Koller uvádí, že ke Stanislavu Grossovi ho nasměroval někdejší předseda ČSSD Miloš Zeman, který analytika požádal, aby mladému politikovi dělal bezpečnostního poradce. S Grossem spolupracoval Koller několik let a měl tak příležitost ho osobně poznat.
Lidsky byl prý Stanislav Gross velmi dobrý společník. Netrpěl namyšleností, nevyvyšoval se nad obyčejné občany a vynikal smyslem pro humor. Koller usuzuje, že to možná bylo dáno i faktem, že na rozdíl od mnoha vážných politiků, byrokratů a „sucharů“ přičichl i k obyčejné práci. Navíc mu prý nechybělo logické myšlení a schopnost konzultovat problémy. Z odborného hlediska nemůže Koller Grossovi rovněž nic vytknout. Někdejší sociálně demokratický politik prý pracoval s velkým nasazením a dokázal si vytvořit velmi dobrý obecný rozhled.
Na vojenského analytika však osobně nejvíc zapůsobila statečnost Stanislava Grosse. Když se Gross stal ministrem vnitra, nabídl Kollerovi, aby pro něho pracoval jako poradce. A to i přes to, že znal analytikovu minulost (Koller před listopadem 1989 pracoval pro vojenskou kontrarozvědku) a věděl, že by to mohlo vyvolat vlnu nevole. „A to jsem ani nebyl členem ČSSD. Pravděpodobně si mne dokázal prověřit lépe, než jen čtením složky v archivu. Který z dnešních politiků by to udělal? A právě proto jsem odmítl,“ vysvětlil Koller.
Celý komentář Martina Kollera:
S panem Grossem jsem se potkal v době, kdy se stal předsedou ČSSD Miloš Zeman. Gross tehdy patřil k jeho nejbližším a pravděpodobně nejoblíbenějším spolupracovníkům. Vedl skupinu Mladých sociálních demokratů. Vzhledem k tomu, že jsem znal zakládající členy sociální demokracie z počátku devadesátých let, dostal jsem se s nějakými odbornými nápady bezpečnostního charakteru k novému předsedovi.
Ten si mne poslechl a požádal mne, zda bych nespolupracoval jako bezpečností poradce se Standou Grossem. Ten byl tehdy členem branně bezpečnostního výboru sněmovny, čímž začala několikaletá spolupráce. V jejím rámci jsem pro něj vypracoval studii pro vstup naší republiky do NATO a následně další k přezbrojení našeho letectva.
Lidsky byl Stanislav Gross velmi dobrý společník. Měl smysl pro humor a dovedl si dělat legraci i z mnoha vážených politiků, byrokratů a „sucharů.“ Na rozdíl od některých z nich netrpěl namyšleností a nevyvyšoval se nad obyčejné občany. Možná to bylo dáno i faktem, že trochu přičichl i k obyčejné práci. Navíc mu nechybělo logické myšlení a schopnost konzultovat problémy.
Z odborného hlediska nelze popřít, že pracoval s velkým nasazením, takže jsme se místy scházeli i později večer. Kromě toho si dokázal vytvořit a rozšiřovat velmi dobrý obecný rozhled. Vzhledem k chybějícímu vysokoškolskému vzdělání se stával terčem různých vtípků, ale technické znalosti mu pomáhaly získávat reálný náhled na řadu problémů. Nakonec s úspěchem vystudoval práva, což mu dávalo širokou znalostní základnu, kterou se lišil od řady jiných politiků vynikajících zúženým myšlením, a proto byrokratickými a ideologickými přístupy k řešení problémů.
Osobně na mne zapůsobila ještě jedna Grossova vlastnost, a to statečnost. V době kdy byl jmenován na pozici ministra vnitra mi nabídl, abych šel s ním, jako jeho poradce. Připomněl jsem mu svoji předlistopadovou práci pro vojenskou kontrarozvědku, která by mohla vytvořit zbytečné problémy. Odpověděl mi, abych se nebál, že to ustojí. A to jsem ani nebyl členem ČSSD. Pravděpodobně si mne dokázal prověřit lépe, než jen čtením složky v archivu. Který z dnešních politiků by to udělal? A právě proto jsem odmítl.
Pokud jsem mohl posoudit názory policistů, mladý Gross se nakonec nečekaně projevil jako jeden z nejlepších ministrů vnitra. Jeho praxi jako nejmladšího premiéra si už netroufám moc hodnotit. Nelze však přehlédnout, že na rozdíl od jiných po něm nezůstalo obrovské napětí ve společnosti. Každopádně nebyl aranžérem ideologicko-ekonomických experimentů s negativními dopady na občany. Zde je třeba připomenout, že se jako velká výjimka dokázal později omluvit voličům a občanům za svoje chyby v politice. Nevím, proč se zúčastnil partajního komplotu vůči Miloši Zemanovi v době prezidentských voleb, který dodnes tiše rozděluje ČSSD.
Výsledkem bylo bezesporu posílení pravicové linie politického vývoje v zemi se všemi dopady na většinu obyvatel. Leckdo mu vyčítá i získaný majetek. Pokud vyjdeme z reality českého právního státu, nebyl mu prokázán žádný trestný čin. Mnozí jiní si pomohli podstatně více a ještě přitom způsobili nepřehlédnutelné škody. A těm, kteří mu závidí peníze, bych připomněl, že pohřební rubáš nemá kapsy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: luš
