Dozvěděl by se například, že se ovšem jednou stane korunní princ William, který se právě oženil v plukovnickém stejnokroji (v Irsku neexistující) Irské gardy, nejvyšším velitelem armády. Musel by si ovšem všimnout zrádného slůvka „ovšem" a ještě zjistit, že armádě dnes vládne jeho pětaosmdesátiletá babička, hlava státní církve i mnoha jiných států (15), nemluvě o britském společenství a která jmenuje premiéry, vyhlašuje ve sněmovně každoročně program vlády, má novoroční projev k národu, dokonce pasuje občany na rytíře. Nemohl by však ani tušit, že nepsaná ústava „mluví" o její roli jako o „dobře uvážené nečinnosti." Usoudil by zřejmě, že stejně jako ve faraonském Egyptě tu vládne absolutní náboženská monarchie a nikoli, jak říkají domorodci, rodinná firma, jejímž úkolem je udržovat ceremoniální majestát tradice a hlavně rozdávat úsměvy i dobrou náladu.

Náš mimozemský návštěvník by se asi velmi podivil, kdyby měl možnost zjistit, že jen deset procent občanů (cizince vyjímaje) praktikuje tady nějaké náboženství, ale padesát procent se sice tak nějak hlásí k anglikánské církvi, avšak přitom věří převážně v Prozřetelnost. Jistě by jej zaujalo, že slavnostní obřad a slib celoživotní věrné manželské lásky před svědky církve a státu v tisícileté katedrále byl sepsán starobylým jazykem před 450 lety, jímž nikdo nemluví, leč všichni rozumí, a možná i to, že spolu novomanželé už dávno žijí. Možná by ho i překvapilo, že je manželská smlouva v zemi přísně dodržovaných kontraktů tou jedinou neustále porušovanou, dokonce dvakrát více než v kontinentální Evropě, a že sám následník trůnu pochází z rozvedené rodiny.