Jako bývalý ministr zahraničních věcí, co čekáváte od budoucí vlády ohledně vztahů s ostatními státy? Předpokládáte, že Babišova vláda půjde, podobně jako ta Ficova, cestou „politiky všech azimutů“?

Zatím ani není jasné, kdo bude příštím ministrem zahraničí. Doufal jsem, že jím bude Radek Vondráček, ale z něho udělali předsedu zahraničního výboru Sněmovny. Nedovedu si představit, jakou politiku by prosazoval například Filip Turek, ale předpokládám, že hlavní slovo v této oblasti si ponechá budoucí premiér Andrej Babiš. V tom případě budu doufat, že skutečně prosadí politiku všech azimutů, kterou prosazuje Robert Fico a o kterou jsem se snažil i já. Jsem rád, že to vypadá, že Babišova vláda odmítne doporučení pana prezidenta, aby do programového prohlášení vláda zařadila postoj k Ukrajině. Prezident si evidentně přeje, aby tam byla podpořena válka. To se, myslím, nestane. Větší obavu mám o možný postoj k Izraeli, neboť nelze vyloučit, že Babišova vláda bude pokračovat v přátelské politice k Izraeli navzdory faktu, že i OSN došla k závěru, že v Gaze páchá genocidu. 

A jaké zahraniční vztahy nám zanechává odcházející vláda? Ohledně ministra Lipavského, co si vybavuji, jste příliš pochvalných slov neměl…

To máte pravdu. Nevím, za co bych ho měl chválit. Podporoval posílání zbraní na Ukrajinu a tzv. muniční iniciativu, což jenom prodlužuje válku a znesnadňuje mírové rozhovory. V Gaze podporoval izraelskou genocidu. S Ruskem jsou vztahy na asi nejhorší úrovni v naší historii, špatné vztahy máme i se Slovenskem. K řadě vojenských konfliktů se vláda vůbec nevyjadřovala, například v Súdánu v občanské válce, kterou podporují některé zahraniční síly, umírají miliony lidí, někteří střelbou, jiní hladem. V Karibiku narůstá napětí kvůli snaze USA svrhnout venezuelského prezidenta Madura, atd. V OSN i kvůli našemu hlasování ve Valném shromáždění máme nedobrou reputaci a tak se nám jistě nepodaří získat křeslo nestálého člena Rady bezpečnosti. A tak bych mohl pokračovat. Máme co napravovat.