„Za celá ta léta existence charty se dá říct, že probouzela občanskou společnost. Netroufám si říct, že ji probudila, ale probouzela ji a zejména v posledních letech jako by kryla celou řadu aktivit, iniciativ, které byly v lecčems virulentnější, aktivnější, odvážnější a charta jim poskytovala jakýsi štít,“ uvedl někdejší český premiér a šéf horní komory Pithart.
Chartisté ani charta podle něj nestáli za demonstrací ze 17. listopadu 1989, která odstartovala pád komunistického režimu v Československu, i když se děti některých chartistů na organizaci demonstrace podílely.
Charta nebyla připravena na převzetí moci, nebyla totiž politickou opozicí, takový cíl si nedala, řekl Pithart. Nabídla ale řadu kvalitních lidí, kteří se osvědčili a kteří za sebe ručili tím, jak obstáli. Nebyli to podle Pitharta jenom chartisté. „Charta si vážila desítek nepodepsavších se pomocníků, bez nich by byla poloviční, možná i čtvrtinová,“ uvedl. Pomohla tím urychlit přechod k prvním svobodným volbám v roce 1990. Pak ale ztratila tempo, neboť její signatáři nepatřili mezi „rozčílené a radikální“. Výročí charty vnímá jako jakési memento.
Charta byla prvním a nejdéle působícím opozičním hnutím v socialistickém táboře. Byla společenstvím lidí usilujících o dodržování lidských práv, k nimž se Československo zavázalo v helsinských dohodách z roku 1975. Komunisté ji vnímali jako ohrožení své moci. První prohlášení charta vydala 1. ledna 1977. Do ledna 1990 se k chartě přihlásilo 1 898 signatářů. Oficiálně činnost ukončila 3. listopadu 1992.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: čtk
