Přítomní se na začátku besedy dozvěděli, že jeho otec se zabýval léčením tuberkulózy – vstoupil nejdříve do sociálně demokratické strany a pak do komunistické. Po okupaci byl v odboji, od roku 1943 v řadě koncentračních táborů, kde většinou pracoval jako pomocník lékaře.

Nejednoznačný tribunál

„Po válce byl u soudu s hlavním svědkem, s esesáckým šéflékařem a vrátil se značně rozčílen,“ vzpomínal profesor Janouch, protože jím byl pomalu osočen, že si vymýšlí. Byl návrh na trest smrti, ale protože to byl anglicko-francouzsko-americký tribunál a na trest smrti musel být jednoznačný souhlas všech a anglický soudce pro to nehlasoval, tak esesák vyvázl se zdravou kůží a po propuštění dokonce napsal nějakou knihu, jak s ním špatně jednali. „Po válce byl Janouchův otec šéflékařem pražské zdravotní organizace. Ordinoval i doma. „Byl jsem vychován v zájmu o Rusko,“ podtrhl Janouch s tím, že jeho otec již v září 1938 odjel na svou první cestu do Ruska, která byla soukromá a „... přijel dosti zklamán. Ale nebylo zbytí, byla tady německá okupace“.

Studia v SSSR

„Jeho sociální angažmá se přeneslo i na mne. Otec mne po pětačtyřicátém dal do ruského gymnázia a já jsem nadšeně souhlasil. Předtím jsem se rozhodl, že v osmé třídě přeskočím jednu třídu, což bylo velice neobvyklé. Tenkrát byla desetiletá docházka,“ prozradil na sebe ze svého dětství Janouch. „Po Hirošimě a Nagasaki jsem se rozhodl dělat fyziku, protože jsem se divil, jak je možné do tak malé bomby dát tolik energie. Pět let jsem se učil v Leningradě a po roce stráveném v Československu jsem se jel opět učit do Sovětského svazu. Nejdříve do Leningradu a pak do Moskvy, kde jsem se mohl učit od těch nejznámějších ruských jaderných fyziků. Zpočátku jsem musel studovat chemii, ale byl jsem velice tvrdohlavý a podařilo se mi přesvědčit české úřady, že budeme potřebovat alespoň jednoho jaderného fyzika. Po dlouhých tahanicích jsem tedy dostal povolení,“ konstatoval host.

Odjel do Číny, kde strávil 40 dní, byl v několika velkých městech a setkal se se řadou tamních fyziků. „Snažil jsem se pochopit, co se tam děje, protože tam byla devastující kulturní revoluce. Ale Čína má velké kulturní tradice, takže přežila i toto. Obdivoval jsem ji už před vytvořením Čínské lidové republiky a pochopil jsem, jakým způsobem se bude vyvíjet,“ vzpomněl na „zemi draka“.

Ve Švédsku

„Když mně ve Švédsku daIi politický azyl, nepřijal jsem rozhodnutí, že mne v Československu zbavili občanství. Takovýchto případů bylo asi jen deset,“ konstatoval Janouch.