„Tož, to su rád, žes zase přijel redaktorské,“ spustí hned na začátek Jaroslav Beneš a nalije „čtvrtku“ slivovice. Svůj betlém začal vyřezávat v roce 1994 a dnes už se mu rozrostl tak, že vypadá skoro jako celá Morava. Má tam mimo jiných nejznámějšího vězně Jiřího Kajínka, jak leze z Mírova, starosty Loštic, „tykadlového teroristu“ Romana Smetanu a zpěváka Karla Kryla. Na zahradě u domu tohoto srandisty je zase „radar pro měření nasraného obyvatelstva“ či Prduchník, což je přístroj na měření lidských prdů, které se odesílají potrubím do Bruselu a tam stanoví, jestli okolí znečišťují či ne. Jelikož je reportér ParlamentníchListů.cz mírně bilingvní, bavíme se v poněkud pokřivené hanáčtině. Redakce „dófá“, že bude čtenářům vše srozumitelné.
Fotogalerie: - Království loštického řezbáře
Starostové v betlémě
V třítisícových Lošticích na Moravě, proslavených výrobou smradlavých Olomouckých tvarůžkům berou betlém jako místní pamětihodnost. Skrývá se v největší z místností domu řezbáře Beneše. Ten, oděn v renesančním šatu, každému rád vlastní dílo představí. S redaktorem ParlamentníchListů.cz se zná zhruba pět let. Vždy, když se za ním novinář dopraví, dostane slivovici. A tak jdeme rovnou k tématu. Benešovi někteří vyčítali, že vyřezává do beltéma ještě žijící lidi.
„Hlavně moravské figury. Když se u nás na Moravě něco vyvrbí, tak je z toho poprask. Odjakživa řežu Moraváky a obyvatele našeho města. Je tam třeba Roman Smetana, který maloval tykadla politikům. Jezdil autobusem a maloval těm chytrákům tykadla. Hrozně mě rozezlilo, že ho chtěli za takovou věc zavřít. Vždyť mu hrozily tři roky. I z toho důvodu jsem ho udělal do betléma. Žiju na Moravě, platy tady nésou, jak se vykládá. Lidi jsou rozhořčení a tím to všechno vzniká,“ sdělí.
V betlému jsou vyřezaní všichni starostové Loštic. „Kdysi jsem si dal do závazku tématiku, že ať je u nás starosta komunista nebo belzebub, když to řeknu lidově, tak mě to nezajimá a toho starostu vyřežu. Tím vznikla legenda, že kolik starostů za život stihnu do betléma udělat, tak tolik se jich tam objeví. Dávám jim jako vládcům města klíče do ruk. Sóčasná starostka drží klíč v ruce a je na ní, jak dlóho se tam bude držet. Před tím starosta, pan Ctirad Lolek, tam byl tři volební období a má tři klíče. Ještě jsem mu říkal, jak bude čtvrtý, tak už ti ho nemám kde dat, to bude zajímavý,“ vysvětluje.
Karla Kryla vyřezal nedávno. Prý proto, že to byl „moravské vlastenec“. „Narodil se v Kroměříži. Pak měli tiskárnu, tu jim sebrali a tak. Když to vezmete, tak začal hrát písničky, kteréma předešel dobu. Začal kritizovat politiku, jak se to líhlo za komunismu, ale myslel i na tuto dobu, která se teď odvíjí. Měl velké přehled a tím, že byl Moravák, tak měl nárok být v našem betlému. Jsó v něm zdejší občané a celebrity Moravy,“ dodává s tím, že má ve své sbírce i strunu z kytary Karla Kryla. Věnoval mu ji totiž Krylův bratr Jan, jenž je prý teď na tom dost špatně s „klóbama“.
O Evropské unii
U vchodu do řezbářova domu jsou zuby, které drží zkumavku s popiskem: „Máte též unie plné zuby? Používejte párátka Dentax.“ A co to má znamenat? Řezbář Beneš odpovídá: „Ty zuby znamenajó, že nespadám pod nadvládu unie ani prezidenta. Můj névětší prezident je vysoko v oblacích. A jinak mě nezajimá nic okolo. Ani ta unija. To, že se nám tady snaží někdo něco diktovat, to už jsem zažil. Jsem ročník, které zažil Varšavskó smlóvu, Rusy, kteří nás obsadili, ale to je ještě uplný hovno oprotivá tej unii. Vždyť ta s námi točí všade. Za chvilu budó tvarůžky hranaté,“ doplňuje.
„Divéte se, všecko fungovalo. Tady bylo v Lošticích všecko. Lidi měli zaměstnanost a teď, když se podiváte okolo, lidi só smutní, je to jak z pohádky o smutném království. Tak to vypadá na Moravě. Nevim, jak v té Praze. Jestli tam só všeci tak dobře na tom, ale tady ti Moraváci mají velké problémy zehnat prácu a tak dále. Neni to sranda. Teď je to vlastně komunismus v modrym. Podivéte se, já jsem slóžil na hranici, na čáře jo, na rakóskéch hranicich, a teď když vidim, co se děje, kam všeci dó, tak su smutné. Takové davy lidí, oni si dó uplně bezhlavě a sem přindó, vždyť to je nesmysl. To nikdo nemůže zastavit,“ stěžuje si.
Jedna „čtvrta“ je málo, další přichází: „Viš, co mě hodně pobavilo. Já si nedam kořalu nikdy sám. Ale jak sem viděl ty trenky na Hradě, tak jsem vytáhl flašu a tak jsem se nasmál, že jsem byl skoro ožralé. Konečně někdo ukázal, že só tak zranitelní, že nepomůžó ani hradní strážníci. Žádné prezident neni moje kafe. Napřeď ten prezident musi i pro ty obyčejný lidi něco dokázat a žádné to nedokázal. Ani Havel, nikdo. Nic je nezajimá. Jen projedó někde Moravó a nic,“ míní řezbářský mistr Beneš s tím, že: „Mladí lidi nemaji motivacu. Kdyby věděli, že jdó do práce a vydělají si. Když vidijó, že v cizině maji takovy peníze, tak na to seró. Budó kóřit trávu a dělat bordel a motivace neni. My ale chceme, aby po nás něco zůstalo. Teďka, když se ještě pan Babiš rozhodne, že pro nás udělá různý opatření, tak co bude? Ty jeho pokladny. Řemesla padnó, všechno padne.“
Psali jsme:
Živnostníci a jejich osud
Vedle Beneše sedí malíř Petr Herzig Dubický a jen šeptne: „To řekl kdysi Werich, že máme hodně politiků, ale žádného státníka.“ O elektronických pokladnách se tady v Lošticích prý hodně přemýšlí. „Oni furt uvažujó o těch živnostnikách. Eslis to viděl v té televizi, tam se objevil chlap, zastavil pana Babiše u auta a říkal mu, že o tom nic neví. Vynadal mu, že mlží. Měsíčně to každého bode stát deset tisic. Kde na to ten malé živnostnik veme. Teď počítače. Já ho nechcu. Jsu svobodné člověk této země a já třeba vůbec počítač nechcu. A oni mě donutijó, abych si ho kópil. Oni mě poškodijó úmyslně zdraví tím, že mě to přikážó, že mosim mět tu pokladnu. To znamená, že si mosim zařídit internet a já to nechcu. Nechcu být sledované čipama jakémasi. To se stane v jednu dobu, krásnó chvilu, že přindem do obchodu a peníze nám budó na hóby a budem platit přes nějaké čipy a už se to prakticky děje.“
Podle řezbáře jsou české bankovky krásné a měly by být zachovány. „Dostalo se mi za celý život do ruky spósta bankovek. Šilinky, dolary... A žádný bankovky nésó tak krásny, jak ty naše. Ten pan Kulhánek už umřel a je to pro mě cizí člověk, ale mě tekly slzy, protože sem si řikal, že to byl člověk, které měl republiku rád a tím, že namaloval tyhle bankovky takhle od srdce, tak něco strašně dobryho udělal. A teď přindó tady nějaky lidi, kteří nám budó nakazovat, že budem mět eura, já jim na to seru z vysoka. Já su hrdé na svó zem a vážím si předků, kteří tady žili. Vždyť tam je Smetana, tam só všeci naši předkové. A my najednó uděláme euro. Tož, to zákážó našim děckám normálně poznávat, kdo só naši předci,“ stěžuje si.
Jaroslav Beneš si sedne za svůj prodejní pultík a pokračuje: „Divim, se, kde sme v republice nechali rozum. Ale na jedné straně, sem rád, že mi je přes padesát let, protože teďka být mladé, tak se člověk musí zbláznit. Čekáš na prácu, chceš se oženit, narodí se ti děcko, nemáš pořád prachy. Fakt to neni sranda. Když to poslóchám a vidím kolem, tak ať se sem ti páni přijedó podívat a uvidijó, jak se tade na Moravě žije. Jak to majó těžké některy lidi. A nemluvím o důchodcích. Důchodcům ze srandy tam přidajó tisíc korun a jak to vypadá. Oni třeba jsó některý na hraně bídy. Je to špatný. To sem si nemyslel, že uvidim někde chudáky žebrat a podobny věci. Takže nad tym by se měli lidi na vrchu zamyslet.“
A dál se „špekuluje“ nad osudem živnostníků: „Páni, jak si představujete, že umělci a kumštýři budó mět ty pokladny? Proč a jak? Mám živnost a mě se to týká. Vypsal sem paragona a teď mě někdo bode nutit, abych si toť zaváděl nějakó kasu. Toto néni demokracie, to je diktát. My sme zde proto, abychom toť zanechali věci, které budó lidem dělat radost, tak řežu Betlém a je to pro mě poslání. Když udělají taková opatření, pudu do Metrie naproti sekat metry a po osmi hodinách si budu dělat, co chcu. Takhle se honim od rána do večera. Co jsem se bavil s klukama, tak to take položí. Nebudó klempíři, tesaři a bode velké problém někoho sehnat. Zloději ale budó vysmáti furt.“
Kalousek na hrad a jiné příběhy
Kolem Vánoc k němu domů, kde stojí zmiňovaný betlém, už odpoledne proudí davy. „Tady člověk vždy pookřeje,“ libuje si starší paní. Na zahradě se všichni zasmějí různým vtípkům. Na nástěnce na zahradě má fotku Miroslava Kalouska s nápisem Kalousek na hrad, z níž vykukuje hlava předsedy TOP 09 a nad směrovkou „Mírov 3 km“ se tyčí jedno z nejtěžších českých vězení. Naproti v prostorách zamřížované autobusové zastávky, kde jsou na stěnách Herzigem Dubickým nakresleni třeba král Ječmínek, Karel Kryl anebo samotný Beneš vyřezávající lišku Bystroušku, stojí vánoční stromeček se zabaleným dárkem. „Vánoční balíček nesmyslných příkazů a rozkazů EU. Nechceme hranaté tvarůžky,“ píše se na něm.
„Neuznávam dotace. Něco dostávame, ale pořád i něco vracime. Teď bodem dávat Turkum a tak. Takže unie neni nic dobryho. To je normálni ďábel, ta unie. Je to blbé, co se děje s mó zemí. Nésu k tomu lhostejné. Když to tam ale takhle napíšeš, tak nás toť zastřelijó,“ obává se, ale pak mávne rukou a nalije třetí rundu: „Tož dáme ještě slivovicu a pak už se mosim věnovat lidem. Pro ty tu sem. Ale ještě tem pánům na vrchu, tem pánům v Praze, něco vyřiď. Ať začnó přeméšlet nad tim, že só hlavně Čechama a Moravanama. Ať nendó proti lidem!“
- Politika a společnost JINÝMA OČIMA
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
