Ryze českotelevizní přehled mediálních zajímavostí tohoto týdne otevře téma novely zákonů o České televizi a Českém rozhlase, které naplánovala sněmovní většina do mimořádné schůze. „Hlavním obsahem zákona má být změna počtu a nominujících organizací členů rad těchto dvou organizací. Jak už jsme tak zvyklí za poslední dobu, tak v Česku za všechno může Babiš, Zeman nebo Putin. Podle vyjádření pana ministra Baxy za ten spěch může Putin. Tak ať víme, komu máme připisovat tyhle zlolajné záležitosti, tak opět Putinovi. Obsah novely otevírá spousty otázek, které shrnu do svých poznámek a navážu pak reakcí, kterou publikoval předseda Volební komise Martin Kolovratník. První, co udeří do očí, je počet členů rad. V Českém rozhlase má zůstat na devíti, v České televizi se má zvýšit na osmnáct. Není jasné proč. Nikde tam nenajdete žádné zdůvodnění,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Novela má změnit způsob volby, a to tak, že dvě třetiny rad bude volit Sněmovna, která je dosud volila celé, a jednu třetinu Senát. „Není zdůvodněno, jakým úsudkem se k tomuto početnímu vyjádření došlo. Známe různé systémy veřejnoprávních médií po Evropě, počínaje Velkou Británií, kde členy trustu BBC, hlavního vedoucího orgánu, schvaluje dokonce královna na návrh vlády. Ve Francii nominují do rad různé organizace včetně odborových. V Rakousku to je zase tzv. divácká rada. Takže v každé zemi je to jinak. U nás se už nejméně dvacet let, od té televizní krize, mluví o změně volby, aby se promítla skutečnost, že máme dvě parlamentní komory. Tehdy někteří jako paní Marvanová prosazovali, aby to byla tzv. trojnožka, aby část radních vybíral prezident. O tom se mluvilo, jen když byl prezidentem Václav Havel. Z toho je zřejmá účelovost takové úvahy. Ti další prezidenti tuto privilej mít neměli,“ poukazuje mediální analytik.
Fotogalerie: - Setkání prezidentů
Veřejné hlasování je popřením demokracie
V textu novely se praví, že člena rady odvolává ta komora, která ho zvolila. „No jo, ale kdo bude schvalovat výroční zprávu? Obě komory najednou při společném zasedání? Nebo si to rozdělí a stranu jedna až devadesát bude schvalovat Sněmovna a jednadevadesát až sto třicet Senát? Není vůbec jasné, komu bude rada ve finále odpovědná. Pointou je, že se v podstatě ruší celá klauzule, která až dosud umožňovala odvolat radu jako celek při dvojím neschválení výroční zprávy. O to jde totiž. Výroční zpráva je výpověď o tom, jak ta organizace pracovala a hospodařila, co má za ten rok za sebou v dobrém i zlém. A Sněmovna měla doteď povinnost výroční zprávu posoudit, vzít na vědomí, přijmout, nebo odmítnout. A při druhém odmítnutí by rada padla, protože by to znamenalo, že nekoná správně. To znělo logicky. Kdo bude teď schvalovat výroční zprávu? Nebo se už výroční zprávy nebudou odevzdávat? To je klidně možné,“ připouští Petr Žantovský.
Vláda Petra Fialy dle vašeho mínění povládne (ptáme se od 30.6.2022)Anketa
Senátor STAN je umanutý mediálními radami
Za odůvodněnou považuje i další otázku Martina Kolovratníka, proč na meziresortní připomínky dostala připomínková místa jen jeden týden. „Za tak krátkou dobu nelze vyslovit komplexní odborný názor. Je to zjevně uspěchaná věc a otázkou je proč. Ten návrh přináší Senát. To je logické, pan Smoljak na toto téma přišel už v roce 2014 s paní Marvanovou a spřízněnými organizacemi s tzv. iniciativou Svobodu médiím. Už tam bylo jasně napsáno, že členy rad by měli být jen zástupci profesních organizací typu FITES, Aras, Syndikát novinářů a podobně. Vesměs lidé, kteří jsou jasně v kolizi zájmů, protože na České televizi či Českém rozhlase mají navěšeny své příjmy. Chtějí si ty rady podmanit, aby si navzájem přihazovali kšefty. Mimochodem to byl bezprostřední podnět pro vznik Asociace nezávislých médií, jejíž první veřejné vystoupení bylo právě proti záměrům této iniciativy, tehdy ještě nikoli senátora Smoljaka,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
David Smoljak, člen skandály a teď i korupcí zmítaného STAN, je touto záležitostí až umanutý. „Zjevně si to prosadil v Senátu, a ten to předkládá ve formě návrhu zákona. Ani ne samostatného, ale podle pana Kolovratníka to mají projednat jako přílepek k energetickému úspornému tarifu. Tak jako se dříve přilepovaly různé zákonné změny třeba k zákonu o odpadech, když se to chtělo skrýt před zraky veřejnosti a dát tomu menší důležitost. Nicméně stále to má legislativní platnost. Pan Kolovratník se také ptá, proč k odvolání generálního ředitele bude stačit pouhá nadpoloviční většina členů rady, zatímco dnes jsou to dvě třetiny. Někdo si chce radu politicky podmanit a držet generálního ředitele těch institucí pod krkem a dirigovat, co se tam má a nemá dělat ve prospěch v daném okamžiku vítězných stran. Dost by mě zajímalo, jak by se na tenhle návrh zákona dívaly dnešní koaliční strany v době, kdy byly stranami opozičními,“ přiznává mediální analytik.
Brutální snaha o podmanění si médií
Živě si představuje ten mediální řev, kdyby s tím přišel například Andrej Babiš. „Ale dnes panuje mlčení, protože máme média, která jsou vrostlá do střev dnešní vrchnosti a dělají přesně to, co se po nich chce, říkají to, co se smí, a neříkají to, co se nesmí. Pan Kolovratník reaguje i na to, že se novelou ruší odvolání celé rady skrze tu výroční zprávu, jak jsem o tom mluvil. V podstatě nebude možné nepřijmout výroční zprávu, pokud vůbec bude nějaká vypracovaná. To je další z důkazů nesystémovosti a zjevné politické zlovůle, jak ovládnout ty rady na politickém základě. Poslední poznámka pana Kolovratníka se týká toho, zda je správné udržovat závislost rad na financích, které dostávají od těch institucí, zda by neměly mít plnou právní subjektivitu s vlastním rozpočtem, což by jim umožnilo být nezávislejší na institucích, které kontrolují. Celou argumentaci pana Kolovratníka bych podepsal do posledního písmene,“ ujišťuje Petr Žantovský.
Připomíná, že něco takového si doposud nedovolila žádná polistopadová vláda. „Tedy ovládnout veřejný prostor cenzurou skrze pandemický zákon, skrze zmocněnce pana Klímu u premiéra, skrze různé kontrolní mechanismy zaváděné v Evropské unii i od nás, skrze vypínání informačních webů. A teď se to má ještě legislativně podpořit tímto způsobem. To je brutální snaha o podmanění si veškerého mediálního prostoru ve prospěch jednoho politického proudu a vlády. To jsme tu ještě neměli. ODS a ČSSD se v době koaliční smlouvy vyčítaly kontakty s radními. Vzpomeňme si na telefonáty paní poslankyně Dostálové a paní radní Dědečkové. To byly popsané titulní strany deníků, všechna média se mohla přetrhnout, aby to skandalizovala, že paní Dostálová hodlá zřejmě privatizovat pro ODS skrze paní Dědečkovou Českou televizi. To byly nesmysly jako domy. A teď je tu zákon, který evidentně směřuje k tomu, aby se instituce placené občany podmanily jednomu politickému proudu. Proti tomu absolutně protestuji,“ zdůrazňuje mediální odborník.
ČT pouze pro diváky se ztrátou paměti
Na úvod druhého tématu přiznává, že teď koná něco, co by nikdy nepředpokládal, že udělá. „A sice, že budu v téhle rubrice chválit paní Machalickou, redaktorku Lidových novin, kterou znám skoro třicet let. Ale udělám to, protože člověk má být spravedlivý, a když je něco dobré, tak to má pochválit. Týká se to článku, který nese titulek ‚ČT jen pro diváky s amnézií. Nálož stokrát vyvařených kusů roste za hranici snesitelnosti‘. Tedy ČT jen pro diváky se ztrátou paměti. Tématem článku je to, že letní – a nejen ono – vysílání České televize je obrazem bídy a utrpení, vnucování stokrát vyvařených seriálů a děl včetně totalitních, a to i primitivních detektivek, v nichž zločinci v moskviči vozí do Československé socialistické republiky drogy a podporují tady ‚odporný disent‘ a tak dále. Toto všechno dnes dostáváme v České televizi plnými hrstmi,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Martin Kolovratník
Nejde přitom jen o domácí produkci, ale týká se to i zahraničních, i když mnohdy sice dobrých, ale mnohokrát zhlédnutých Funesových nebo Maraisových komedií, dílů Vinnetoua či sladkobolných příběhů markýzy Angeliky. „Všechno už jsme viděli tisíckrát. Za to platíme televizní poplatky. Paní Machalická jde v té úvaze ještě dál a velmi rozumně píše, že poplatky sice nejsou vysoké a inflace je do jisté míry znehodnocuje, ale doslova konstatuje, že navýšení poplatků nic neřeší. Problém je ve filozofii té instituce, v jejím dramaturgickém chování, v tom, že ta instituce vůbec neplní svůj zákonný úkol: vytvářet nová díla, vytvářet prostor pro pluralitní estetické a jiné uplatnění názorů občanů a podobně. Klade velmi dobře konkrétní otázku, v čem se seriály České televize liší od seriálů, které produkují komerční televize. No v ničem, odpovídám já na její otázku,“ poznamenává mediální analytik.
Stejná zpotvořenina, jen si za ni platíte
Je to dáno tím, že tam hrají stejní herci, píšou to stejní autoři, má to zpravidla – až na výjimky – stejné banální příběhy, stejné banální repliky. „Je to stejně špatně režírováno, odbyto, narychlo uděláno. Vzpomeňme, že tato branže – a já opravdu nevzlykám po komunismu – mívala poněkud jiné parametry. Když točila Československá televize původní dílo, ať už to byla inscenace, seriál nebo televizní film, tak se to dlouze zkoušelo. Dnes se při natáčení seriálu nebo něčeho takového jede v podstatě na první dobrou. To vůbec neprospívá tomu, aby se cizeloval text, vylepšovaly repliky, kultivovalo herectví těch lidí. Ve finále máte stejnou zpotvořeninu od České televize jako od jakékoli komerční televize jenom s rozdílem, že za tohle si platíte. Takže za takto vyslovené názory a položené otázky patří paní Machalické jednička za nejlepší článek týdne,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Také závěr bude patřit veřejnoprávní televizi, i když tentokrát v poněkud jiné roli. „Jde o příběh, o němž v úterý referovaly Novinky, že pan redaktor Hynek natáčel pro Českou televizi nějakou reportáž v Bubenči, konkrétně v ulici Na Zátorce. Ta se měla údajně týkat nemovitostí vlastněných Ruskem, Rusy nebo na Rusy navázanými subjekty. Přijela tam policie a snažila se pana Hynka legitimovat, což je její svaté právo, které využívá, když je třeba, protože v této oblasti je spousta diplomatických budov. Tohle konkrétně se odehrávalo před diplomatickou budovou Ruského střediska vědy a kultury. Jak je známo, diplomatické budovy všude na světě mají určitý typ ochrany před nevítanými zraky kohokoli. Je to výsostné území toho kterého státu,“ podotýká mediální odborník.
Hnutí ministra Rakušana má už tak plno ostudy
Do jaké míry se tohle pravidlo týká přímo této instituce, netuší, ale faktem je, že jde o zařízení patřící diplomatickému sboru zastupujícího Ruskou federaci u nás. „A jestliže tam Česká televize posílá Hynkem vedený štáb a strašně se diví, proč je Hynek legitimován a tázán, co to tam podniká, a vyjadřuje velké pohoršení, jak si vůbec policie může dovolit něco takového udělat, tedy zeptat se třeba pana Hynka, jak se jmenuje, a požádat ho o občanský průkaz, tak to je velmi prazvláštní reakce. A ještě prazvláštnější reakce je ta, kterou předvádí policie. Protože, jak se píše v článku, policistovo chování vůči štábu ČT bude řešit policie kázeňsky a hrozí mu až propuštění. To je katastrofa. Jestliže podryjeme autoritu policie jako bezpečnostního sboru tím, že ji vlastně podřídíme svévolnému jednání nějakého redaktůrka, tak co nám z té demokracie zbyde. Domnívám se, že vůbec nic,“ uvědomuje si Petr Žantovský.
Mgr. Bc. Vít Rakušan
Demokracii pak nahradí jakási autokracie lidí, kteří jsou schopni posichrovat si svá místa všemi možnými zabetonovacími způsoby a vládnout tady třeba i bez voleb. „Kdybych měl shrnout jednotné téma všech tří dnešních příspěvků, tak samozřejmě všechno to, o čem mluvíme, se děje – zejména ten zákon – kvůli podzimním volbám. To je naprosto zjevné. Vládní koalice se rozhodla zmocnit se veřejnoprávních médií a skrze ně si dělat píárko pro své kandidáty na podzimní a veškeré další volby. A všechny ty ostatní věci tomu jenom nasvědčují. Myslím si, že skutečnost, že policie má menší pravomoc než štáb ČT, je vizitkou dnešního ministra vnitra Rakušana. Jeho hnutí má už tolik ostudy za poslední týdny, že tohle je jenom další hřebíček do jejich rakve. Oni to možná dobře vědí, a proto to dělají,“ dodává mediální analytik.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
