„Ještě před pár měsíci se strany české pravice, včetně Pirátů, chovaly zcela arogantně a pravicoví žurnalisté odepisovali Andreje Babiše a obecně všechny strany současné vládní koalice. V obou pravicových předvolebních koalicích se již rozdělovala ministerstva. Připomenu, že premiérské křeslo mělo připadnout Ivanu Bartošovi. O Ministerstvo vnitra se vehementně hlásil Vít Rakušan. Na Ministerstvo financí byla velká tlačenice. Stanjura, Michalík, Wagenknecht, prostě fantazii se vůbec meze nekladly. Snad s výjimkou Michalíka jsem neshledával mezi těmi dvaceti či třiceti možnými kandidáty pravice na ministry nikoho, koho bych považoval za lepšího premiéra či ministry, nežli jsou ti současní,“ píše Paroubek s tím, že od té doby se však situace zásadně změnila.
„Pravice a s ní spjatý konglomerát médií a např. také agentury pro výzkum veřejného mínění pochopily, že vítězství Babišova hnutí ANO ve sněmovních volbách se prostě zabránit nedá. Je to jen otázka skóre. A za druhé je zřejmé, že volební výsledek pěti stran obou pravostředových koalic nedá dohromady více nežli dvě pětiny hlasů voličů. A tak se útok pravicových médií a také části zmíněných agentur soustředil na možné slabší články končící vládní koalice, což jsou koaliční ČSSD a kvazi koaliční KSČM,“ poznamenává Paroubek.
Poukazuje také na průzkumy agentury Kantar CZ, které podle něj pracují pro čím dál více se protivládně chovající ČT. „Zde bývají miniaturizovány volební preference sociální demokracie. Ti, kdo tento přístup z pozadí režírují, samozřejmě dobře vědí, že zpochybňování volebního úspěchu té které strany může ovlivnit část voličů a odradit je od volby této strany. To by tuto stranu pak mohlo poslat pod čáru ponoru, tedy pod 5 % hlasů voličů,“ domnívá se Paroubek a dodává, že ČSSD je v nelehké situaci.
„Ona média nevlastní. Velká část médií či novinářů chce nahrávat české pravici, a tudíž bude zpochybňovat její pozici a stejně tak pozici komunistů. Protože kdyby se ani jedna z těchto dvou stran nedostala do Sněmovny, byl by A. Babiš připraven o potenciální politické spojence. A pravice by mohla konečně vyhrát. Okamurova eventuální podpora Babiše samotná by nestačila,“ zmínil a vrátil se zpět k ČSSD.
Je generace lidí narozených po roce 1980 připravena plně převzít vládu nad Českem?Anketa
„Zábavné je, jak hodnotí celou záležitost pravicový tisk. Tak v dnešní E15 se objevuje text, který se týká, v článku J. Horáka ‚Zoufalství před volbami‘, právě prováděných kontrol na ochranu zaměstnanců. Komentář tohoto dobrého muže je ovšem zcela neobjektivní: ‚Nelze si nepovšimnout ani zoufalství v očích dua Maláčová – Stropnický ml. a jejich panické snahy zachránit nějakým způsobem potápějící se bárku jménem ČSSD, a tím se vyhnout strašlivé vidině nástupu do pracovního procesu.‘ A ještě se v komentáři dále objevuje něco o ‚netvorovi z Hradu‘, o ‚Titanicu ‘a tak vůbec. Přitom poslední průzkum veřejného mínění, který byl zveřejněn ve čtvrtek (9. 9.) v MF Dnes, dává ČSSD ve sněmovních volbách naději na zisk 4,9 % hlasů. Tento průzkum Medianu nechci přeceňovat ani podceňovat, ale 4,9 % (a já si myslím, že to bude ve skutečnosti více) může být nadějným odrazovým můstkem v závěrečném finiši k volebnímu výsledku ČSSD někde na úrovni volebního výsledku dosaženého v roce 2017 (7,2 %). Je zajímavé, že v tomtéž průzkumu zůstala např. Přísaha R. Šlachty na 4 % preferencí a KSČM na 3,5 %,“ podotkl.
„Ale J. Horák ve svém článku přesto fantazíruje o tom, jak ‚právě Šlachta se stane jazýčkem na vahách v situaci, kdy se oba myšlené povolební bloky, tedy PirStan se SPOLU na jedné straně, a ANO, podporované KSČM, a SPD na straně druhé, přetahují o 101 hlasů, a tedy o to, kdo sestaví vládu‘. No, proč by to nemohla být právě sociální demokracie, kdo rozhodne o tom, kdo bude příštím premiérem? Ve čtvrtečním průzkumu je na tom lépe nežli ‚presumptivní ministr vnitra Šlachta‘. Samozřejmě, že sociální demokracie by v povolebním uspořádání nešla s pravicí. Možná, že Petříčkova ČSSD ano, ale Hamáčkova ČSSD určitě ne. Ta zcela nepochybně nepodpoří pravicový blok. Může ale také zůstat v opozici a umožnit vliv jiné nežli pravicové vlády. Takže, jestli je zde někdo zoufalý, tak jsou to pravicoví publicisté, kteří chápou, že pokud jimi nechtěné strany levice ve Sněmovně budou (a já o tom vůbec nepochybuji), jimi toužebně očekávaná vláda pravice prostě nenastane,“ poukázal.
„Předvolební sliby pravice jsou přitom velkolepé, tak jako vždy před volbami. Ústy se dobře staví 40 tisíc bytů ročně, ale pokud nemáte nástroj, podle kterého by se stavěly, např. komunální a družstevní byty, porostou ceny bytů a nájemného dál, a desetitisíce mladých rodin s dětmi nebudou mít kde bydlet. Jednoduše řečeno proto, že nebudou schopny zaplatit činže v horentní výši. Sociální demokracie takový nástroj v podobě návrhu zákona o financování komunální bytové výstavby má (ve třetím čtení ve Sněmovně). Také fantazírování o tom, jak pravicové strany vyvedou republiku z údajného dluhového ‚marasmu‘, je přitažené za vlasy. Vždy, když v republice vládla pravice, naskakoval státní dluh většinou o trojciferné částky ročně (tedy každoročně o více než 100 mld. v letech 2009–2013). Pokud chtějí občané vidět, jak by pravice vládla na celostátní úrovni, stačí se podívat do Prahy, kde spolu vlastně spoluvládnou Piráti, STAN, TOP 09, lidovci a spol., tedy kromě ODS celá pravice, a vidíte jen chaos a zmar. Město není schopno uskutečňovat žádné velké investiční akce. Přes velké sliby všech těchto stran před volbami v roce 2018 není schopno stavět ani slíbené komunální byty, ani slíbené mosty přes Vltavu. A Praha jako hlavní město stagnuje a zaostává za metropolitními městy v okolních zemích, ať už je to Vídeň, Mnichov, Berlín, či Drážďany,“ zakončil Paroubek.
autor: vef