Jak vnímají provozovatelé sázkových her politické souboje, které v souvislosti s přijímáním legislativy zdaňující novým způsobem hazard proběhly loni před Vánoci?
Samozřejmě velmi negativně. Je špatně, když se konkrétní obor podnikání stane předmětem politických hrátek. Ať už na úrovni centrální, což se stalo kvůli dodatku ke koaliční smlouvě, kdy Věci veřejné na základě podnětu poslance Novotného prosadily zdanění do loterního zákona, nebo na úrovni místní, kdy mají obce nově pravomoc regulovat všechny hry, přičemž i to se stává předmětem koaličně opozičních hrátek. Odnesou to loterní společnosti, jejichž legální podnikání je z jedné či druhé strany neustále atakováno.
Jsou to právě VV, které ústy poslance Josefa Novotného zdůrazňují, že loterní byznys se od normálního podnikání liší mimo jiné třeba ve způsobu zdanění...
Rozhodně není pravdou, že by loterní společnosti měly do konce loňského roku nižší odvodovou zátěž, než je tomu v jiných oblastech podnikání. Opak je pravdou. Provozovatelé měli pouze jinak konstruovány odvody. Šlo o odvod na státní dozor, správní poplatky, místní poplatky a veřejně prospěšné účely. Politická reprezentace však nyní rozhodla o tom, že loterní společnosti zatíží navíc klasickou daní z příjmů. K tomu všemu si loterní společnosti na rozdíl od ostatních firem nesmějí odečítat DPH. Vláda navíc nastolila takový systém, který prostředky dříve určené pro neziskový sektor přesměrovává do státního rozpočtu, resp. městům a obcím. Ve většině zemí je přitom výnos z loterií a sázkových her využit právě na financování neziskového sektoru. Stát sám sebe dostal do role subjektu přímo úměrně zainteresovaného na výsledcích z tohoto podnikání, které není společensky úplně pozitivně přijímáno. A to je špatně.
Máte už vypočítané dopady změn, které byly v loterní legislativě přijaty před Vánoci? Mám na mysli dopad na neziskový sektor.
Bylo velkou chybou, že nebyla alespoň rok uplatňována takzvaná Farského novela, která všem provozovatelům od 1. ledna mj. sjednotila odvody na veřejně prospěšné účely na dvacet procent a nastolila opatření k zajištění transparentnosti a kontrolovatelnosti těchto odvodů. Dříve než však tyto body v novele mohly nabýt účinnosti, byly nahrazeny zákonem o jednom inkasním místě. Senát v něm navíc změnil i původní poslaneckou předlohu, která zaručovala rozdělení přibližně šesti miliard korun mezi obce, neziskovky a sport. Do rozdělení, které vyhovovalo všem, ale bohužel vstoupily Věci Veřejné, kdy se pod rouškou zdanění prakticky zlikvidovalo financování neziskového sektoru, čímž si sice polepšily obce, ale významně si pohoršil stát na svých příjmech. Jestli toto bylo cílem, pak jde o smutný výsledek politických jednání a legislativní práce obecně. Kdyby se dal prostor poslaneckému řešení, nastala by rovnováha v příjmech státu, obcí, sportu i neziskového sektoru.
Odpůrci hazardu tvrdí, že stát při přidělování licencí provozovatelům videoloterních terminálů nerespektoval obecní vyhlášky a neudělal pro ochranu pravomoci obcí vůbec nic. Ministerstvo financí proti tomu tvrdí, že se snažilo masovému rozšíření zabránit stůj co stůj. Jaký je pohled na věc ze strany provozovatelů IVT?
Ministerstvo postupovalo vždy v souladu se zákonem. Až do loňského nálezu Ústavního soudu ve věci Chrastava se MF drželo litery zákona i posudků, které mělo k dispozici. V nich je jasně napsáno, že se regulují výherní hrací přístroje a to, co výherním hracím přístrojem není, obce regulovat nemohly. To, že ÚS přišel s překvapivým nálezem, kdy popřel několik let staré vlastní verdikty, které říkají, že k regulaci podnikání je třeba odkazů na zvláštní zákon, je věc jiná. Oni soudci totiž svým nálezem řekli, že k zajištění místních záležitostí veřejného pořádku obce speciální legislativu nepotřebují. To je velice převratné. Stejně jako snaha srovnávat nesrovnatelné, tedy videoloterní terminály a klasické mechanické výherní hrací přístroje.
Psali jsme:
Trváte tedy jako profesní sdružení stále na tom, že interaktivní videoloterní terminály (IVT) a VHP jsou něco úplně jiného?
Rozdíl je propastný. VHP je takzvaně autonomní zařízení, které pracuje zcela nezávisle. Někde ho postavíte, zapojíte do zásuvky a ono vám nabere sázku, generátor náhodnosti vyhodnotí výhru či prohru a případně sám vyplatí výhru. V hotovosti samozřejmě. Když jej přemístíte, není historie sázení nikde zálohovaná, což má přímý dopad například na veřejné rozpočty. Proti tomu je IVT jako centrálně řízený systém koncipován ze tří částí. Je to centrální jednotka, místní kontrolní jednotka a neomezený počet koncových terminálů. Koncový terminál je tak pouze zobrazovací jednotka, ukazující herní proces, který probíhá ve vzdáleném centru. Veškerá data jsou zálohovaná a Ministerstvo financí je může přímo kontrolovat. Platí pro ně zvláštní bezpečnostní režim, proto provozovatelé umísťují servery do hostingových center nebo budují vlastní datová centra, což jsou stamilionové investice. Systém je natolik bezpečný, že na rozdíl od VHP například umožňuje softwarovou nebo hardwarovou ochranu mladistvých. Místně příslušný státní dozor finančního úřadu navíc může od roku 2007 kontrolovat operace na IVT přímo ze své kanceláře.
Materiál bývalého šéfa státního dozoru nad loteriemi Ondřeje Vltavského říká, že v roce 2007 došlo k dohodě mezi MF a provozovateli IVT, že nebudou žádat o umístění terminálů do míst, kde to klasickým VHP zakazuje místní vyhláška. Docházelo ale prý k porušování dohody ze strany provozovatelů. Pamatujete si, jak to tehdy bylo?
Ano. Dohodu jsem jako tehdejší ředitel státního dozoru nad loteriemi uzavřel já. Už tehdy jsme vnímali sílící odpor některých obcí k rozmísťování IVT, šlo především o Bohumín, Jičín, Aš nebo Cheb. Proto vznikla tato dohoda, která spočívala v tom, že provozovatelé IVT nebudou žádat o jejich umístění v obcích, kde platí regulační vyhlášky na VHP. Jako povolovací orgán jsme jim to totiž ze zákona zakázat nemohli. Provozovatelé ji dodržovali 1,5 roku. Ve chvíli, kdy jsem byl odvolán z funkce a přišel pan Vltavský, se přístup změnil a došlo k určitému uvolnění a neomezenému povolování, aby se to vzápětí zase plošně zakázalo. Tragédií státního dozoru nad loteriemi byla častá výměna vedení. Jako šéf takového úřadu si musíte vybudovat určitou autoritu a způsob komunikace s provozovateli loterií. Pokud je šéf vyměněn, kontinuita úřadu mizí a provozovatelé se necítí být předchozími dohodami vázáni. Další dva ředitelé po mně byli vystřídáni každý po osmi měsících. Až současný ředitel Karel Korynta úřad zastabilizoval.
O nastavení, respektive razantnímu snížení limitů pro sázení na IVT nyní jedná ombudsman Varvařovský s ministrem Kalouskem. Jak vnímáte angažmá Veřejného ochránce práv v této věci?
Jeho zkoumání problematiky je dle mého velmi jednostranné. Příliš naslouchá občanským sdružením, které se chtějí na tomto tématu zviditelnit. Mám na mysli třeba o.s. Brnění. Jednostrannost je dobře vidět na nedávno proběhlé konferenci o hazardu v Brně. Když jsme se chtěli jako zástupci profesního sdružení provozovatelů loterií účastnit, bylo nám to zamítnuto. V závěrech ombudsmana se bohužel projevuje snaha srovnávat VHP s videoloterními terminály, a pokud možno provoz IVT potlačit. A to až příliš nahrává provozovatelům technicky zastaralých VHP a nelegálním hernám a provozovatelům obecně. Právě jim by se hodilo očištění trhu od provozovatelů IVT a stejný přínos by to představovalo pro zahraniční provozovatele on-line her.
Proč jsou tedy vlastně limity pro sázky v případě VLT několikasetnásobně vyšší než u VHP?
To je další z účelových tvrzení kritiků. Zákon zná různou výši sázek pro odlišné typy herního prostředí, tedy 2, 5 a 50 korun. Je ale známou skutečností, že VHP mohou za určitých podmínek s uplatněním bonusů realizovat sázky 50, 100 respektive 500 korun. Princip je takový, že vyhraný obnos evidovaný na počítadle kreditních bodů lze přičíst k nominální sázce 2 Kč, čímž vznikne sázka 2+48 Kč. Je to legální a dlouhodobě hráči praktikované. V kasinovém režimu, kde hráč může vytvořit tímto způsobem sázku 500 Kč v jedné hře, pak dojdete k závěru, že rozdíl oproti tisícikoruně na IVT je dvojnásobný. Hovořit o stonásobcích je tedy účelová lež. Navíc sázky v těchto úrovních jsou spíše hypotetické, reálná sázka na obou typech zařízení se pohybuje kolem 20 Kč. Důvod, proč se na IVT může vsadit taková částka spočívá v nákladnosti vybudování celého systému, jehož investiční náročnost se pohybuje v desítkách milionů korun. Bylo proto třeba hledat i časový horizont deseti let k zajištění jeho návratnosti a takovou výši sázky, která by uspokojila i solventnější hráče, jejichž adrenalinové nasazení odpovídá vyšším částkám. Opět srovnání- klasický mechanický VHP pořídíte za nějakých 200 tisíc, centrální systém s IVT za desítky milionů.
Rozšířená pravomoc obcí při povolování hazardních her na svém území je v poslední době kritizována kvůli případu chystané vyhlášky městského obvodu Ostrava-Jih. Společnost Synot je prý diskriminována, protože zakázané zóny prý začínají mnohde jen pár metrů od jejích provozoven, zatímco o pár metrů dál je již herna legální. Radnice naopak říká, že selektivně v žádném případě nepostupovala. Jak celou kauzu vidíte vy?
Na místě jsem osobně byl. Má zkušenost je taková, že zatímco v desítkách českých měst probíhá diskuse nad přípravou nové obecní vyhlášky regulující rozmístění výherních zařízení s profesními sdruženími, v případě Ostravy-Jih se vyhláška připravila zcela tajně a netransparentně, kdy ve skutečnosti nevíme, kdo za tím stojí. Máme podezření, že jde o jednu z místních společností, která zneužila radní a zastupitele k tomu, aby si vyřídila účty s konkurencí. Ano, jde o Synot Tip, který je tímto krokem poškozen, ale i o další větší společnosti s investicemi desítek milionů korun. Jakoby chtěl někdo vytěsnit přespolní firmy. Jako zástupci sdružení SPELOS mi nebylo uděleno slovo, protože nemám v městském obvodu trvalé bydliště nebo tam nevlastním nemovitost. Pan starosta přesto mohl udělat minimální demokratické gesto a můj příspěvek mohl nechat zastupiteli odhlasovat. To se však nestalo a i z toho důvodu považuji jednání radnice za netransparentní a vůči některým firmám dikriminační. Jde o zneužití pravomoci, kterou obce dostaly. Budou-li se některé obce chovat tímto způsobem, jde o klientelismus a v budoucnu zřejmě uslyšíme i o korupci. Pokud totiž někdo dostane takovou pravomoc, je nesmírně snadné podlehnout lobbingu místních firem.
To zní z Vaší strany dost pesimisticky. Jak se chcete takovým praktikám, pokud budou probíhat, účinně bránit?
Samozřejmě se budeme bránit. Budeme žádat o revokaci takových usnesení, posouzení dopadů při přijetí takové vyhlášky. Jsme ochotni u nových vyhlášek přijímat kompromisy, ale určitě to neznamená, že budeme přihlížet zvýhodnění jedné firmy a likvidaci ostatních. A pokud by další města chtěla přístup projednávání bodu na zastupitelstvu po vzoru Ostravy – Jih duplikovat, tzn. bez slyšení názoru druhé strany, pak pro mne není problémem se v tomto městě účelově přihlásit k trvalému pobytu a slyšení si tak zajistit. Jde sice o postup, který je poněkud komplikovaný, ale adekvátně reagovat a bránit se prostě musíme.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Ivánek
