První rozdíl je v tom, že Wagnerovci, soukromá žoldácká armáda, používali u Bachmutu jako útočnou sílu na smlouvu naverbované vězně. Logika kontraktu byla jednoduchá. Buď padli v boji, jejich rodiny dostaly zaplacenu smluvní částku a tím se vše smazalo, nebo přežili, zbytek trestu jim byl odpuštěn a mohli začít znovu.
Ukrajinské vedení ale k těmto útokům, doprovázených obrovskými lidskými ztrátami, používá ty nejlepší vojáky. Lidi, kteří zůstali na Ukrajině, neutekli za bezpečným životem a jednoduchými příjmy na Západ a za svou zemi bojují z přesvědčení.
Druhý rozdíl je v tom, že dobití Bachmutu naplánovalo a provedlo vedení Wagnerovců, Prigožin a Utkin, ale tím, kdo posílá do ruského „mlýnku na maso“ další a další vojáky, jejichž vycvičenost a tím i schopnost přežít se tak logicky stále více snižuje, je velení ukrajinské armády.
Do těchto zničujících masakrů žene ukrajinské vojáky ukrajinské ministerstvo obrany, aby dodalo západním státníkům formální argument o „nezlomné vůli ukrajinské vlády zvítězit“. Ve skutečnosti je ale za jejich pokračováním tvrdý tlak Britů a Američanů. Ti už totiž pochopili, že neúspěch ukrajinské ofenzivy přinese rozpad koalice, ztrátu důvěry spojenců v USA, i velké potíže pro prezidenta Bidena a jeho Demokratickou stranu před prezidentskými volbami.
A bude také jasným vzkazem pro Čínu: jak USA, tak celé NATO je možné vojensky porazit.
David Bohbot, ředitel Centra pro výzkum terorismu.
Psali jsme:
autor: PV
