Ale jak to bylo s českým udavačstvím, proradností a současným režimem (již v podstatě fašistickým) tolik proklamovanou zbabělostí? O tom hovoří jasná fakta. Pojďme si je společně projít.

V období druhé světové války dokázala pasivita občanů společně s četnými sabotážními akcemi ochromit německou válečnou mašinérii a přispět tak svým dílem i k ukončení války. Během německé okupace u nás klesala produktivita práce natolik, že ke konci války už nedosahovala ani poloviční úrovně, jakou měla před okupací. V závodech se vyráběly i makety nebo vozidla s různými závadami. Defekty uměli zaměstnanci maskovat natolik, že Němci problém odhalili často až na frontě, kdy už bylo pozdě.

Výpadky produktivity se Německo snažilo kompenzovat ještě razantnější konfiskací majetků a zvyšováním zaměstnanosti. Ta vzrostla o celých 35 % a v březnu 1945 pracovalo celkem 54 % zaměstnanců v hutním a kovozpracujícím průmyslu, zatímco v lehkém průmyslu jich zůstalo pouze 26 %. Nejvíce se rozvíjelo letectví, kde v roce 1945 pracovalo více než 131 tisíc osob.

Nejcitelněji byl odliv pracovní síly poznat v zemědělství. Plodiny se směly prodávat pouze Říši, a navíc za regulovanou cenu. Černý trh byl trestán, za nedovolené poražení zvířete hrozila smrt. Část půdy byla násilně zabrána pro vojenské účely, a tím pádem klesla zemědělská produkce o 25–50 %.