S úvodním slovem vystoupil člen ústředního výboru a předseda „okresu“ Jaroslav Bukovský. „Připravovali jsme jej šest let, plných ukrutných bojů, odstraňování klacků. Nebylo to vůbec jednoduché,“ zhodnotil přípravy a budování památníku a pak avizoval ostrý tón svého následujícího projevu, který si prý dlouho připravoval: „Na těch, kteří tomu bránili, nezůstane nit suchá.“

Stovky mrtvých Čechů

„Čeští Němci, tehdy vesměs organizovaní v Henleinově SdP, která po vytvoření Protektorátu zcela splynula s nacistickou NSDAP, vážně narušili po staletí dobré sousedské vztahy,“ uvedl na začátku svého proslovu Bukovský. „Připomínám tyto události proto, že následující vysídlení Čechů řízené z Berlína na podzim roku 1938 rozhodně neprobíhalo pokojnou cestou, jak se nám pokoušeli namluvit představitelé rakouského spolku. Vyhnání obyvatel z českého pohraničí bylo spojeno s psychickým nátlakem až s fyzickým násilím, které mnohdy končilo smrtí jednotlivců. Podle poskytnutých podkladů z Armádního vojenského muzea v Praze na podzim roku 1938 před záborem pohraničí bylo zabito na sto strážců našich hranic a skoro 200 jich bylo zraněno. Naše armáda ještě v době ‚míru‘ v Evropě přišla o 600 vojáků. V podstatě prvorepublikové Československo bylo prakticky ve válce s Německem již od 16. září 1938. A nemluvím o úsilí českých Němců vedoucím k úplnému rozbití první republiky. Nutno dodat, že za tato svá ‚hrdinství‘ byli henleinovci vyznamenáváni přímo Hitlerem, a to každý pátý český Němec.“

(Foto: Václav Fiala)

Úmyslné zkreslení historie

„A to se podle našich politiků nemá německé straně připomínat,“ rozhorlil se Bukovský a pokračoval: „Proč? Památník tedy vztyčujeme na obranu naší země a národa, kdy se německé spolky snaží svoji vinu za válku rozmělňovat a svalovat i na Čechy. Za německé peníze se v České televizi vysílaly pořady jako ‚Zabíjení po česku‘. Ano, byly to odsouzeníhodné excesy českých jednotlivců při divokém odsunu, ale nikdy nebyly organizovány státem. Proč se najednou vyhrabávaly v České televizi německé kostičky z doby druhé světové války a proč Němci požadují u nás zřízení řádných německých hrobů, když skoro půl miliónu Čechoslováků nemá v zahraničí žádný skutečný hrob. Naši popravení vězňové byli páleni a jejich popel byl sypán do německých řek. Tak proč oni mohou s podporou českých médií připomínat násilí páchané na Němcích a my o německém násilí máme jenom mlčet?“