Před rokem 1989 byla podle Pečinky prezidentská amnestie především korektivem justiční zvůle a v tomto smyslu byla institutem velmi populárním. Hlavy státu si tak rovněž získávaly popularitu. Zlom nastal v roce 1990, kdy vydal širokou amnestii prezident Václav Havel. Na svobodu se dostalo 23 tisíc vězňů, více než dvě třetiny, přičemž nikdo netušil, co s nimi. Propuštění vězni tak začali bivakovat na ulicích měst, nebo rovnou znovu páchat trestnou činnost. Kvůli tomu získalo slovo „amnestie“ negativní nádech.
Bohužel hrozí, že něco podobného se stane i po nejnovější amnestii prezidenta Klause. Tu Pečinka hodnotí jako v zásadě rozumnou. Sníží počet vězňů a přeplněnost věznic, který aktuálně pomalu začínal hrozit průšvihem, a umožní tak klidnou diskusi o systematičtějším řešení. Například o redukci vazebního stíhání, nebo uplatňování alternativních trestů.
Kontroverzní na amnestii nejspíš bude bod, ve kterém se zastavují trestní stíhání, probíhající více než osm let. Principiálně je toto opatření pochopitelné, protože i evropský soud ve Štrasburku několikrát ČR důrazně připomenul, že spravedlivý proces by neměl být delší než 6- 8 let.
Jenže bohužel existují vlivní lidé, kteří za pomoci šikovných právníků dokážou protahovat jakékoliv řízení do nekonečna. „Až začnou vyplouvat případy, na které se bude vztahovat tento článek, zdiskredituje to možná dobře míněnou Klausovu amnestii jako celek,“ obává se Pečinka.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
