Sebevražda plukovníka Švece. Hrdinství nebo zoufalství? Zamyšlení nad osudem chrabrého legionáře

25.10.2018 21:25

ČESKÉ OSMIČKY Ozve se výstřel ze štábního vagonu legionářů na stanici Aksakovo-Belebej. Velitel Josef Jiří Švec, jenž byl před dvěma měsíci povýšen na plukovníka, spáchal sebevraždu. Po této tragédii vyrazí jeho vyčerpaný pluk do boje a splní rozkaz, který vojáci předtím odmítli. Švecův čin se stal terčem mnoha dohadů, dokonce o něm byl natočen film a napsána divadelní hra, kterou lze vidět v Národním divadle.

Sebevražda plukovníka Švece. Hrdinství nebo zoufalství? Zamyšlení nad osudem chrabrého legionáře
Foto: archiv redakce
Popisek: Plukovník Švec

„Nemohu přežít hanby, stihnuvší naše vojsko, boříte to, co bylo s ohromnými překážkami stavěno po celá léta,“ napsal plukovník Švec v dopise na rozloučenou. Zastřelil se před sto lety na stanici Aksakovo-Belebej poté, co mu jeho vysílení vojáci pod vlivem komunistického agitátora Jana Vodičky vypověděli poslušnost a odmítli splnit rozkaz. Měli vytlačit přesilu bolševiků z linie Buzuluk-Bugulma, k čemuž se odhodlali až po Švecově sebevraždě.

Boje o Kazaň

Josef Jiří Švec, ostatně jakési „otčestvo“ si ke jménu začalo mnoho legionářů přidávat až po většinou politicky motivovaném přijetí pravoslaví, se narodil v roce 1883 ve vesnici Čenkov u Třeště. Dodnes tam žije několik jeho příbuzných. Stal se učitelem tělocviku a v roce 1911 byl vyslán do Ruska šířit sokolské ideje. Po vypuknutí Velké války se domů nevrátil, ale přihlásil se jako dobrovolník do České družiny organizované v Kyjevě. Nejdříve byl průzkumníkem a pak se zúčastnil všech důležitých legionářských bitev. Zborov, Kazaň, Lipjagy a tak dál.

Na boje o Kazaň vzpomínali mnozí. Čechoslováci ji v srpnu 1918 dobývali tak, že se nejdřív zmocnili nádraží, věznice a pak i pevnosti. Hlavní části města vzali však útokem ruští bílí – kappelovci. Město udrželi pouze měsíc. Bělogvardějcům ubývaly síly a legionářům se nedostávalo posil. V Kazani se ale ctihodní občané chovali, jako by občanská válka neexistovala. Pořádali bály, chodili na dostihy, veselili se. Když se tedy počátkem září 1918 spojili bolševici ze dvou armád, přičemž město bylo stále ostřelováno, obránci z Kazaně vycouvali.

Legionář Adam Kříž, jenž bojoval také u Kazaně, napsal, jak se velitel pravého břehu Volhy Švec pohádal těsně před ústupem s velením levobřežní Kazaně: „Vyčetl jim, že celý měsíc spali, jen demoralizovali vojsko i národ, neboť tehdy, kdy měli usilovně pracovat k uhájení města, dělali si koňské dostihy, debužírovalo se po barech a šantánech a naši hoši umírali v poli v dešti a v blátě za ně... To, co nahonem zmobilizovali, to že je k ničemu, nebezpečná banda daná dohromady, která se pomlátí sama mezi sebou.“

Tragický den

V srpnu 1918 byl Švec povýšen na plukovníka a v polovině října se stal nejen velitelem pluku, ale i celé 1. divize. Pak se po již zmíněném odmítnutí splnit rozkaz ve tři hodiny ráno 25. října 1918 zastřelil. Ve vagónu na stanici Aksakovo-Belebej, která dodnes existuje. Pohřben byl o tři dny později v Čeljabinsku. Při likvidaci hřbitova, na jehož místě dnes stojí obytná čtvrť, se v roce 1933 podařilo sovětskou vládu přesvědčit k vydání ostatků plukovníka Švece do Československa. Ostatky byly exhumovány a přeneseny do Památníku osvobození na Vítkově. Pohřbu se zúčastnilo na dvacet tisíc lidí. Za nacistické okupace byly na příkaz gestapa ostatky umístěny do rodinné hrobky v Třešti.

V knize Čeští legionáři na Sibiři napsal Konstantin Sacharov, vrchní velitel bílé armády z jara 1919, který pak v německém azylu legionáře pomlouval, kudy chodil, toto: „Mezi 50 000 Čechy byl jen jeden jediný muž, který tuto hanbu svých krajanů nemohl přežít. Plukovník Švec, který vedl akci u Kazaně. Ten držel vojáky svého pluku v pořádku nejdéle, ale nakonec mu i oni odepřeli poslušnost. Ještě jednou svolal své muže, pronesl k nim plamenný projev a doslova je prosil, aby přišli konečně k rozumu a nedělali svému národu takovou ostudu. Ani to nepomohlo. Vojáci opustili frontu. Plukovník se vrátil do svého železničního oddílu a střelil si kulku do hlavy. Když jsem byl v Čeljabinsku, byl právě tento čestný muž pohřbíván. Byl smutný, zamlžený podzimní den, z nebe poprchával déšť a celá krajina se zdála ležet v šedi. Nad Švecovým hrobem pronášeli čeští politikové troufalé projevy a snažili se dát najevo smutek a lítost. Jejich povaha a hroší kůže jim nedovolovaly pocítit, že s plukovníkem Švecem spouštějí do země i svoji krátkou slávu, že jsou vlastně jeho vrahy...“ Ostatně velitelé bělogvardějců, kteří sami nebyli schopni nadchnout svá vojska pro boj s rudými, vyčítali legionářům leccos.

Fotogalerie: - Vzpomínka na plukovníka Švece

Divadelní hra Plukovník Švec v Národním divadle
Divadelní hra Plukovník Švec v Národním divadle
Divadelní hra Plukovník Švec v Národním divadle
Divadelní hra Plukovník Švec v Národním divadle
Stanice Aksakovo dnes
Stanice Aksakovo dnes

„Hodně z věcí, které dnes víme o Švecovi, jsou už jen legendy,“ doplňuje historický publicista Zdeněk Čech. „Fakt je ten, že legie musely být v určitém okamžiku strašně vysílené, protože se po nich chtěl nesmyslný úkol. Měly suplovat vojenské úsilí mohutné mezinárodní koalice, podpořené silou bílých vojsk. Mezinárodní koalice ale neexistovala a bělogvardějci byli důstojníci bez mužstva. Švec byl určitě dobrý důstojník, když se dostal v žebříčku hodností tak vysoko. Měl charisma a vnitřní sílu. Nedovolím si však říct, nakolik bylo jeho oběti třeba, když nakonec naši vojáci bojovali dál. A zdatně.“

Film a divadlo

O Švecově činu napsal Rudolf Medek divadelní hru Plukovník Švec. U příležitosti stoletého výročí jeho sebevraždy uvádí Národní divadlo její novodobou premiéru. Na internetových stránkách „zlaté kapličky“ se o ní mimo jiné píše: „V roce 1948 se také za Ševcem a za Medkem zavírá hladina a legionářské hrdinství má být vymazáno z historické paměti. My ho dnes bereme, abychom z něj udělali inscenaci o Ševcovi, Medkovi, o boji za čest a republiku – a taky tak trochu o nás všech ve státě, který toho má za těch sto let hodně za sebou..."

Čech, který Medkovu hru četl, k tomu říká: „Pokusím se o slušnou odpověď. Jedna věc je, jak to vypadá na papíře, a druhá, jak to může dopadnout na scéně s dobrou dramaturgií, potřebnými úpravami a kvalitním režisérem. To, co je na papíře, nedosahuje úrovně dramatického umění první republiky. Například tvorba Karla Čapka, kterého považuji za vynikajícího dramatika, je toho patřičným důkazem.“

Divadelní hra pochází z roku 1928. V roce 1929 byl také natočen film Plukovník Švec v režii Svatopluka Innemanna. Bronzový pomník byl plukovníkovi postaven v Praze na Pohořelci. Autorem byl jeho jmenovec, sochař Otakar Švec. Nacisté pomník za okupace odstranili a odeslali do Německa ke zničení, nicméně po válce ho spojenci našli a vrátili do Československé republiky. Komunisté nechali sochu v roce 1949 definitivně roztavit. Roku 2010 byl plukovníku Švecovi odhalen pomník ve městě Třebíči, kde začínal se svou učitelskou kariérou. Pamětní deska plukovníka Švece se mimo jiné nachází i v Pelhřimově na budově dnešní průmyslové školy, dřívějšího gymnázia, kde studoval. Nese nápis: „Umřel, aby zvítězil.“

Zdeněk Čech napsal knihu Potlučený lev. Jejích devatenáct akčních příběhů se odehrává v letech 1891 až 1948. Jde o zrcadlo našich moderních dějin.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jan Rychetský

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Řekneme lidem, co je pravda. Politolog Gregor představil dezinformační show ČT

19:41 Řekneme lidem, co je pravda. Politolog Gregor představil dezinformační show ČT

Politolog a story editor připravovaného pořadu o dezinformacích na České televizi Miloš Gregor, přiš…