Můj věk je těžce pod průměrem věku "typického člověka" pracujícího v zemědělství, přestože moje praxe není až tak dlouhá, můj život v zemědělství je dlouhý. Vlastně celý. Krátce před revolucí jsem se narodila do rodiny, která hned po revoluci začínala s výkupy, měla zahradnictví, chov prasat, chov krav, věnovala se rostlinné prvovýrobě, především zelenině.

A dnes? Zahradnictví s květinami již není – vytlačili nás dovozy. Chov prasat a krav? Z důvodu ekonomické nerentability též není.

Zelenina? Ta ještě je! Sice na výrazně nižší výměře, spíše žádné oproti letům před super-hyper markety, ale je.

Dřina, žádný pátek, svátek, prázdniny, ale jen dřina. Přesto krásná! Jenže jak dlouho ještě udržitelná?

Vzhledem k množství naší produkce už většinu prodáváme tzv. ze dvora. Podařilo se nám něco neuvěřitelného! Výborné zelí, pro které k nám jezdí půl kraje, druhá půlka kraje ho ještě neochutnala :-) . Takže, zdá se, budoucnost je v pohodě, ale není tomu tak. Věkový průměr zaměstnanců naší firmy, pokud odečtu sebe a bratra je necelých 60 let. Takže jak je dlouhá budoucnost? Dva? Pět let? Než nám všichni Ti, kteří tu s námi bojují od našeho dětství, odejdou užívat důchodu.