Zamlčeli sebevraždu, tak nic nedostanou. Angelika Bazalová skoncovala s ČT

Angelika Bazalová byla dlouhé roky profesně spojena s českými veřejnoprávními médii. Pracovala v České televizi, původně v ostravské redakci, později v pražské, nakonec jako členka Rady ČTK dohlížela na Českou tiskovou agenturu.

Tím symboličtější je její aktuální iniciativa, ve které se na protest proti úrovni zpravodajství, které podle ní nesplňuje veřejnoprávní standardy, snaží osvobodit od koncesionářských poplatků.

Novinářka, působící v posledních letech na soukromé platformě Emko Angeliky Bazalové, upozorňuje na problémy veřejnoprávního zpravodajství dlouhodobě, už od pandemie, kde podle ní média včetně veřejnoprávních zcela rezignovala na svou kontrolní funkci a stala se nekritickým hlasem vybraných názorů.

Sama se právě za covidu pustila do náročné investigativní žurnalistiky, jejímž výsledkem byl článek v mezinárodním vědeckém časopise (o zásadní statistické chybě studií prokazujících přínos očkování), v Česku dostala pověst „antivaxerky“ a anticenu Bludný balvan za „šíření malinformací a misinformací pod nanorouškou objektivní služby veřejnosti“.

V poslední době je oblíbenkyní vládního koordinátora strategické komunikace Otakara Foltýna, který o ní píše jako o „kreatuře“, která nepatří do „demokratického prostoru“.

O odhlášení televizních poplatků se ale zmínila až po zkušenosti se zpravodajstvím České televize o úmrtí paní Lenky Šimůnkové. Pokud se vůbec dá hovořit o zpravodajství, veřejnoprávní televize totiž sebevraždu matky zastřelené studentky, která upozorňovala na selhání policie a pochybnou roli ministra Rakušana při vyšetřování masakru, svým divákům zcela zatajila.

Zatímco soukromé televize měly fatální čin, mající zjevnou souvislost s vraždou čtrnácti osob na filozofické fakultě (paní Šimůnková byla hlavní tváří rodičů, kterým bylo sděleno, že pro záchranu jejich dětí nešlo nic víc udělat), jako zprávu číslo jedna, na ČT se vůbec nedostala nejen do Událostí, ale ani na zpravodajský web.

Po několika dnech mlčení, kdy už téma rozebíraly všechny zpravodajské weby, vedení redakce vydalo zdůvodnění, že se k tématu sebevražd snaží přistupovat opatrně.

Rozhořčení diváků se časově potkalo s prezidentským podpisem pod novelou zákona, která zvyšuje koncesionářské poplatky. Množily se dotazy, za co vlastně jsou poplatky vybírány, když veřejnoprávní zpravodajství stále častěji neprezentuje témata neutrálně nebo o nich mlčí úplně a jiná naopak protěžuje.

Čím víc Rakušan předstírá, že bojuje za policii...

Tímto směrem uvažovala i bývalá redaktorka a editorka ČT Angelika Bazalová, která v bezprostřední reakci napsala: „Oni to vůbec nezařadili? Tak já ale jdu ty poplatky odhlásit. Končím – ať mi nikdo neříká, že si musím nechat líbit všechno.“

Uplynuly dva týdny a mlčení na Kavčích horách nebylo prolomeno. Jediným příspěvkem veřejnoprávní televize k tématu byla diskuse v Událostech, komentářích na téma „jak se vyrovnat s tragédií“ s knězem Markem Orko Váchou. Zcela vymlčen byl pohřeb paní Šimůnkové i kritika, které čelil ministr Rakušan. Podle Bazalové to působilo dojmem, že na statečnou maminku, která se nebála klást nepříjemné otázky, se má zapomenout, případně má být uchována ve veřejné paměti jako zoufalý blázen.

„Obava ministra Rakušana, že by jakákoliv pochybnost mohla být nakonec záminkou k tomu, že bude dotlačen k přijetí politické odpovědnosti, vykukovala z každého jeho prohlášení jako sláma z bot. Čím víc předstíral, že bojuje za policii, tím víc bylo zjevné, že bojuje za sebe. Část novinářů na jeho hru přistoupila. A místo aby se snažili vnést do celé záležitosti více světla, spolu s ministrem paradoxně přesvědčovali veřejnost, že není co řešit,“ poznamenává k tomu Angelika Bazalová.

A podotýká, že podezření na „cenzuru informací o kriticích policie a ministra vnitra“ vznesl i člen Rady ČT Pavel Matocha. Což se spojuje s dřívějšími podezřeními, že v investigativním pořadu Reportéři ČT byly účelově zastavovány skandální reportáže o politicích hnutí STAN, jemuž Vít Rakušan předsedá. A v jehož poslaneckém a senátorském klubu působí hned několik někdejších zaměstnanců či externích spolupracovníků ČT, kteří velmi agilně hájili zvýšení koncesionářských poplatků.

Proto konzultovala s právníky, jaké možnosti „odstřižení“ od koncesionářského režimu se nabízejí. „Myslela jsem, že to vzdám. Mezitím měla Lenka Šimůnková pohřeb. Jela jsem se s ní do Čelákovic rozloučit. A na pohřbu jsem si řekla, že něco udělat musím, i když to bude jen symbolické gesto,“ napsala k tomu na sociální síti.

Zdůrazňuje, že doposud za Českou televizi platila pravidelně, jak ukládá zákon. Nyní se ale rozhodla využít všech možností a lhůt, co zákon, jehož novelu nedávno podepsal prezident Pavel, koncesionáři nabízí.

V § 10 je mimo jiné uvedeno, že pokud poplatník nezaplatí v termínu, má jej ČT vyzvat k doplacení, a to v přiměřené lhůtě. Angelika Bazalová se proto rozhodla, že bude s placením čekat až na výzvu a samotný konec lhůty. Nikoliv jako provokaci, ale v naději, že ČT v mezidobí znovu začne řádně plnit svou veřejnoprávní úlohu.

„Takto budu postupovat opakovaně, dokud nedojde k nápravě. Zároveň žádám, aby politici jasně definovali, co je obsahem veřejné služby a co mám právo za své peníze požadovat. A do třetice chci, aby byla schválena změna ústavního zákona, která by dovolila Nejvyššímu kontrolnímu úřadu dohlížet na hospodaření veřejnoprávních médií,“ dodává k tomu novinářka.

„Pro mne samotnou to smysl má. Nejde o 155 korun. Je to symbolický vzkaz. Jiné zákonné možnosti, jak postupovat, pokud vlastním v zákoně uvedené přijímače, nemám,“ vysvětluje.

V delším časovém horizontu chce využít toho, že zákon explicitně vyjmenovává přijímače, na které se koncesionářský poplatek vztahuje. Chce proto dosáhnout stavu, kdy nebude žádný z těchto přístrojů mít v osobním vlastnictví.

„K práci budu využívat výhradně firemní přístroje. Vzhledem k tomu, že moje firma splňuje podmínku pro osvobození od koncesionářských poplatků, neboť nezaměstnává 25 a více zaměstnanců, přijde Česká televize o svého dosavadního poctivého koncesionáře zcela. Mně její vysílání v současné podobě chybět nebude. Česká televizi bude muset zvážit, zda jí nebudu chybět já,“ uzavírá Angelika Bazalová.

Sejde se ředitel televize, ředitel rozhlasu a ministr kultury. A řeknou, co je veřejnoprávnost

Advokát Tomáš Nielsen k tomu pro ParlamentníListy.cz poznamenává, že v rámci projednávání novely zákona o České televizi nešlo jen o zvyšování poplatků (a rozšiřování sféry přijímačů podléhajících koncesionářské povinnosti), ale vedla se debata i o samotné roli veřejnoprávních médií ve společnosti a o tom, zda veřejnoprávní média vůbec potřebujeme.

Kritické postoje formuloval zejména poslanec Patrik Nacher, předseda výboru pro mediální záležitosti. Vládní většina ale téma do zákona přenesla poněkud podivným způsobem, totiž formulací, že Česká televize a Český rozhlas mají „přispívat k mediální gramotnosti“.

„Aniž by byl kdokoliv schopen právně definovat, co to znamená,“ poznamenává k tomu Nielsen, který se v oblasti mediálního práva pohybuje více než dvacet let.

Pozoruhodným řešením této otázky je zavedení nástroje, podle Nielsena naprosto absurdního, jménem memorandum o způsobu naplňování veřejné služby. Ten má na dobu pěti let definovat, co se zrovna aktuálně považuje za „veřejnoprávnost“. Trojicí, která o tom coby signatáři memoranda bude rozhodovat, jsou generální ředitel ČT, generální ředitel ČRo a ministr kultury.

Podle Nielsena je to „nikým nekontrolovatelný dokument, který nemá žádný podklad v právu a odporuje našemu ústavnímu pořádku“. Bude ale závazný po celé funkční období příští vlády.

Novela, nedávno podepsaná prezidentem Pavlem, podle právníka navíc „rozmělní pojmy, jako jsou „objektivita“, „nestrannost“, „pluralita“, a udělá z České televize a rozhlasu ještě větší propagandisty, než jak je známe dnes“.

K tomu považuje Nielsen za alarmující, že se v souvislosti s náhradou ředitele Jana Součka (Rada ČT jej chce odvolávat 6. května) uvažuje o lidech jako Petr Mrzena, Michal Kubal, nebo dokonce Vít Kolář. Právě oni byli v minulých letech spojeni s výrazným odklonem ČT od dlouholetého chápání veřejnoprávní služby.

Přitom právě k financování této veřejné služby mají sloužit koncesionářské poplatky. Čímž vzniká základní otázka: ví koncesionář, co si vůbec platí?

„Naprosto souhlasím s paní Bazalovou v základní otázce – jakou veřejnou službu financujeme? A naprosto se s ní shoduji i v tom, že nejen fungování veřejnoprávních médií, ale i jejich právní úprava nemají nic společného s veřejnoprávní službou, jak ji lze dovodit z Listiny základních práv a svobod nebo jak je nastavena v mezinárodním právu,“ říká pro ParlamentníListy.cz Tomáš Nielsen.

K úvaze Angeliky Bazalové o přijímačích „na firmu“ nepřesahující 25 zaměstnanců advokát poznamenává, že to nejspíš nebude tak jednoduché. „Pokud jako jednatel firmy, zaměstnanec apod. dostanete k dispozici firemní zařízení se schopností přijímat internet i pro soukromé účely, jde podle mě o formu určité ‚nepeněžité mzdy‘. A z té musí podnikatel odvádět sociální a zdravotní pojištění i další odvody. Podobně jako když dostanete od zaměstnavatele právo použít pro osobní účely firemní auto,“ zamýšlí se.

„Ano, veřejnoprávní média jsou v krizi. A obávám se, že tato krize může velmi negativně ovlivnit i budoucí volby. Ano, myslím si, že jakékoliv varování před touto krizí a možnostmi jejích dopadů je namístě. Ale kritický názor nejde projevit tak, že si nechám zdarma od právníků posvětit formu vlastního vzdoru. Chtěl bych touto cestou moc poděkovat Angelice Bazalové za to, že toto téma otevřela. A apeluji na každého, kdo si o veřejnoprávních médiích myslí to co my, aby nečekal návod na to, jak porušit právo legálně. Odpovědnost za rozhodnutí o tom, jak moc si vážíme vlastních principů, je na každém z nás,“ uzavírá Tomáš Nielsen.