V minulosti odcházeli politici proto, že prohráli volby, nebo po korupčních skandálech. Desátá léta jednadvacátého století přinesla inovaci. Doposud zcela bezúhonný gentleman najednou mohl začít vyklízet pracovnu kvůli jednomu nešťastnému výroku, nebo dokonce jen proto, že se před dvaceti lety jeho ruka nevhodně dotkla kolene ženy, která se po mnoha letech s tímto zážitkem přihlásila do mezinárodní dámské ankety „Mě také“ (MeToo).

Do Česka divoké desítky dorazily v dubnu 2010, když Mirek Topolánek v rámci kampaně před sněmovními volbami vyrazil lovit politické body do redakce časopisu pro sexuální menšiny zvaného LUI. A po skončení rozhovoru se s kloboukem na hlavě rozpovídal s redaktory přesně v duchu své starší hlášky: „Jsem v ohromné formě. To dopadne blbě.“

A stalo se. Jeho volný tok myšlenek na téma gayové, Židé a uhýbání se díky skryté kameře dostal na veřejnost, což dva měsíce před volbami bylo mimořádné sousto. Vedení ODS, sledující trvalý pokles volebních odhadů, zareagovalo okamžitě a během několika dní již Mirek Topolánek nevedl ODS.

Podle stanov měl na jeho místo nastoupit první místopředseda, kterým byl ale tehdy jistý David Vodrážka. Starosta z třináctého pražského obvodu stanul na pozici stranické dvojky pár měsíců předtím jako kompromis mezi křídly Mirka Topolánka a Pavla Béma. Měl pověst komunikátora ještě méně zdatného než Topolánek a přezdívku Ken, takže straničtí bossové nejspíš měli strach, že by do voleb ještě stihl spáchat další LUI.