V úvodu ukázky vysvětluje Krejčí situaci v předlistopadovém Československu slovy, že docházelo sice k rozvoji školství, základního výzkumu, rozvíjela se dostupnost lékařské péče, nebyli bezdomovci a nezaměstnaní. Ale v kombinaci s nedostatkem zboží taková situace mohla vyhovovat jen těm, kteří měli sklon k asketismu nebo jim bylo cizí hromadění majetku.

Kdo chtěl hromadit majetek, nebyl v byrokratickém socialismu spokojený

Politolog poukazuje na to, že tito lidé sice ve všech režimech patří k nejčestnějším lidem, ale nepředstavují většinu. „Ti, kteří si přáli co největší pohodlí nebo usilovali o co největší majetek, nemohli být v byrokratickém socialismu uspokojeni. Řečeno jinak, nemohli se cítit svobodní,“ vysvětluje s tím, že tehdejší ideologie tendenci k askezi podporovala. Podle Krejčího je samozřejmé, že v podmínkách nedostatku musí mít kádry – vědecké, umělecké, ale i řídící – určité výhody, má-li společnost přežít. Tyto výhody se ale musejí opírat o pracovní zásluhy. „Jenže v zemích byrokratického socialismu postupně vznikl zkostnatělý systém péče o úzkou vrstvu nomenklaturních kádrů, zahrnující servis opírající se o faktické služebnictvo, až po zvláštní obchody s nedostatkovým, většinou západním zbožím, které bylo pro ostatní lidi nedostupné,“ vysvětlil.