"Nenávist u mě zvítězila a spáchal jsem to. Nenáviděl jsem je, všechny tři. Bezdůvodně mě uráželi, stupňovalo se to," prohlásil jedenatřicetiletý Marek P. a když se ho soudkyně zeptala, proč neodešel z domu, postěžoval si: "Chtěl jsem, ale nevěděl jsem, jak se odstěhovat, nemohl jsem najít stabilní práci." Před měsícem dostal u brněnského krajského soudu za vyvraždění tří členů rodiny doživotí. Podle statistik se vraždy v rodinách stávají celospolečenským problémem. Jejich počty rostou.

Vraždění v rodině

„Byly to takové drobné věci, co se v průběhu času akumulovaly,“ vysvětlil také Marek P., proč ubodal sestru, bratra i otce. Soudní znalec napočítal na mrtvých tělech téměř 250 ran. Krvavý masakr se stal loňského dubna v Kostelci na Hané. Zhruba o šedesát kilometrů dál v Olšovci došlo k rodinnému hororu v polovině letošního dubna. Padesátiletý muž tam nejprve v hádce  zaútočil šroubovákem na partnerku, která se před ním s rodinnými příslušníky schovala v horním patře domu. Agresor po nich začal střílet samopalem, přičemž na místě zůstala tři těla včetně patnáctiletého syna, a následně spáchal sebevraždu. Podobný případů se děje víc a víc.

Psycholožka specializující se na oblasti managementu stresu a emocí Lenka Čadová k tématu ParlamentnímListům.cz řekla: "V rodinných vztazích jsme nejvíce autentičtí. V pozitivním i v negativním emočním naladění. V širší komunitě se kontrolujeme proto, abychom dostáli požadavkům společnosti. Když jsou tedy lidé pod stresem, tak se často uvolní doma. Jsou nepříjemní, protivní. Při dlouhodobé neutěšení stiuaci mohou jedinci, kteří nemají ventil, pozitivní zprávy a vizi budoucího života, sáhnout k prostředkům únikovým a pak se takové věci stanou." Společnost obecně se podle ní stala za posledních třicet let asociální.