jeho někdejšího boje proti nadvládě sovětů z Moskvy a jeho osobu si začal idealizovat. Svědčí o tom kupříkladu průzkum, který zjistil, že zatímco v roce 2018 by na Banderu Ukrajinci nejraději zapomenuli a pozitivně jej vnímalo jen 36 % dospělé populace, po ruském vpádu měl náhle podporu až u 74 % dotázaných.

Zvýšené vášně však nebudí Bandera jen mezi samotnými Ukrajinci. Nejhůře jeho osobu vnímají v sousedním Polsku, kde ani desítky let nedokázaly smýt ze vzájemných vztahů události během Volyňského masakru, který je u našich severních sousedů vnímán coby genocida. Neméně peprné pak v této souvislosti je, že v částech Ukrajiny, kde banderovci zmasakrovali desítky tisíc polských civilistů, je aktuálně Bandera oslavován zdaleka nejvíce. Zatímco v Kyjevě a jeho okolí není po jeho osobě kromě pojmenování jedné z ulic příliš památek, u polských hranic je památník či ulice anebo socha vzdávající čest Banderovi v téměř každém větším městě.