„Pamatuji si to. Rodiče byli politicky angažovaní, i když proti systému, plakali oba. Já jsem to v těch 14 letech tak fatálně nechápal. Tu noc jsme probděli,“ vzpomínal Kocáb ve vysílání ČT24. „Pražské jaro se nejevilo jako neslušnost, podobně se to jevilo jako perestrojka. Zdálo se, že komunistický režim se chce vydat demokratizační cestou. Já,jak jsem to vnímal, byl to přirozený proces. A ta okupace byla rána z čistého nebe,“ dodal.

Vzpomněl taky na 50. léta, kdy se vraždilo, zabíjelo. „Normalizace bylo něco, co začalo po procitnutí toho národa. Už samozřejmě nebyla tak tvrdá. Ale to tvrdé jádro kolem disidentů, Charty 77 bylo pronásledováno velice intenzivně. Já jako student jsem na to narážel, dokonce jsem se dostal do situce, kdy jsem byl trestně stíhán,“ řekl s tím, že odpor podle něj mohl být tvrdší. „Ale komunistická politika také nebyla tak tvrdá, narozdíl od 50. let,“ dodal.