Veřejný opatrovník je pro řadu lidí jedinou záchranou, říká místostarosta

07.02.2014 9:22

ROZHOVOR JUDr. Petr Lachnit, místostarosta městské části Praha 5, má v gesci sociální problematiku, které se věnuje s plným nasazením. Dnes nám vysvětlil co, respektive kdo, je veřejný opatrovník a jaká je jeho úloha v systému, i vše, co s jeho prací souvisí…

Veřejný opatrovník je pro řadu lidí jedinou záchranou, říká místostarosta
Foto: Redakce
Popisek: Petr Lachnit, zástupce starosty Městské části Praha 5

Můžete nám vysvětlit, co je opatrovnictví a v čem spočívá práce veřejného opatrovníka v městské části Praha 5?

Opatrovnictví je instituce na ochranu práv a zajištění základních potřeb osob, které z důvodu svého psychického onemocnění či mentálního postižení nebo závažného zdravotního stavu nejsou schopni pochopit dopad svého konání a jednání. Opatrovník je vždy ustanoven usnesením příslušného soudu, jeho rozsah oprávnění k zastupování opatrovance vyplývá z pravomocného rozsudku o omezení svéprávnosti člověka, kde soud uvede konkrétní a konečný výčet úkonů, které člověk není oprávněn činit. Soud může omezit svéprávnost člověka jenom v jeho zájmu a jen v případě, že by mu jinak hrozila újma. Od 1. ledna tohoto roku musí být také jisté, že člověku nestačí domluvit nápomoc při rozhodování, zastoupení členem domácnosti nebo jmenovat opatrovníka bez omezení svéprávnosti. Důvodem k omezení svéprávnosti nemůžou být jen potíže člověka při dorozumívání. K povinnostem ustanoveného opatrovníka náleží zejména povinnost udržovat s opatrovaným pravidelné spojení, a to v potřebném rozsahu a vhodným způsobem. Musí též projevovat o opatrovance skutečný zájem, dbát o jeho zdravotní stav a starat se o naplnění jeho práv. Pokud opatrovník rozhoduje o opatrovancových záležitostech, je povinen srozumitelně mu vysvětlit povahu a následky rozhodnutí.

Jak začíná proces, který směřuje k omezení svéprávnosti člověka?

Proces směřující k omezení svéprávnosti člověka zpravidla započne písemným podáním podnětu či návrhu na zahájení řízení u příslušného soudu dle trvalého bydliště posuzovaného, případně dle jeho dlouhodobého pobytu, např. v psychiatrické léčebně či zdravotním zařízení. Zahájení řízení může iniciovat každý zletilý svéprávný občan nebo i instituce. Nejčastěji jde o příbuzné, ošetřující lékaře, přátele a známé, v případě právnické osoby většinou zdravotní zařízení, sociální zařízení, např. domovy pro seniory, občanská sdružení apod. Aby se předešlo bezdůvodným, resp. šikanózním návrhům, stanoví zákon, že nepodal-li návrh na zahájení řízení státní orgán nebo zdravotnické zařízení, může soud uložit navrhovateli, aby do přiměřené lhůty předložil lékařské vysvědčení o duševním stavu vyšetřovaného. Na základě podnětu či návrhu na omezení svéprávnosti člověka je soudem zahájeno řízení, je ustanoven soudní znalec z oboru psychiatrie, psychologie či odborník z jiných vědních oborů k vypracování znaleckého posudku, jehož závěry slouží jako podklad pro rozhodnutí soudu. Soud může omezit svéprávnost člověka jenom v jeho zájmu a jen v případě, že by mu jinak hrozila újma. V rozsudku uvede konkrétní a konečný výčet úkonů, které člověk není oprávněn činit.

Kdo může být opatrovníkem?

Soud v prvé řadě jmenuje opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovanec. Není-li to možné, jmenuje soud opatrovníkem zpravidla příbuzného nebo jinou osobu opatrovanci blízkou, která osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna. Pokud soud nikoho takového nenajde, teprve pak určí veřejného opatrovníka, většinou obec, kde má opatrovanec bydliště, nebo právnickou osobu zřízenou touto obcí k plnění úkolů tohoto druhu. Opatrovník je oprávněn jmenovaného zastupovat při právních úkonech a spravovat jeho majetek dle rozsahu soudního omezení. U osob, které nejsou schopny si zajistit základní potřeby, opatrovník zajistí potřebnou péči (např. v Praze 5 prostřednictvím Centra sociální a ošetřovatelské pomoci - pečovatelské služby). Veřejný opatrovník jednou ročně podává zprávu soudu o zdravotním stavu opatrovance a o hospodaření s jeho finančními prostředky. Každý závažnější úkon prováděný opatrovníkem za opatrovance podléhá schválení a kontrole opatrovnickým soudem.

Jaké novinky do opatrovnické praxe přinesl nový občanský zákoník?

Od 1. ledna 2014 je v účinnosti nový občanský zákoník, který přináší změny a nové možnosti pro lidi, kteří potřebují podporu při rozhodování, a pro lidi, kteří je podporují nebo zastupují, opatrovníky. Pro přehled uvádím významné novinky občanského zákoníku týkající se opatrovnictví.

Nápomoc při rozhodování         

Poskytuje se na základě smlouvy mezi podporovaným a podpůrcem. Podpůrce je někdo blízký, kterému člověk věří.  Ve smlouvě se podpůrce zavazuje, že bude se souhlasem podporovaného přítomen při jeho právních jednáních, že mu zajistí potřebné údaje a že mu bude nápomocen radami. Smlouva musí být schválená soudem, teprve pak nabývá účinnosti. Při poskytování podpory je úlohou podpůrce pomoci podporovanému porozumět situaci a okolnostem, zmapovat možná řešení a rozhodnutí a pomoci rozhodnout se v souladu s osobními cíli, preferencemi a životním stylem podporovaného. Soud může podpůrce odvolat, kdyby porušoval své povinnosti, a to i bez návrhu. Podpůrců může být více.

Předběžné opatření v očekávání budoucí nesvéprávnosti

Člověk má v očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat, možnost projevit vůli, aby byly jeho záležitosti spravovány určitým způsobem, nebo aby je spravovala určitá osoba, nebo aby se určitá osoba stala jeho opatrovníkem. Přání člověk sepíše a nechá notářsky ověřit. Při změně přání je možné předběžné opatření změnit. Soud může změnit nebo zrušit předběžné prohlášení jen ve výjimečném případě.

Zastoupení členem domácnosti

Zastoupení je vhodné pro lidi, kteří nemohou sami právně jednat, např. protože mají těžké postižení. Může to být rodič, prarodič, sourozenec, manžel, partner, potomek, nebo člen domácnosti, který s ním žije alespoň 3 roky. Zastoupený člověk přitom nemusí být omezen ve svéprávnosti. Zástupce musí zjišťovat a respektovat přání a zájmy zastoupeného člověka. Aby vzniklo zastoupení, musí je schválit soud.

Jmenování opatrovníka bez omezení svéprávnosti

Soud může jmenovat člověku opatrovníka. Přitom mu nemusí omezovat svéprávnost. To znamená, že právně jednat může člověk i opatrovník. Soud určí práva a povinnosti opatrovníka. Člověk, který má opatrovníka, se nazývá opatrovanec.

Omezení svéprávnosti a jmenování opatrovníka

Soud může omezit svéprávnost člověka a současně určí, ve kterých věcech člověk nemůže právně jednat sám. Tj. soud uvede konkrétní a konečný výčet úkonů, které člověk není oprávněn činit. Každodenní běžné věci si ale může každý člověk obstarávat sám bez opatrovníka. Soud může omezit svéprávnost člověka jenom v jeho zájmu a jen v případě, že by mu jinak hrozila újma. Musí být také jisté, že člověku nestačí domluvit nápomoc při rozhodování, zastoupení členem domácnosti nebo jmenovat opatrovníka bez omezení svéprávnosti. Důvodem k omezení svéprávnosti nemůžou být jen potíže člověka při dorozumívání.

Jmenování a odvolání opatrovníka

Soud jmenuje řádným opatrovníkem nejdříve toho, koho člověk - opatrovanec sám navrhne. Pokud nikdo takový není, hledá soud mezi příbuznými a blízkými osobami člověka, podle jejich návrhu. Pokud soud nikoho nenajde, teprve pak určí veřejného opatrovníka, většinou obec, kde má opatrovanec bydliště, nebo právnickou osobu zřízenou touto obcí k plnění úkolů tohoto druhu. Soud může opatrovníky odvolat, když o to opatrovník požádá nebo když opatrovník neplní svoje povinnosti.

Opatrovnická rada

Člověk může mít opatrovnickou radu, která dohlíží na to, zda opatrovník jedná v zájmu opatrovance. Opatrovnická rada musí mít 3 členy a schází se alespoň jednou za rok. Setkání se účastní opatrovanec i opatrovník. O každé schůzi pořizuje rada zápis, který se posílá opatrovníkovi i soudu. Opatrovník s opatrovnickou radou konzultuje důležitá rozhodnutí, která mohou vážně ovlivnit život opatrovance nebo zasáhnout do jeho majetkových záležitostí.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: ava

RNDr. Luděk Niedermayer byl položen dotaz

Euro je cestou k vyšší prosperitě a stabilitě naší ekonomiky

To tvrdíte vy. Pokud ale vím, třeba v Řecku měli Euro a dostali se do velkých finančních problémů, které pak řešili ostatní státy, takže kdyby byla vaše teze správná, jak to že se Řecko dostalo do takových dluhů a hrozil krach jejich ekonomiky?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Další články z rubriky

A hospoda zařvala. Vteřina, která lidem zkazila hokej

9:40 A hospoda zařvala. Vteřina, která lidem zkazila hokej

Na čtvrteční hokejové čtvrtfinále s USA dorazili i zástupci vlády. A pohled televizní kamery do jeji…