Zeman je nebezpečný, zaútočil Špidla. Vážený muž teď svědčí o Špidlovi: Byl jsem u toho, když jednu věc říkal a druhou dělal

Expremiér a bývalý předseda ČSSD Vladimír Špidla nedávno poskytl obsáhlý rozhovor serveru Aktuálně.cz. Bývalý politik, který byl šéfem poradců Bohuslava Sobotky za časů jeho premiérování, se rozhovořil hlavně o prezidentu Miloši Zemanovi. Znovu se vrátil k roku 2003, kdy Zemana tehdy jeho vlastní kolegové „zařízli“ během parlamentní volby prezidenta.

Vladimír Špidla v interview tvrdí, že Miloš Zeman se nikdy neměl stát prezidentem a neměl by jím být ani teď. Prý hluboce pohrdá lidmi, jde mu pouze o moc a v roli hlavy státu je nejnebezpečnější, protože mu nikdo nemůže přistřihnout křídla.

Proto Špidla v roce 2003 pracoval na jeho nezvolení. Byť ho Zeman po svém odchodu sám doporučil na šéfa strany. Následně, jak známo, 27 poslanců a senátorů za ČSSD hlasovalo proti vlastnímu kandidátovi.

Anketa

Faltýnek vyčetl v ČT šéfovi poslanců Pirátů Michálkovi, že je mladý chlapec. Pak se omluvil. Co si o tom myslíte?

Faltýnek má pravdu

79%

Faltýnek je arogantní strejc

17%

Je mi to jedno

hlasovalo: 8119 lidí

Má Špidla pravdu, nebo je dobře, že je Zeman prezidentem? ParlamentníListy.cz oslovily jednu z nejrespektovanějších osobností sociální demokracie v její polistopadové historii, letitého poslance a ústavního právníka profesora Zdeňka Jičínského.

Profesor Jičínský v úvodu připomíná, že po boku Miloše Zeman a Vladimíra Špidly pracoval na volební kampani v jižních Čechách, kde byl Špidla předsedou krajské organizace. „Mám z té doby osobní zkušenosti. Rozdíly mezi Špidlou a Zemanem se výrazně ukázaly v době, kdy Zeman končil volební období jako premiér v letech 2001 a 2002 a před tím složil funkci předsedy ČSSD a navrhl za sebe Vladimíra Špidlu. Navrhl ho trošku zvláštním způsobem, který se Špidly mohl jistým způsobem dotýkat, ale nechci to zhušťovat na tento osobní moment. Faktem je, že Miloš Zeman v roce 2002, kdy se začínal hledat budoucí kandidát na prezidenta, se dopustil řady chyb taktické povahy, protože nechtěl v prvním kole kandidovat a nebylo to po mém soudu dobře. Zeman tím uvolnil prostor k tomu, aby se v rámci sociální demokracie formovaly různé názory včetně osobních kandidatur,“ vzpomíná Zdeněk Jičínský.

„Podstatné je, že se konalo stranické referendum, z něhož jasně vyšel jako vítěz Miloš Zeman. Poté se v rámci sociální demokracie zformovala skupina, která byla proti jeho kandidatuře, včetně Špidly, Grosse, Zaorálka a dalších. To byla veliká chyba, která způsobila štěpení, které v rámci ČSSD není překonáno dodnes. Pro většinu členů a sympatizantů strany byl nespornou autoritou, která měla na prezidenta kandidovat, právě Miloš Zeman. Skupina 27 poslanců a senátorů zorganizovala v rozporu s většinovým postojem členů sociální demokracie Zemanovo nezvolení a ten to dodneška považuje za zradu,“ uvádí s tím, že charakter zrady to mělo.

Podle profesora Jičínského nešlo o čin, který by sociální demokracii prospěl. „Proto následovalo období, které v rámci ČSSD nebylo zdařilé. Špidla sice Zemana navrhoval jako prezidenta a jakoby ho doporučoval. Přitom bylo zřejmé, jakou to doporučení má povahu, a Miloš Zeman také zvolen nebyl. V důsledku toho se projevila vnitřní krize v sociální demokracii. Vladimír Špidla byl zvolen předsedou strany, ale vnitřní štěpení se projevovalo i později. Špidla coby premiér dlouho nevydržel. Po něm přišel Gross, který rovněž dlouho nevydržel,“ popisuje Zdeněk Jičínský.

Výsledně z celé situace vzešlo, že vztah Miloše Zeman a Vladimíra Špidly má povahu osobních rozdílů a charakter politických diferencí. „Na rozdíl od Špidly si ale nemyslím, že Zeman je ohrožením demokracie či svobody v rámci České republiky. Mám k Miloši Zemanovi sice řadu výhrad, ale přesto si myslím, že bylo logické, že se stal prezidentem,“ konstatuje profesor Jičínský jednoznačně.

„V politickém vývoji po listopadu 1989 byly tři výrazné osobnosti, které vysoce převyšovaly zbylou složku politické obce. Byli to Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman. Nechci je srovnávat, každý se v něčem od druhých lišil a rozdílné bylo i jejich působení, a jejich hodnocení bude dáno i rozdílnou dobou, kdy prezidentský úřad vykonávali. Přesto si myslím, že pokud dvě nejsilnější osobnosti polistopadového vývoje zastávaly funkci prezidenta republiky, je projevem historické spravedlnosti, že i třetí osobnost po nich do této funkce nastoupila,“ má jasno Jičínský.

Pomyslnou historickou nespravedlnost po Špidlově zradě, jak Jičínský popisuje, napravili o 10 let později až lidé kolem tehdy nově zformované Strany práv občanů – Zemanovci. „Tato strana mu pomohla k jeho nominaci, byť její vliv nebyl tak výrazný, aby mu stačila i zajistit vítězství, ale v prvních prezidentských volbách po Václavu Klausovi to byli i voliči sociální demokracie, kteří mu dali své hlasy a přispěli k tomu, že ve druhém kole porazil Schwarzenberga,” říká. Tím se na krátkou dobu vztahy Zemana s vedením ČSSD uklidnily, ale po lánské schůzce a následné Sobotkově ofenzivě v médiích došlo opět k ochladnutí. „Vztahy mezi Sobotkou a Zemanem kolísaly mezi jistou spoluprací a napětím,“ podotýká.

„V době prvního volebního období jsem na otázku, jak Zemana coby prezidenta posuzuji, řekl, že Miloš Zeman je prezident dobrý a mohl by být ještě lepší. Že zejména by měl více dbát na jistou zásadu, která je v politice dosti důležitá: raději méně, ale lépe. To už bychom se dostávali k příliš detailnímu rozboru. Prezident je osobností, která vstupuje do politického života a plní ústavní funkci, ale vstupuje do veřejného života i v jiných souvislostech. Celkově považuji za pozitivní a jsem rád, že v čele státu je silná osobnost, protože na to jsou lidé v České republice od roku 1993 zvyklí. Myslím, že tak uvažuje i většina občanů bez ohledu na jejich stranickou příslušnost, byť víc podporovatelů má Zeman na levé části politického spektra,“ konstatuje profesor Jičínský.

Expremiér Špidla ve výše zmíněném rozhovoru dále vyslovil přesvědčení, že Miloš Zeman nikdy nebyl skutečným sociálním demokratem. Mezi důvody uvádí, že jsou mu cizí myšlenky jako rovnost žen a mužů, životní prostředí, a že pohrdá neziskovými organizacemi.

Jenže podle profesora Jičínského to nelze jen tak poměřovat. „Nemáme žádnou přesnou tabulku, kdo je, a kdo není sociální demokrat. Sociální demokracie se u nás po listopadu 1989 vyvíjela a utvářela dosti zvláštně, protože jejím základem se stali lidé, kteří stranu toužili obnovit v podobě z doby předúnorové. A potom do ní vstoupil Jiří Horák a část sociálních demokratů z emigrace, kteří si přinesli své představy, ale ty v mnohém neodpovídaly situaci uvnitř v rámci vytváření nové ČSSD,“ reaguje s tím, že sociální demokracie nikdy nebyla zcela jednotné společenství. To se projevilo třeba schválením tzv. Bohumínského usnesení, k čemuž došlo pod vlivem silného antikomunistického proudu ve straně. „Šlo o tzv. rakovnický proud, to byla velmi pravicová skupina,“ upřesňuje Jičínský.

„Vnitřní různorodost ČSSD se projevuje dodneška v tom, že toto usnesení stále platí a nebylo zrušeno. Když si máme odpovědět na otázku, kdo je, a kdo není sociální demokrat, odpověď není zdaleka jednoznačná. Mohu uznat, že Špidla je třeba ideově více spjat s programovými ideami, hesly a hodnotami, víc než Miloš Zeman, kterého mohu více považovat za liberála. Jenže to samo o sobě v reálné politice nemá tak velký význam, pokud se snažíme tyto hodnoty prosazovat silou vlastní osobnosti. A tady je ve srovnání Miloš Zeman – Vladimír Špidla rozdíl nesrovnatelný a to ve prospěch Miloše Zemana. Nesporné je to, že vítězná cesta sociální demokracie k vládě je spojena s osobností Miloše Zemana,“ dodává pro ParlamentníListy.cz profesor Zdeněk Jičínský.

S prosbou o komentář ke Špidlovým výrokům jsme oslovili též mluvčího prezidenta republiky Jiřího Ovčáčka. Ten sice reagoval podstatně stručněji, zato použil poněkud peprnější výrazy.

„Vladimír Špidla se do dějin zapíše jako symbol neúspěšné politiky, odtržené od lidí a zahleděné do sebe. Pechfógl. Smutná realita,“ napsal redakci hradní mluvčí.