Thomas Sowell na jaře oslavil své 93. narozeniny. Učil na mnoha prestižních amerických univerzitách a je autorem přibližně čtyřiceti knih na téma ekonomie. Jednu z nich dokončil nedávno, Social Justice Fallacies (Klamy boje za sociální spravedlnost – pozn. red.).
Má smysl pořádat v nejbližší době další demonstrace proti vládě?Anketa
Kromě toho se Sowell věnuje vládním intervencím a nepovažuje je za ideální, mírně řečeno. „Jeden z problémů je, že máte lidi, kteří dělají rozhodnutí, za které nijak neodpovídají, pokud se zmýlí. Ať je cena jak chce vysoká, platí ji jiní lidé,“ připomenul. Zmínil například kriminalitu. Vyrůstal v Harlemu, tedy v černošské části New Yorku. A nepamatuje si, že by jako dítě někdy slyšel výstřel. Stejně tak lidé z jeho generace.
Sowell se v knize věnuje také rasové otázce. Například připomíná, že na konci 19. a začátku 20. století, kdy do USA přicházelo značné množství imigrantů z východní a jižní Evropy, tak progresivisté tvrdili, že tito lidé byli geneticky méněcenní. Tedy že proti Polákům a Italům byly stejné předsudky jako proti černochům. Tuto méněcennost „podporovaly“ výsledky testů, ovšem ukázalo se, že například Židé, kteří dopadli špatně u armádních testů v roce 1917, začali posléze v jiných testech excelovat, a to z jediného důvodu, naučili se anglicky. Sowell to používá jako varování před tím, že i lidé ve vědě si vybírají data k tomu, aby prosadili myšlenku, kterou mají za pravdivou.
Fotogalerie: - Peklo jménem transporty
V mezičase se progresivistická pozice změnila od tvrzení, že rasa trvale určuje člověka a vysvětluje všechny rozdíly mezi různými skupinami lidí, k tomu, že za všechny rozdíly může rasismus. Jak k tomu došlo? „Dospělo k tomu hodně lidí s vysokým IQ a doktoráty. A to řadě lidí stačilo,“ okomentoval Sowel a pokračoval: „Vysoké IQ a nízká informovanost je velice nebezpečná kombinace.“ Moderátor vzpomenul na předchozí Sowellova slova, tedy „doktorát z Harvardu vám zaručuje, že se už nemusíte bát mluvit proti lidem, kteří mají doktorát z Harvardu“.
V USA se chudoba černochů vysvětluje tím, že v USA má být kultura „bělošské nadřazenosti“. Sowell ovšem v knize upozorňuje, že mediánový příjem černošských rodin byl vždy nižší, ale zároveň, že asijské rodiny mají na hlavu příjem o 15 000 dolarů vyšší než bílí. A ptá se, zda je to také známkou „bělošské nadřazenosti“. Kromě toho, chudoba sezdaných černošských párů za čtvrt století nikdy nedosáhla deseti procent. Ale celková chudoba černochů za tuto dobu nebyla nikdy nižší než 10 %. Sowell se už poněkud satiricky ptá, zda jsou běloši rasisté vůči černochům, ale dělají výjimku, když se dotyční vdají či ožení.
Poukazuje také na to, že ve čtyřicátých letech byla černošská chudoba na úrovni 87 %. V roce 1960 už to ale bylo jen 47 %. Od roku 1960 se procento snížilo na 30 %. Až pak začaly platit sociální reformy a chudoba černochů se snížila na 29 %. Ale nyní jsou tyto sociální reformy vychvalovány a jsou ignorovány jejich negativní efekty.
Například v roce 1940 bylo pouze 17 % černošských dětí vychováváno v domácnosti pouze jednoho rodiče. Po těchto reformách se toto procento zvedlo na masivních 68. Připomenul, že bylo sepsáno mnoho o tom, jak je mít jen jednoho rodiče pro děti negativní. Ať už jsou jakékoliv národnosti nebo rasy.
Moderátor také nadhodil, že deník New York Times po „dlouhé debatě“ začal slovo „černý“ (když jde o označení černocha nebo černošské kultury) psát s prvním písmenem velkým. Sowell se usmál a komentoval to, že černoši, kteří se stali obětí zločinu například v New Yorku nebo v Chicagu se pravděpodobně budou starat o jiné věci, než o to, jaké písmenko se píše velké.
Jedna z tezí, která se v knize také objevuje, je „hloupí lidé mohou dělat problémy, ale na skutečnou katastrofu často potřebujete skutečně chytré lidi“. Sowell v této souvislosti zmínil například eugeniky a genetické deterministy, kterými se přiznaně řídil Adolf Hitler. Nebo ty, kdo po první světové válce mysleli, že se další válce zabrání tím, že se nebude zbrojit.
Na závěr Sowell četl jednu pro něho důležitou kapitolu. „Chceme, aby studenti, kteří budou učeni pokročilým výzkumným metodám ve zdravotnictví, byli odrazem demografie společnosti, nebo chceme studenty, kteří budou mít největší šanci najít léky na rakovinu a Alzheimera? Chcete, aby piloti na linkách byli vybíráni jako reprezentanti různých skupin nebo jako zkušení lidé, kteří vás bezpečně dopraví tam, kam chcete? Na následcích záleží, nebo by mělo. Více, než na módních teoriích. Co víc, chceme, aby se každé dítě rodilo s už připravenými křivdami vůči ostatním dětem, které se narodily ve stejný den, což zasáhne všechny? Nebo jim chceme nechat možnost, aby se dohodly a zařídily lépe než my?“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Šebesta
Probuzený
