Podle komentáře Martina M. Šimečky na blogu je společným znakem politického vývoje středoevropských zemí to, že transformačním silám dojde v nějakém čase dech a buď zaniknou, nebo jen léta bojují o přežití.
Předzvěstí českého příběhu je podle Šimečky osud slovenské pravice, která se po roce 1998 stala motorem transformace. Nyní je už několik let ve stavu, který prý velmi připomíná budoucí smutný osud české pravice. V Maďarsku byla transformačním tahounem postkomunistická levice spolu s liberály. Po dvaceti letech, kdy byli většinou u moci, skončili nyní v troskách - bez idejí, se špatnou pověstí zkorumpované elity.
Transformační síly zmizely ze scény
Trochu složitější to prý bylo v Polsku, kde se míchaly liberální, pravicové i levicové strany v různých koalicích. Podstatné podle Šimečky je, že většina z nich skončila v onom smutně proslulém propadlišti dějin. S odstupem času se to prý jeví tak, že politické strany, které se ujaly transformace a reprezentovaly přechod od komunismu k demokracii a tržní ekonomice, nevydržely nápor vládnutí a vinou svých slabých struktur se časem rozpadaly na stále menší strany nebo rovnou zanikly.
"Naopak strany, které většinu času strávily v opozici nebo postupně teprve vznikaly v závětří a měly dost času na přípravu, se dnes dostaly k moci a jsou mnohem silnější a jednotnější než jejich transformační předchůdci," napsal novinář. Příkladem je třeba příběh Roberta Fica a jeho Smeru nebo Viktora Orbána a jeho strany Fidesz.
Na to, co se děje v Maďarsku a na Slovensku, není podle Šimečky pěkný pohled. A ani v Česku se prý není na co těšit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: adr
