V současné době přichází na pulty knihkupectví publikace Encyklopedie československých legií, jíž jste autorem. Na první pohled je vidět, že jde o pokračování úspěšné knihy Dějiny československých legií v datech, kterou jste vydal ve stejném nakladatelství v roce 2019. Tehdy jste mi ale říkal, že svoji práci na tomto poli považujete za ukončenou. Změnil jste názor?

Jeden český významný politik kdysi přesně specifikoval, kdo nemění názory. Já jsem před oněmi více než pěti lety opravdu předpokládal, že ona datová příručka je vyvrcholením mé práce nad legionářskou tematikou, že zde vstanou mladí historici, abych parafrázoval jinou hlavu našeho státu. Prostě jsem se zmýlil a moje tehdejší označení výsledků historického bádání za tristní bylo velmi optimistické. Nebýt Československé obce legionářské (ČSOL) a její publikační činnosti, stáli bychom oněch pět let fakticky na místě.

K ČSOL se ještě dostaneme. Nyní by mne zajímalo, jak spolu obě knihy souvisí, případně jak se vzájemně doplňují. Předpokládám, že mají společného více, než jen stejný motiv na obálce...

První kniha je, jak již bylo řečeno, datovou příručkou. Za nejdůležitější věc v ní považuji otevřený popis všech legionářských akcí, jejich zpřehlednění v čase a odstranění chybných datací. Vzhledem k tomu, že až do počátku roku 1918 ruský kalendář zaostával za evropským o 13 dnů, byla část akcí špatně časově zařazena. Za ještě důležitější však považuji skutečnost, že legionářská historie, a to zvláště na ruském území, není ukončena jarem 1918. To bylo v minulosti spíše pravidlem, ostatně také naše současná armáda se tím – při definování svých významných dat – stále řídí.