Rozhořel se nám spor. Evropská unie nám přiklepla 32 miliard korun z částky, kterou jsme měli alokovanou na dotace. Dle příznivců EU jde o velkorysý dar, protože dotace bychom stejně nevyčerpali a museli je vracet. Podle odpůrců EU jsme dostali stejné peníze podruhé. Do toho příznivci EU hlásí, že evropské státy si v koronavirové krizi vyměnily víc pomoci zadarmo, než kolik nám Čína prodala. Jenže to bylo bez účasti Bruselu... No, napravila EU svou pověst? Už lze říci, že proti „koroně“ dělá dost?

Upřímně řečeno, argumenty skalních zastánců Unie mi připadají už fakt hodně křečovité. Postrádají nápad, neopírají se o fakta, za to válcují kritiku tak demagogicky, že je to až neuvěřitelné. Fakt v té karanténě s každým dnem čím dál víc kroutím hlavou, jak „kvalitní“ obhajobu u nás „bruselští“ mají. Mně to připomíná už jen domeček z karet. Ale to souvisí se samotnými „bruselskými“, jejichž vlastní proklamace jsou čím dál prázdnější, obsahově vytunelované. Mnohým z nás, co jsme naplno zažili ještě poslední roky vlády KSČ, musí z té podobnosti běhat mráz po zádech. Ve mně to vyvolává pocit obecného zmaru. Samozřejmě platí, že když něco končí, něco jiného začíná, ale s tím „čímsi budoucím“ se pojí až příliš mnoho nejistot a nejasností, na to, aby se na to jeden těšil jako dítě na Ježíška.