Motyl odmítá teze některých ruských i západních expertů, podle kterých stojí za konfliktem na Ukrajině snaha Západu expandovat na Východ. Proti tomuto tvrzení nabízí pět argumentů, které je dle jeho názoru rozporují. „Neexistuje žádný pádný důkaz, že by od vzniku samostatné Ukrajiny v roce 1991 Západ nějakým způsobem usiloval o získání vlivu v této zemi. EU nikdy nevyjádřila zájem o členství Ukrajiny. Spojené státy se zřekly svých zájmů na Ukrajině podepsáním Budapešťského memoranda v roce 1994, kdy se Ukrajina vzdala svého jaderného arzenálu. V roce 2008 se sice NATO nechalo slyšet, že vítá zájem Ukrajiny o vstup do jeho struktur, ale nenabídlo jí nic konkrétního,“ zmiňuje Motyl první argument.
Stejně tak Motyl nesouhlasí s tvrzením Ruska, že rozšiřování NATO mezi lety 1999 až 2004 ohrožovalo jeho bezpečnost. „NATO od konce studené války fakticky postrádá smysl existence. Jednotlivé členské státy snižují výdaje na obranu a není mi tedy jasné, jak by tento papírový tygr mohl ohrožovat Rusko,“ tvrdí Motyl. Zmiňuje v této souvislosti postoje realistů, kteří tuto skutečnost uznávají, ale zároveň dodávají, že Rusové prostě NATO za hrozbou považují. „Ano, to je fér. Ale realisté uznáním ruských obav jsou v rozporu se svým založením. Realismus přece vychází z racionality. Realisté ovšem přijímají iracionální ruské postoje za své vlastní. Odpůrci realistů zase souhlasí s tím, že Putinova paranoia jej vede k tomu, že vidí všude kolem sebe nepřátele. Pokud je tedy paranoia racionální, potom tedy i Hitlerovo přesvědčení o ohrožení Německa Židy bylo v pořádku,“ ironizuje Motyl.
celý text v angličtině si můžete přečíst ZDE
Za nemístné rovněž považuje Motyl odůvodnění prezidenta Putina, proč bylo Rusko nuceno přikročit k anexi Krymu. „Vladimir Putin říkal, že Rusko muselo chránit rusky mluvící obyvatelstvo žijící na Krymu před fašistickou juntou z Kyjeva a vrátit z hlediska historie posvátné území zpět do lůna Ruska. Tento důvod uvádí jako prioritní a až poté hovoří o tom, že se vše událo kvůli hrozbě plynoucí ze Západu. Buď tedy Putin lže, nebo vlastně ani neví, jaké jsou ve skutečnosti důvody k záboru Krymu. Potom by tedy realisté měli vysvětlit, proč lže Putin o něčem, o čem není žádný důvod si vymýšlet?“ podivuje se Motyl.
„Ani vysvětlení, že zájmy Ruska jsou na Ukrajině větší či ospravedlnitelnější než zájmy Západu není příliš na místě. Z geopolitického hlediska má Ukrajina k Evropě stejně blízko jako k Rusku. Jak ekonomicky, politicky tak vojensky. Tzv. realisté vždy hovoří o úzkých historických, kulturních a náboženských vazbách Ruska na Ukrajinu. Přitom důsledně opomíjejí, že stejné vazby existují a v minulosti také existovaly mezi Ukrajinou a Západem. Realisté tedy opět popírají sami sebe, když ignorují zjevnou a takřka hmatatelnou blízkost mezi dvěma subjekty,“ upozorňuje Motyl.
Jako pátý argument, se kterým nesouhlasí, uvádí Motyl otázku dodání zbraní Ukrajině. „Kritici z řad výše zmíněných realistů poukazují na to, že další zbraně jen vyhrotí celý konflikt a vyprovokují Putina k ještě větší agresivitě. To by znamenalo, že prezident je fanatik. Protože jenom fanatik nehledí na následky svého jednání. Stručně řečeno, takové jednání by postrádalo jakoukoli racionalitu, která je přece realistům vlastní. Realisté tedy mají problém. Argumentují pro i proti racionalitě. Obojí však mít přece nemohou. Měli by si konečně vybrat, jestli je Putin racionální, či nikoli, a postupovat v diskuzích podle toho,“ uzavírá Motyl.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
