Jak píše politolog na svém blogu na Aktuálně.cz, oba oponenti z první poloviny devadesátých let k sobě našli cestu v době opoziční smlouvy a už jim to zůstalo. „Od dob spolupráce v rámci tzv. opoziční smlouvy v letech 1998-2002 Klaus a Zeman vystupovali ve veřejném prostoru mnohem více jako spojenci, nebo jako alespoň politici ukazující si navzájem respekt,“ připomíná.

Pro Zemana prý bylo Klausovo zvolení alespoň částečnou satisfakcí poté, co se k němu vlastní strana obrátila zády a našla si jiné favority. Při volbě v roce 2008 tato spolupráce pokračovala, jak dokazuje tajná schůzka Klausova kancléře Jiřího Weigela se Zemanovou šedou eminencí Miroslavem Šloufem.

Klaus svou současnou podporou jednak vrací Zemanovi staré dluhy, ale podle Pehe sleduje i vlastní zájmy. Především mu jde o to, aby na Pražském hradě pokračovala éra tří velikánů české transformace. „Současný prezident si jen těžko může přát nástup „nové“ éry v podobě kandidáta, který reprezentuje nejen něco zcela nového, ale navíc se staví kriticky ke „klausovskému“ dvacetiletí," domnívá se politolog.