Zatímco Němci se dokázali vyrovnat s nacistickým režimem, my jsme se s tím naším komunistickým pořadně nevyrovnali. Oba režimy přitom napáchaly mnoho zla. Jistěže se nepodařilo bývalé nacisty odstranit ze všech úřadů, ale v německé společnosti bylo dosaženo toho, že když už někdo pokračoval v kariéře i po válce, tak se ke své nacistické minulosti nehlásil.
„Bývalý člen NSDAP, který zůstal zapomenut v politice, by si kvůli strachu z reakce veřejnosti nikdy netroufnul nahlas říct, že nacismus byl fajn. Že kupříkladu koncentráky a další věci, které se děly za války, byly vlastně v pořádku. Že svého členství v NSDAP nelituje. Jistě by si to myslel, to ano. Ale neodvážil by se to kvůli tlaku větší části veřejnosti ventilovat nahlas,“ napsala Šichtařová.
U nás se komunisté hrdě hlásí k tomu, že jsou komunisté. Dokonce se pořádně ani nepřejmenovali, jak se to stalo v jiných postkomunistických státech. Dočkali jsme se toho, že komunisté jsou pravidelně volenou stranou a Zdeněk Ondráček, který v lednu 1989 hájil komunistický režim s obuškem v ruce proti demonstrantům toužícím po svobodě, může vystupovat v Parlamentu a říkat, že se za svou minulost nestydí.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
