Můžete nám vysvětlit, co je opatrovnictví a v čem spočívá práce veřejného opatrovníka v městské části Praha 5?

Opatrovnictví je instituce na ochranu práv a zajištění základních potřeb osob, které z důvodu svého psychického onemocnění či mentálního postižení nebo závažného zdravotního stavu nejsou schopni pochopit dopad svého konání a jednání. Opatrovník je vždy ustanoven usnesením příslušného soudu, jeho rozsah oprávnění k zastupování opatrovance vyplývá z pravomocného rozsudku o omezení svéprávnosti člověka, kde soud uvede konkrétní a konečný výčet úkonů, které člověk není oprávněn činit. Soud může omezit svéprávnost člověka jenom v jeho zájmu a jen v případě, že by mu jinak hrozila újma. Od 1. ledna tohoto roku musí být také jisté, že člověku nestačí domluvit nápomoc při rozhodování, zastoupení členem domácnosti nebo jmenovat opatrovníka bez omezení svéprávnosti. Důvodem k omezení svéprávnosti nemůžou být jen potíže člověka při dorozumívání. K povinnostem ustanoveného opatrovníka náleží zejména povinnost udržovat s opatrovaným pravidelné spojení, a to v potřebném rozsahu a vhodným způsobem. Musí též projevovat o opatrovance skutečný zájem, dbát o jeho zdravotní stav a starat se o naplnění jeho práv. Pokud opatrovník rozhoduje o opatrovancových záležitostech, je povinen srozumitelně mu vysvětlit povahu a následky rozhodnutí.

Jak začíná proces, který směřuje k omezení svéprávnosti člověka?

Proces směřující k omezení svéprávnosti člověka zpravidla započne písemným podáním podnětu či návrhu na zahájení řízení u příslušného soudu dle trvalého bydliště posuzovaného, případně dle jeho dlouhodobého pobytu, např. v psychiatrické léčebně či zdravotním zařízení. Zahájení řízení může iniciovat každý zletilý svéprávný občan nebo i instituce. Nejčastěji jde o příbuzné, ošetřující lékaře, přátele a známé, v případě právnické osoby většinou zdravotní zařízení, sociální zařízení, např. domovy pro seniory, občanská sdružení apod. Aby se předešlo bezdůvodným, resp. šikanózním návrhům, stanoví zákon, že nepodal-li návrh na zahájení řízení státní orgán nebo zdravotnické zařízení, může soud uložit navrhovateli, aby do přiměřené lhůty předložil lékařské vysvědčení o duševním stavu vyšetřovaného. Na základě podnětu či návrhu na omezení svéprávnosti člověka je soudem zahájeno řízení, je ustanoven soudní znalec z oboru psychiatrie, psychologie či odborník z jiných vědních oborů k vypracování znaleckého posudku, jehož závěry slouží jako podklad pro rozhodnutí soudu. Soud může omezit svéprávnost člověka jenom v jeho zájmu a jen v případě, že by mu jinak hrozila újma. V rozsudku uvede konkrétní a konečný výčet úkonů, které člověk není oprávněn činit.