Musíte v posledních týdnech šetřit na jídle?Anketa
S draftem novely zákonů o obou veřejnoprávních médiích, která by se zaměřila hlavně na systém volby radních, přichází neziskové organizace Rekonstrukce státu a Nadační fond nezávislé žurnalistiky, s doposud neznámou organizací Český národní výbor Nezávislého tiskového institutu.
Nadační fond Nezávislé žurnalistiky je nejčastěji zastupován advokátem Kučerou, který v posledních letech často dochází do Senátu na zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky.
Je také faktickým autorem řady pozoruhodných konstrukcí této komise, včetně té nejslavnější, podle které jsou obě Rady „nástrojem veřejnosti“ a veřejnost znamená občanská společnost, takže do Rady ČT a ČRo smějí být voleni pouze lidé, kteří chtějí občanskou společnost a „veřejnoprávní charakter“ hájit (tehdy šlo primárně o kandidaturu Hany Lipovské). Konstrukt si osvojil a vytrvale jej propagoval zejména senátor David Smoljak.
Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu je doposud veřejně nepříliš známou institucí, za kterou stojí například Janek Kroupa nebo Pavel Šafr.
Podstatou návrhu je nový systém volby radních, kdy by měla svou část Rady Poslanecká sněmovna (tak jako doposud) a druhou Senát. Ten o své zapojení do volby radních ČT usiluje již od roku 2003, Sněmovna mu to ale nikdy neumožnila. Podle Ryšánkové věděla proč.
Dnes však obsazení obou komor vybízí senátní většinu k ambiciózní strategii „urvi, co můžeš“, patrně v tušení, že po říjnových volbách do třetiny Senátu může jejich komora vypadat zcela jinak.
S tím souhlasí i Ryšánková. Vzhledem k vyčerpání lidí covidem i hospodářskou krizí a nepopulárními opatřeními, která bude Fialova vláda muset dělat, můžeme prý v horní komoře očekávat takové zástupce lidu, na které budeme možná koukat všichni.
Základní požadavky autorů na novely jsou, aby Rady byly pluralitní, jejich členové kompetentní a neměli střet zájmů. Mediální analytička ovšem velmi pochybuje, že cesta sepsaná advokátem Kučerou k tomu povede.
Pluralitní podle ní byly Rady vždy, protože již od roku 1996 všechny sněmovny dobrovolně a velmi úzkostlivě dodržovaly poměrný systém, dávající odpovídající poměr hlasů vládě i opozici. A tyto kuloárové dohody se skutečně ctily.
„Pokud se noví bohové nad vodami domnívají, že pluralitu lze udělat tak, že do rad budou kandidovat nominanti jakýchsi efemérních úctyhodných institucí a pak je bude odkývávat Senát a Sněmovna, jsou na omylu,“ varuje Ryšánková.
Zkušenosti právě s těmi nejctihodnějšími institucemi jsou podle ní v poslední době strašné. Namátkou připomíná Karlovu univerzitu a Akademii věd, výkladní skříň české vědy, kde se prosazují „ti nejkonformnější tupci“, kteří umí chodit v rituálech vědeckého i politického světa, ale břitký názor od nich neuslyšíte. Děsuplným příkladem je pro Ryšánkovou rektor Zima.
„Většina pachatelů dobra papouškuje Havlovy představy o nepolitické politice. Ale žádná taková není a nebude, pokud nezměníme základní ústavní uspořádání zastupitelské parlamentní demokracie – volební zákon,“ dodává analytička.
Nejosvědčenějším řešením je podle ní stále politická čitelnost a přehlednost. Tedy že každá strana bude otevřeně podporovat své nominanty a nést za ně odpovědnost i před veřejností. Samozřejmě hrozí prosazení „trafikantů“, ale to si s danou stranou posléze mohou vyřídit voliči.
Naivní představa, že když dovolíme nominace pouze „důvěryhodným institucím“, tak budou generovat skvělé kandidáty, se podle Ryšánkové ozývá už dvacet let, a pořád je stejně nesmyslná. Nyní byla v návrhu Rekonstrukce státu dovedena k dokonalosti kuriózním vymezením, jak se taková důvěryhodná instituce pozná. Mají to být takové, které existují alespoň deset let a působí ve více než jednom kraji. To podle Ryšánkové povede k naprostým absurdnostem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
