Antonín Ticháček: Politici a jimi ovládané mocenské korporáty jednají osobně zištně a protiprávně

Kontinuální systémové a personální bytnění státních struktur provázela izolace státotvorných rozhodovacích center od občanské veřejnosti. Osobně zištné pohnutky převažují nad veřejnými zájmy, public goods. Mocní bezuzdně bohatnou, problémy většiny občanské veřejnosti se prohlubují i rozšiřují, rozevírání sociálních nůžek je vůči často zcela bezmocným lidem, stále nemilosrdnější. Mocenské korporáty řízené politiky neslouží prioritně zájmům státu a národa, ale bez skrupulí jejich protiprávnímu, mafióznímu zpronevěřování majetku státu jeho a jím ovládanými institucemi a činiteli. Děje se tak za fatálních důsledků se škodami mezigeneračního dosahu. Ty jsou důsledkem fetišizace nastolených ultraliberálních poměrů, demokraturou kleptokracie a řečeno slovy filozofa „ničením tradičních zdrojů smyslu života“.

Proto také mohl eurokomisař pro regionální politiku Johannes Hahn bez diplomatických servítků varovat, že správa evropských dotací je u nás nepřiměřeně podřízena politice a mocenským strukturám. Příslušní úředníci se v Česku podle něj mění s každou politickou garniturou, takže neexistuje kontinuita působností úředníků, kteří mají na starosti strukturální fondy. Brusel české úředníky přitom za nemalé peníze školí, jak fondy spravovat.

Už jaktakž vyškolení úředníci jsou přitom odvoláváni nejenom v rámci pravidelných změn vlád, kdy místo dosavadních vládních stran nastoupí opozice, ale dokonce i v případech, kdy se mění ministr v rámci jedné politické strany! Politikům se tento stav vyplatí udržovat proto, že vytváří pro ně příhodné korupční a malverzační prostředí. Z hlediska dlouhodobější perspektivy hlavních politických stran, ale především demokracie a veřejných zájmů, je to jednání naprosto sebevražedné. Extrémy plodí extrémy, takže opozičně smluvní i koaliční politici svými postoji k (ne)fungování státu vytvářeli a vytvářejí předpoklady pro to, aby znovu přicházely politické síly, které budou nabízet stát, jenž se plete úplně do všeho. V těchto souvislostech je všeobecně známo, že jsou cíleně upravovány, falzifikovány údaje pro Brusel, je omezována občanská a osobní svoboda výkonu veřejné kontroly závazků státu vůči laické i odborné občanské veřejnosti.

Klasické vymezení pravidel určujících limitní situace demokratického vládnutí podal R.A. Dahl ve své koncepci polyarchie. Sevřeně to vyjádřil N. Bobby: „Minimální, nepodkročitelný obsah demokratického státu jsou záruky základních svobod, existence soutěžících stran, periodické volby se všeobecným volebním právem, rozhodování, která jsou činěna kolektivně anebo jako výsledek kompromisu ...buď na základě většinového principu anebo alespoň jako závěr otevřené debaty mezi různými frakcemi či spojenci ve vládní koalici.“

Úpadek demokracie v její zastupitelské podobě v ČR dokládá nejen společenský, ale i národohospodářský krizový a nekoncepční vývoj země. Podílí se na tom absence strategických záměrů, bagatelizace všeobecných krizových projevů společenské a národohospodářské problematiky, jak na to v minulém roce upozornili ekonomičtí odborníci z Mendelovy Univerzity Brno. Autorský kolektiv Evropských křižovatek napsal: Limitace myšlenek ostatních a nenaslouchání je "diagnozou" nemocného způsobu rozhodování ( J. Hodač, L. Lacina,P . Strejček, 2014, ISBN 978-80-7485-018-9).

Česká realita v evropských poměrech

Autoři Evropských křižovatek se v názorové shodě s řadou dalších příslušníků akademické obce pregnantně vyjádřili také k realitě, „evropské investice do vědy a výzkumu končí často v kapsách odborníků na komunikaci, nebo na účtech cateringových firem, které zajišťují občerstvení na Bruselem financovaných seminářích k pracovní efektivitě a flexibilitě. Sen dohnat a předehnat Spojené státy sice pokračuje vyhlášením Agendy 2020, ta však v podstatě papouškuje cíle Lisabonské strategie (2000- 2010). Evropské elity v zásadě za svá rozhodnutí nenesou pražádnou odpovědnost, zatímco v prostředí globalizovaného 21. století mnohé členské státy Unie chřadnou a nestíhají čelit houževnaté konkurenci z jiných koutů světa. Dotace kazí každou ekonomiku a ekonomická teorie praví, že čím více dotací, tím více škody etc“.

Český ekonom působící v USA prof M. Zelený rovněž popravdě napsal, že v ČR ekonomiku komentují pouze politici, mediální komentátoři a bankovní i burzovní analytici. To nestačí. České ekonomice nepomohou ekonomické roztleskávačky s pohledem do zpětného zrcátka, ale pouze racionální a dlouhodobý rozbor ze strany bona fide odborníků systémem cost benefit analyzis. Ten by limitoval kameralistickou praxi sporně důvěryhodných údajů úřadů, ale prověřoval by ekonomiku státu systémem podvojného, tedy obchodního účetnictví tříděním konečných cifer na „má dáti, dal“ ( T. Baťa, Úvahy a projevy, Institut řízení, Praha 1990).

Od vstupu ČR do Evropské Unie se celá naše ekonomika točí kolem „čerpání“ nejrůznějších dotačních titulů a grantů, které doznalo až profesionalizačních rysů podporou lobizmu. Čerpání je však obtížné, protože nemáme strategické záměry, neexistují vážné investiční projekty s prokázanou návratností, a utrácí se tudíž za projekty pochybné hodnoty. Jde o veřejné peníze, které jsou tudíž programově rozkrádány a účelově plýtvány na nevratně samoúčelné investice typu cyklostezek, stadionů, bazénů, parků, nebo různých mlhavě označovaných populistických marnivostí ze zastupitelských hlav v uskupení LEADER etc. V ČR je a zůstane základním pseudoproblémem spotřeba peněz, jejichž čerpání vláda v rozporu s uvedenými názory ekonomických odborníků vyhlásila za svoji prioritu. Sám výraz „čerpání“ jasně definuje, o co vlastně jde. Vláda „zachraňující čerpání“ by však ve zdravé společnosti měla především produkovat, čerpat jen strategicky účelově a pod veřejnou kontrolou. (Parlamentní listy, 25. 4. 2014, 6:47)

Mluvčí multidisciplinární skupiny odborníků Antonín Ticháček v Parlamentních listech připomněl, že vláda schválila národní dotační programy na rok 2015, které předložil ministr zemědělství Marian Jurečka. Na podporu zemědělství a venkova je připraveno přibližně 1,57 miliardy korun. Peníze půjdou zejména do živočišné výroby. Struktura programů je podobná jako v minulých letech. Nově bude spuštěný program Udržování a obnova kulturního dědictví venkova. Co k tomu dodat? Snad jen, že čím tajuplnější zadání, tím snadnější zpronevěra státních prostředků do nepříslušně otevřených kapes akcionářů, ke škodě praktikujícíc zemědělců, ke škodám spotřebitelské obce.

Měl -li pan senátor Michálek v jeho pohledu do zákulisí financování politiky názvem knížky Zničte to, nebo to zničí vás, na mysli kompromitační audiodokumentaci, pak autor otevřeného dopisu premiérovi a předsedovi PSP ČR má na mysli již čtvrtstoleté výročí Plunder program of politicians, zpronevěřování veřejných prostředků státu ve prospěch mocenských mafiánů a zbohatlíků. To je dáno nepopiratelnými malverzačními aktivitami politicky zfašizované vládní moci, úpadkem jejich mravů daném nezodpovědnou bagatelizaci návrhů laické i odborné veřejnosti na věcný nápravný management zdola. Docházelo a stále dochází k profesionalizaci malverzačních aktivit, osobně zištné „čerpání“ prostředků z evrospkých i státních zdrojů bez veřejné kongtroly pokračuje. . U projektů ukončených v roce 2012 MZe ČR ve většině případů dokonce neuzavřelo ani smlouvy s příjemci o využití výsledků projektů, včetně plánu užití výsledků, takže nemohlo sledovat praktické využití získaných výsledků. Tato konstatace potvrzuje v ČR absenci demokratických kontinuit v ose stát – věda – praxe -občan. To bylo a je umožněno nejen absencí veřejné kontroly účelnosti čerpání veřejných prostředků formou cost benefit analýz, ale také odkládáním „služebního zákona“. Ten se posvém přijetí svým zněním zcela minul účinností, což potvrzuje nářek dvou redaktorek Práva v titulním článku „Prošetrřovatelé na úřadech nemají do čeho píchnout. Nkdo nechce udávat“ ( Právo, 26.9.2015. Adamičková, Konigová).

Exemplárním příkladem netransparentního vládního hospodaření v ČR je shrnutí a vyhodnocení kontrolních závěrů ve Věstníku NKU 13/08 v kapitole “Peněžní prostředky určené na účelovou podporu zemědělského výzkumu, vývoje a inovací”,která k účelové podpoře zemědělského výzkumu v letech 2010–2012 činila 1,2 mld. Kč. Zpráva uvádí, že "financování bylo prováděno prostřednictvím programů, které neměly vždy konkrétní, měřitelné a jednoznačně ověřitelné cíle. Pro účely správy státu v souladu s Ústavou ČR a nezávislým právem by měly být se ze stávající právní úpravy vyloučeny přežívající nesmyslné a očividné nepravosti . Právnímu řádu by evidentně prospělo respektování názorů ing B Pauka:

1) Primárním subjektem práva je osoba fyzická. Osoba právnická je až odvozená od osob fyzických (je jejich účelovou a dočasnou kumulací, tudíž principiálně nemůže mít nikdy přednost - např. před soudem - před trvající a autentickou osobou fyzickou).

2) Každý člověk, který má být podroben výkonu pravomoci voleného zástupce, musí mít možnost takového zástupce volit či aktivně nevolit (hlasovat proti jeho zvolení). To znamená, že zaniknou m.j. i všechny účelově vymezené a rozdrobené volební obvody a budou nahrazeny obvodem jediným – tak vymezeným, aby obsáhl celou jurisdikci voleného orgánu. Volebním obvodem obecní samosprávy je území (katastr) obce, volebním obvodem státního orgánu je celý stát.

3) Volební právo a jeho výkon nesmí zůstat (a vůbec být) tajné či anonymní (podobně jako účty v bankách); může být pouze neveřejné, ale vždy dohledatelné a dokumentovatelné. Jak zmocněnec, tak zmocnitel musí znát (resp. mít možnost zjistit) svého partnera ve vzájemném vztahu po celou dobu trvání tohoto vztahu.

Politické strany tím ztratí svoje výsadní a diskriminující postavení ve společnosti a mohou se účastnit rovné a rovnoprávné soutěže s jinými akreditovanými a státem povolenými společenskými organizacemi. Mohou např. podporovat vybrané politiky, ovšem pouze za vlastní – nikoli státní prostředky. Snadno proveditelným se stane referendum o čemkoli i přímá volba kohokoli.Mohou např. podporovat vybrané politiky, ovšem pouze za vlastní – nikoli státní prostředky. Snadno proveditelným se stane referendum o čemkoli i přímá volba kohokoli. Před zveřejněním textu (formou privátní inzerce) oslovil ing Pauk řadu známých politiků a jejich asistentů, jakož i angažovaných politologů, politických komentátorů, ba i teologů. „Odpovědí byl moudrý a uvážlivý „postoj mrtvého brouka“ obou navzájem provázaných, symbiotických táborů, nerozlučně těžících z kapes občanů i ze zaběhnuté a oboustranně výnosné politické tradice.

Vždyť co by si ti chudáci počali, kdyby se z nich museli stát kvalifikovaní a kompetentní advokáti svých voličů, podřízení stejným kriteriím a normám - jako každé jiné ctihodné a svobodné povolání“.

Závěr

Rád bych tímto občanským tiskovým sdělením znovu veřejně sdělil předsednictvu ČSSD a osobně panu premiérovi Sobotkovi, resp. i předsednictvu KDU a panu vicepremiérovi Bělobrádkovi, že jejich lučebnická alchymie í při tvorbě „vykastrovaného zákona a státní službě“ formou „slučování ohně s vodou, či při vypouštění barevných hadů na VaVaI etc. byla jen jednou z jejich blamáží, nedůstojných odpovědných státníků. Potvrzují to nejen četní „mrtví brouci“ obávající se o své existence, ale i titulní článek v Právu hlásající, že „Prošetřovatelé na úřadech nemají do čeho píchnout. Nikdo nechce udávat“. Také vysoká státní zástupkyně, ktereá údajně „nemá strach z mocných“ se však otevřeně vyjádřila, že „pokládá whistleblowery , tdedy oznamovatele trestní činnosti za klíčové pro rozkrývání korupčních kauz“.A do třetice extrovertní pan předseda NSS řekl, že „stát není schopen plnit své vlastní funkce, že legislativní proces ovlivňují hlupáci a resortismus, že stav českého práva a jeho tvůrců je odrazem stavu celé společnosti. Stav českého práva se zhoršuje natolik, že by to brzy mohlo vyústiti v rezignaci na demokratický stát" . Tož tak .

Vážení čtenáři, nezbývá než tento názorový příspěvek uzavřít připomínkou odvěké pravdy, že „Právní stát je možno vymezit jen jako ten stát, v němž je uplatňována legalita také vůči orgánům státu i dalším institucím veřejné moci“. V ČR tomu tak není již celých dvacet pět let. Lze snad mít popsaný stav věcí veřejných za osudovou nepřízeň?. Nikoliv. Za to, že je v naší zemi potlačována demokracie, že je nastolena anomie, že je fašizována zpolitizovaná správa státu při bagatelizaci názorů laické i odobrné veřejnosti, jsme si na vině my sami. Na vině je naše občanská rezignace na pravdu, právo a spravedlnost.