„Naše strana prosazuje přímou demokracii, přestože vím, jak je tento termín v Česku už do jisté míry zprofanovaný, jelikož některá hnutí ho používají, jako například SPD od pana Okamury. My se chceme především opírat o moudrost a názory voličů a poctivě sledovat zpětnou vazbu, která naše rozhodnutí ve společnosti vyvolají. Nechceme být vzdáleni reálnému, běžnému životu. Určitě nebudeme prosazovat dynastickou demokracii, jak je to v Česku i v ostatní Evropě u mnohých velkých stran běžné. Tyto subjekty nechtějí, aby vznikala nová hnutí s jinými progresivními nápady a většinou tomu brání. Jsou strnulé ve svých názorech, chybí jim pružnost a dopouštějí se řady omylů a lidé jsou pak s nimi nespokojení. Pro příklady nemusíme chodit daleko, všichni víme, že si Evropská unie neuměla poradit s migrací ani s finanční krizí,“ prohlásil Petr Robejšek v úvodu olomouckého mítinku nové politické strany Realisté, kterou tento politolog, analytik a publicista založil loni v listopadu.
Podle jeho dalších slov mnoho českých politiků fungovalo také jen v takzvané reprezentativní demokracii, kdy se sice rádi ukazovali na veřejnosti při různých pozitivních událostech, přitom ale nesledovali názory společnosti, její nálady i atmosféru a voliči jim byli „dobří“ pouze jednou za čtyři roky, kdy chtěli získat co nejvíce jejich hlasů. O potřeby a starosti lidí se přitom zajímali jen velmi málo. Měli prý také zklamat různými aférami důvěru lidí, se kterou dost necitlivě nakládali. Proto, podle něj, nyní ODS nemůže dlouhodobě překročit hranici deseti procent voličské podpory a TOP 09 jde se svými preferencemi stále dolů. „Jelikož Babišovo ANO neuspokojilo svoji politikou pravicové voliče a nyní přetáhlo na svou stranu spíše příznivce levice, tedy od KSČM a ČSSD, rozhodli jsme se vytvořit novou stranu, abychom zaplnili vzniklé vakuum. Podle oficiálních průzkumů totiž řada lidí s pravicovými názory se vyjádřila v tom smyslu, že nemá nyní koho volit,“ vysvětloval mentor-předseda Realistů Robejšek vznik své strany.
Politika je plná nudných, úřednických typů
Velká část besedy Realistů proběhla formou diskuse s návštěvníky. První dotazy se točily kolem možného výsledku německých voleb a vlivu Berlína na vedení Evropské unie. „S Angelou Merkelovou a jejími názory ztrácí mnoho Němců už trpělivost a jsou z ní unavení. Podle mne její ‚kousek‘ s odklonem od atomové energie nebyl moc povedený a selhala i u závažné problematiky migrace. Martin Schulz je nová tvář, která teď hýří ohňostrojem nápadů, proto má velkou šanci uspět, i když já bych si ho kvůli jeho nereálným postojům ohledně migrace přál ještě méně než Angelu Merkelovou. Těžko říci, kdo z nich zvítězí. Němci jsou totiž ‚zdravě‘ konzervativní, nemají rádi převratné změny, zvláště u věcí, které dříve alespoň nějak fungovaly. Například já jsem tam nějakou dobu komentoval na jedné televizní stanici politické události. Po určité době, kdy došlo v tom médiu ke změně šéfredaktora, si mne zavolali a naznačili mi, že moje názory jsou pro ně moc radikální, tedy nežádoucí a budu muset skončit,“ odpověděl Petr Robejšek na dotaz, kdo by mohl za několik měsíců usednout na post kancléře SRN.
Mentor Realistů také podpořil jeden z dalších názorů z publika, že je třeba změnit direktivní postoj Bruselu vůči některým menším členům Evropské unie. „Dobře to bylo znát při projednávání směrnice ohledně držení ručních zbraní. Česká delegace nedostala se svým zamítavým stanoviskem ani příležitost k tomu, aby se mohla vyjádřit. Pan premiér se měl proti tomu ostře ohradit, což se ale nestalo. Nejen v Česku, nýbrž i v Německu mají přednost v politice nudné, úřednické typy, které toho nemají v úmyslu moc měnit a chtějí dělat svoji politiku jen v zažitých kolejích. I pan Sobotka by se měl naučit říkat vůči Bruselu někdy ‚ne‘, i když to zatím moc neumí,“ doplnil ještě známý politický analytik žijící střídavě v České republice a v Německu.
Psali jsme:
Nejsme proti migraci, ale stahujme především jako Švýcaři nadané mozky
I když se politolog Petr Robejšek v médiích i na různých besedách často vymezoval proti nelegálním uprchlíkům, není on sám ani vedení strany Realistů proti běžné migraci. „Vůbec by nám nevadilo přijímat některé uprchlíky z kulturně blízkých zemí, a to například stejným způsobem, jako se to děje ve Švýcarsku. Oni prakticky stahují nadané mozky a šikovné specialisty ze všech kontinentů. Jednomu mému známému, špičkovému chirurgovi, nabídli pohádkový plat, koupili byt a hned mu také vyřídili občanství. U nás je s tím ale velkým problém. Já jsem nějakou dobu pracoval na Ministerstvu vnitra, které si s migrací z Ukrajiny nedovede moc poradit. Na ukrajinských úřadech funguje nechutná korupce s vyřizováním patřičných dokumentů a naše ministerstvo neví, jak tuto situaci řešit,“ uvedl na besedě Michal Moroz, tajemník strany Realistů, který na besedě svému předsedovi sekundoval.
Nedávné problémy s hromadnou, nelegální migrací považuje Petr Robejšek za důležité, nicméně za zástupné problémy celé Evropy. Za hlavní nebezpečí pro starý kontinent spíše označuje, stejně jako renomované vládní agentury v USA, zhroucení sociálních systémů v několika velmi liberálních evropských zemích. „Ve Francii stejně jako v jiných státech žije statisíce muslimských uprchlíků, kteří nejsou se svou životní úrovní spokojeni, nezařadili se do společnosti a v budoucnu mohou být vážným ohrožením demokracie. Při posledních volbách získala už jedna z muslimských stran dokonce 6 procent hlasů. My zatím takové problémy nemáme. Ale je dobré jim předcházet a k tomu by měla směřovat i česká azylová politika. Z Francie už odešlo v poslední době do Izraele, skrze obavy z podobného vývoje, okolo 20 tisíc Židů včetně kvalitních IT odborníků, manažerů a vědců. Proč bychom takové uprchlíky nemohli přijmout i my? Za další vážné riziko také považuji bankovní krizi zejména v Itálii. I když se domnívám, že Evropská unie se může kvůli těmto problémům v blízké budoucnosti zhroutit, v současné době bych si to určitě nepřál. Vznikl by totiž velký, mezinárodní chaos,“ dodal v závěru mítinku Petr Robejšek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
