„Myslím si, že už není důvod na velké oslavy. Vzpomínáme jen na příjemné věci, možná, že je lepší se na to dívat kriticky,“ poznamenala úvodem rozhovoru Vášáryová. Následně vzpomínala na listopadové události roku 1989. „Například jednou z těch nej, na které nezapomenu, je, že jsem při návštěvě Václava Havla v Bratislavě, kdy všichni seděli na pódiu Národního divadla, měla za úlohu poslouchat rozhlas ze zákulisí, protože právě zasedal Ústřední výbor Komunistické strany Československa a čekalo se, jestli zruší vedoucí úlohu strany. A doopravdy se to stalo, a já jsem to napsala na lísteček a podstrčila jsem to Havlovi a Václav to předčítal, a tam prostě výbuch a bomba, skoro zhroutili Národní divadlo,“ popsala Vášáryová.

Slovenská diplomatka se v rozhovoru zamyslela rovněž nad tím, co bylo hlavní motivací lidí, kteří chodili na náměstí a demonstrace a požadovali nějakou změnu. Podle jejích slov určitě nešlo jen o to, že všichni by chtěli svobodu. „Myslím si, že lidé si to představovali různě. Skoro mi vadí, že vlastně dnes je ta móda hovořit, že já jsem si to představoval jinak, a to mi strašně leze na nervy, protože: Za prvé je to nevychované, my nejsme zodpovědní za to, že oni si to představovali naivně a dětsky. A za druhé, je to takové, jako kdyby mi říkali, že já jsem si představoval, my jsme si představovali, že všichni budeme mít jachtu na Jadranu a nyní ji mám jen já a já ji nikomu nepůjčím, anebo něco v tomto slova smyslu,“ zmínila Vášáryová.