"Předcházející režim dokázal udržet plnou zaměstnanost, solidní vzdělávací systém. Existovala dostupná zdravotní péče, stejně tak solidní zemědělská a průmyslová výroba a rozsáhlá bytová výstavba. Nová moc odmítla připustit, že se před sametem leccos udělalo ve prospěch lidí. Po sametu bylo vše negováno," píše v knize Mé přítelkyni biolog Jiří Jírovec.

Jako trefný komentátor politického dění vždy srovnával minulý, tedy komunistický, se současným, tedy demokratickým, režimem v Česku. Jako emigrant v Kanadě navíc kupodivu vždy zavrhoval černobílé vidění novodobé historie, s nímž bývalých čtyřicet let bylo peklo a teď už celých osmadvacet žijeme v ráji, jak se česká realita většinou servíruje. No, a jako schopný psavec tyto myšlenky sepsal.

Bez Tigridovy linie

U začátku knihy stála čestná hádka. Jírovec zareagoval na článek jistého Milana Kohouta, Čecha žijícího v Bostonu, když v komentáři napsal o blbosti autora. Performer si výpad nenechal líbit a na "šňůře osočování z blbství" uvázal další uzel. Pak se ale domluvili a rozkvetlo mezi nimi přátelství, které trvá dodnes. Ta přítelkyně, jíž je kniha Jiřího Jírovce podle názvu určena, je Kohoutovou ženou, a ta roztomilá holčička na straně čtyři jeho dcerou.