V posledních letech se však jako houby po dešti množí různé NGO, které nejenže nemají ani elementární odborné zázemí, ale především nijakým způsobem nesměřují k nějaké humanitární aktivitě a pomoci bližním, jak se kdysi hezky říkalo. Tyto spolky slouží jako převodní páky politických zájmů, sestavují seznamy nepřátel nějakých „jejich“ představ o tom, jak by se měla vyvíjet politika ve státě a na kontinentě (či v celém světě). Hemží se to různými spolky typu Evropské hodnoty, Europeum, Svobodu médiím atd., které mají jediný úkol: vytvářet předpolí pro nástup politických zájmů a institucí, které je iniciují a obvykle také aspoň zčásti platí. Potíž je skryta totiž v onom slově „zčásti“.

Jak níže uvidíme, tzv. neziskový sektor je přisát k veřejnému vemeni na všech úrovních, od municipální přes krajskou, ministerskou, celostátní – po evropskou. Platíme si tedy všechny tyto činnosti ze svých daní. Tedy i (a hlavně) ony politické mentory, šířící ve společnosti atmosféru nenávisti, nedůvěry a třídního boje. I kdybychom chtěli věřit někdejšímu prezidentu Václavu Havlovi, který byl průkopníkem přenosu mnoha pravomocí na neformální „občanskou společnost“, že si pod pojmem NGO představoval humanitární aktivity, dnešní realita je už namnoze docela jiná. Mimo jiné i díky Havlovi, který byl pro všechny tyto tendence jakýmsi „morálním“ beranidlem a jehož jménem se dosud většina z nich ohání.