Líbí se vám název "Letiště Václava Havla"?Anketa
V úvodu ukázky vysvětluje Krejčí situaci v předlistopadovém Československu slovy, že docházelo sice k rozvoji školství, základního výzkumu, rozvíjela se dostupnost lékařské péče, nebyli bezdomovci a nezaměstnaní. Ale v kombinaci s nedostatkem zboží taková situace mohla vyhovovat jen těm, kteří měli sklon k asketismu nebo jim bylo cizí hromadění majetku.
Kdo chtěl hromadit majetek, nebyl v byrokratickém socialismu spokojený
Politolog poukazuje na to, že tito lidé sice ve všech režimech patří k nejčestnějším lidem, ale nepředstavují většinu. „Ti, kteří si přáli co největší pohodlí nebo usilovali o co největší majetek, nemohli být v byrokratickém socialismu uspokojeni. Řečeno jinak, nemohli se cítit svobodní,“ vysvětluje s tím, že tehdejší ideologie tendenci k askezi podporovala. Podle Krejčího je samozřejmé, že v podmínkách nedostatku musí mít kádry – vědecké, umělecké, ale i řídící – určité výhody, má-li společnost přežít. Tyto výhody se ale musejí opírat o pracovní zásluhy. „Jenže v zemích byrokratického socialismu postupně vznikl zkostnatělý systém péče o úzkou vrstvu nomenklaturních kádrů, zahrnující servis opírající se o faktické služebnictvo, až po zvláštní obchody s nedostatkovým, většinou západním zbožím, které bylo pro ostatní lidi nedostupné,“ vysvětlil.
Vzniklá sociální diferenciace sice ani zdaleka nedosahovala úrovně dnešního kapitalistického Česka či Slovenska, vyvolávala ale velký odpor veřejnosti. A to i kvůli tomu, že tento stav byl v zásadním rozporu s hlásanou ideologií. „Takovýto antagonismus v kapitalismu, který se mimo jiné opírá o různé ideologické verze sociálního darwinismu, nastat nemůže,“ podotkl Krejčí.
Mezi funkcionáři se rodilo porozumění pro změnu režimu
Poukázal na to, že stranický i státní funkcionář a jeho rodina tyto výhody ztráceli, jakmile přišel o funkci. A tak nejeden takový funkcionář hledal cesty, jak si výhody zajistit na věčné časy. „První cestou byl nepotismus, zajišťování politických funkcí spojených s výhodami pro potomky. A pak nastoupila snaha zajistit si získaný majetek natrvalo, a to včetně možností nabyté majetky a privilegia dědit. Rodilo se zvláštní porozumění požadavkům na změnu režimu,“ uvedl s tím, že už ve fázi zahnívání reálného socialismu si stovky členů strany dokázaly vykolíkovat na terénu společného vlastnictví území pro své tunely k dnešním stamilionovým majetkům.
„Někteří z nich to pak dotáhli na ministry polistopadových vlád. Někteří z těchto lidí patří i dnes k vrcholu pražského potravinového řetězce. Je možné se s nimi setkat na nejrůznějších plesech v opeře,“ podotkl politolog.
Ocenil také bývalého předsedu federální vlády Ladislava Adamce, který se prý proti privilegiím nomenklaturních kádrů snažil bojovat.
Nomenklaturní kádry byly věrné jen sobě
V závěru ukázky Krejčí uvádí, že většina loajálních nomenklaturních kádrů minulého režimu zvládala rituály, ale byla věrna vlastně jen sobě. „Když se systém hroutil, přenesli si tito úředníci své návyky do jiného systému,“ podotkl s tím, kádrováci byli zbyteční. „Bez otestování v krizové situaci není možné soudit, kdo je věrný myšlence a kdo funkci, kdo má talent rozhodovat a řídit, nebo naopak, kdo se dokáže jen přizpůsobit,“ uvedl a poukázal na to, že s komunistickou stranou se tito úředníci rozešli způsobem, který lze charakterizovat jako „davové chování“.
Už před sametovou revolucí byla prý většina pracovníků Úřadu předsednictva vlády, navzdory veškerým iluzím kádrováků, politicky apatická nebo neutrální. „Samozřejmě byli jedinci, kteří zastávali tzv. tvrdou linii, byli však, jako všude, v menšině. Právě tak tam byli žoldnéři, kteří dělali kariéru, pracovali hlavně proto, že se jejich étosu příčila zásada `čím hůře, tím lépe`,“ dodal Krejčí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vam
