Některé evropské země zaváděly bankovní daně po světové finanční krizi. „Vlna zavádění bankovních daní v zemích Evropské unie, jež kulminovala v roce 2011, opadla. Jedinou zemí, která po roce 2013 v Evropské unii bankovní daň zavedla, je Polsko. V roce 2016 tento krok zemi podle odhadů připravil o 0,2 procentního bodu ekonomického růstu, zejména proto, že zpomalil růst objemu úvěrů. Další negativní efekty bankovní daně teprve ještě mohou nastat, jak upozorňuje například Mezinárodní měnový fond,“ prohlásil hlavní investiční stratég společnosti Cyrrus Marek Hatlapatka.
ČSSD chce zamezit odlivu zisků z České republiky do zahraničí
Sociální demokraté navrhují bankovní daň kvůli snaze omezit údajně obrovský odliv zisků bank z České republiky a omezit takzvané „dolování renty“ zahraničními vlastníky. Nejde tedy o prostředek, který by měl tlumit dopady případné bankovní krize, ať už vytvořením záchranného fondu nebo internalizací systémového rizika. Analytici ze společnosti Cyrrus pochybují, zda bankovní daň obecně může vůbec být účinným prostředkem k omezení systémového rizika, protože analýza možného chování bank po zavedení daně ukazuje, že daň by paradoxně mohla do systému vnést více rizika, mimo jiné přes snahu o zvýšení ziskovosti prostřednictvím snížení přebytečného kapitálového polštáře. A varují i před dalšími možnými nežádoucími účinky bankovní daně, především potenciálního zdražení úvěrů, snižování zaměstnanosti v odvětví a změnu struktury směrem k rizikovějším aktivům.
„Polská zkušenost se zavedením bankovní daně indikuje, že vstupní odhad jejího inkasa, uplatňovaný v rámci politické agitace za prosazení příslušné legislativy, se může výrazně rozcházet s realitou. Reálné inkaso daně může být třeba i o třetinu nižší. Navýšení příjmů státního rozpočtu, které ČSSD vyčísluje na více než 11 miliard korun, tak může být realisticky vykoupeno ztrátou celé ekonomiky, která bude obdobného, nebo dokonce vyššího rozsahu než ono navýšení,“ obává se hlavní ekonom společnosti Cyrrus Lukáš Kovanda.
Psali jsme:
Zavedení daně by zpomalilo ekonomický růst
Autoři analýzy tvrdí, že náklady bankovní daně v České republice, která má zdravý a dlouhá léta stabilizovaný bankovní systém, zjevně převyšují její přínosy. Její zavedení by se projevilo zpomalením tempa ekonomického růstu s možnými nepříznivými důsledky pro celkovou zaměstnanost a investice. Zvyšování daně by podle nich mohlo mít nějaký smysl, kdyby se tak snižovala pravděpodobnost vzniku systémové bankovní krize. Ale namítají, že tato pravděpodobnost je u nás už relativně velmi nízká, proto nelze předpokládat, že by ji zavedení bankovní daně nějak významně snížilo.
„Pokud je cílem ČSSD spíše než prevence bankovní krize snaha o zamezení odlivu kapitálu z ČR, existují prověřenější způsoby, jak toho docílit. Jedním z nich je zvýšení atraktivity investičního prostředí v ČR. S tím je však konzistentní mnohem spíše snižování daní, nebo alespoň daňová stabilita. Návrh na dodatečné zdanění bank povede naopak ke snížení důvěryhodnosti nejen bankovního, ale obecně podnikatelského prostředí v ČR s potenciálním negativním vlivem na příliv zahraničních investic a ochotu zahraničních investorů zisk reinvestovat v tuzemsku,“ upozornil Lukáš Kovanda.
Lepší je zvýšit atraktivitu investičního prostředí, ale k tomu je nutná daňová stabilita
Analytici dospěli k závěru, že případná česká bankovní daň by ve většině klíčových rysů víceméně odpovídala koncepci maďarské bankovní daně, proto by měla podobné dopady. Její břímě by tedy nesli klienti bank, přičemž by ve vyšší míře zřejmě byli zasaženi ti hůře situovaní z nich.
„Tento závěr je podpořen skutečností, že ČR a Maďarsko jsou ekonomiky vzájemně si relativně blízké jak strukturou, tak geografickou lokalizací. Jedná se o malé otevřené ekonomiky, které v uplynulých desetiletích prošly transformací od centrálně plánovaného pojetí národního hospodářství k pojetí tržnímu. Obě jsou členy Evropské unie, avšak nesdílejí euro. Obě také vykazují podobnou strukturu bankovního sektoru: maďarský bankovní sektor byl v době zavádění bankovní daně charakteristický – stejně jako český bankovní sektor tehdy i dnes – výraznou přítomností zahraničního kapitálu a poměrně vysokou úrovní konsolidace, jež předčila úroveň konsolidace běžnou v zemích západní Evropy. Jak maďarský, tak český bankovní sektor také v letech před světovou finanční krizí vykazovaly rapidní růst,“ poukazuje na podobnost Česka s Maďarskem analytik Cyrrus Jiří Šimara.
Zavedení sektorové daně by mohlo být v rozporu s pravidly Evropské unie
Podle Lukáše Kovandy je také diskutabilní záměr postihnout novou sektorovou daní pouze ta odvětví, která jsou charakteristická vysokým podílem zahraničního kapitálu, tedy zejména bankovnictví. Šlo by totiž o diskriminační opatření, které by mohlo být vnímáno jako nekonsistentní s pravidly vnitřního trhu Evropské unie. V takovémto případě by mohlo být s Českou republikou zahájeno formální šetření ze strany Evropské komise. „V podmínkách české otevřené ekonomiky nepovažujeme restrikci v podobě zavedení nových selektivních daní za nejšťastnější. Více prozřetelnou reakcí by měly být intenzivnější snahy o motivaci zahraničních subjektů ze strany vlády k výraznějšímu reinvestování jejich zisků v České republice. Toto opatření by nemělo tak rychle viditelný dopad na růst daňových výnosů jako by tomu bylo v případě zavedení nové daňové povinnosti, nicméně dlouhodobé přínosy v podobě dalšího růstu konkurenceschopnosti české ekonomiky by tento efekt jasně převážily,“ prohlásil hlavní ekonom Cyrrus.
Bankovní daň by přinesla víc rizik a nesnížila by odliv zisků bank do zahraničí
Návrh sociálních demokratů na zavedení sektorové daně, která by se týkala bank, tedy ekonomové jednoznačně odmítají. „Závěry naší analýzy jsou v souladu s převažujícími závěry dostupných empirických studií a lze je shrnout do základního závěru: zavedení bankovní daně nepovede ke kýženému efektu snížení odlivu zisků bank do zahraničí, naopak vnese do systému více rizika a minimálně část nákladů bude přenesena na spotřebitele. Ukazujeme, že v současných tržních podmínkách a finanční situaci bank v České republice hrozí snížení kapitálové přiměřenosti bankovního sektoru, zvýšení rizikovosti bilancí bank, snížení zaměstnanosti v odvětví a zdražení části úvěrů, především pro domácnosti,“ shrnuje hlavní investiční stratég společnosti CYRRUS Marek Hatlapatka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
