Nejprve píše o tom, jak jej nedávno na pražském Staroměstském náměstí Horáček nepříjemně překvapil, respektive jeho chabý moderátorský výkon plný neobratnosti, oslích můstků a hrané žoviality. „U člověka s tak bohatou zkušeností s veřejným vystupováním, navíc s ambicí oslovovat davy voličů, to nemohlo nezaskočit. V Litvínově se mu vedlo poněkud lépe, i když hraná žovialita a pachuť jisté křeči zůstala,“ píše Varyš s tím, že ve zmíněném divadle bylo prakticky plno.

Horáček žádal diváky, aby mu kladli dotazy, což se dělo. A on reagoval. „Málokdy přitom odpověděl na položený dotaz, a raději využil situaci, aby se dostal k tomu, co chtěl říci sám. Každá odpověď mu zabrala dobrých pět deset minut,“ popisuje Varyš.