Koller uvádí, že ke Stanislavu Grossovi ho nasměroval někdejší předseda ČSSD Miloš Zeman, který analytika požádal, aby mladému politikovi dělal bezpečnostního poradce. S Grossem spolupracoval Koller několik let a měl tak příležitost ho osobně poznat.

Lidsky byl prý Stanislav Gross velmi dobrý společník. Netrpěl namyšleností, nevyvyšoval se nad obyčejné občany a vynikal smyslem pro humor. Koller usuzuje, že to možná bylo dáno i faktem, že na rozdíl od mnoha vážných politiků, byrokratů a „sucharů“ přičichl i k obyčejné práci. Navíc mu prý nechybělo logické myšlení a schopnost konzultovat problémy. Z odborného hlediska nemůže Koller Grossovi rovněž nic vytknout. Někdejší sociálně demokratický politik prý pracoval s velkým nasazením a dokázal si vytvořit velmi dobrý obecný rozhled.

Na vojenského analytika však osobně nejvíc zapůsobila statečnost Stanislava Grosse. Když se Gross stal ministrem vnitra, nabídl Kollerovi, aby pro něho pracoval jako poradce. A to i přes to, že znal analytikovu minulost (Koller před listopadem 1989 pracoval pro vojenskou kontrarozvědku) a věděl, že by to mohlo vyvolat vlnu nevole. „A to jsem ani nebyl členem ČSSD. Pravděpodobně si mne dokázal prověřit lépe, než jen čtením složky v archivu. Který z dnešních politiků by to udělal? A právě proto jsem odmítl,“ vysvětlil Koller. 

Celý komentář Martina Kollera: